Režie:
Jiří BělkaScénář:
Jiří ŠotolaKamera:
Vladimír OpletalHudba:
Luboš FišerHrají:
Rudolf Hrušínský, Blanka Bohdanová, Radovan Lukavský, Karel Pavlík, Karel Houska, Josef Bláha, Otakar Brousek st., Luba Skořepová, Josef Abrhám, Jan Faltýnek, Ivo Niederle, Svatopluk Skládal (více)Obsahy(1)
Hrdina televizní hry Jiřího Šotoly nepřestal být dobrým hercem. On jím totiž nikdy nebyl. Jeho tragédie je v tom, že to nikdy nevěděl a netušil. Nikdy si nepřipustil, že nemá talent. Ovšemže neměl úspěch, ale příčinu neúspěchu viděl v jiných věcech, v nedostatku příležitosti pro dobrou roli, v neschopnosti „drát se dopředu“. Možná, že řada okolností a příkladů mu snadno takovou představu vnukla. Ale co jeho talentovaná bývalá žena? Herecké mistrovství Rudolfa Hrušínského a Blanky Bohdanové zařadilo tento film z roku 1969 mezi skvosty televizní tvorby. (Česká televize)
(více)Recenze (46)
Co ? Co zase mlčíš ? - Těmito dvěma otázkami stále bombarduje Hrušínský svou manželku. Dvojice, která si nemá již co říci a tráví spolu svůj poslední den. Ona jede do zahraničí za někým, koho vlastně vůbec nemiluje, ale je důvodem proč odejít. Hrušínský hraje špatného herce, který je tak zaslepen svým egem a sobectvím, že nevidí svou neschopnost. Manželka s ním zůstává nakonec jen díky strachu z nových věcí a je na ní vidět, že nakonec lituje, že se rozhodla právě tak, jak se rozhodla. On si to stejně neuvědomuje a v létě zase bude psát na nějaké angažmá :-) Pravdivá ukázka našeho každodenního života, který nás sice nudí, ale zároveň je to jistota ! ()
Herecký koncert v komorním prostředí. Po šestnáctiletém utápějícím manželství stojí oba protagonisté před zásadním rozhodnutím svého života, které ale ani jeden není schopen uskutečnit. Během jednoho večera dojde ke konfrontaci nahromaděných letitých křivd, aby se nakonec vše opět vrátilo do starých kolejí. ()
Fantastické! ()
Průměrný člověk a herec čekající věčně na svou příležitost, poslední den jeho manželství v předvečer manželčina odchodu. Společné divadelní představení. Těžce depresivní prázdnota, Hrušínského monolog k manželce. Divák má chuť Hrušínskému rozrazit hlavu, jen aby přestal chrlit ty nesmysly. Pak mu ho ale přijde líto, nakonec zjistí, že trosky jsou vlastně všichni. Perfektní výkony našich nejlepších klasiků. Bůh ví, jací budeme za deset dvacet let. Veselé to asi moc nebude. Alespoň na koukání teda ne...80% ()
"Chce to ostrej start na míč".......Sugestivně hypnotický Rudolf Hrušínský. 90% ()
Pane jo... ()
„Třeba mě potřebujou….proč by mě nemohli potřebovat…?“ Herec Kraus si celý život namlouvá, že je dobrý herec. Je totiž těžké si přiznat, že „hraj, jak chceš, nic se nezmění….“. Jeden okamžik sice dojde k tomu, že „člověk se nemá drát, kam nestačí“, ale dokáže si za tímto sebekritickým závěrem stát opravdu až do konce? Přiznám se, že jsem úplně nepochopil, proč se film jmenuje, tak je se jmenuje. „Krásná vyhlídka“ zní v překladu ono „Bellevue“. Krausova bývalá žena má před sebou na rozdíl od svého bývalé muže krásné vyhlídky spojené s cestou do zahraničí. Přesto se nakonec rozhodne tuhle nadějnou perspektivu hodit za hlavu. Proč? Odpověď možná najdu, pokud si ty pasáže filmu, v niž svůj herecký koncert rozehrávají Rudolf Hrušínský s Blankou Bohdanovou, pustím znovu. Dokud toto nepochopím, nemohu dát plný počet hvězdiček. I přes typicky znějící krásnou hudbu mého oblíbeného Luboše Fišera. ()
Pár hodin večera, který měl změnit a dát jiný směr dvěma lidem, kteří jsou vedle sebe už únavně dlouho, že už spolu ani nevedou dialog a na první pohled rozchod bude pro oba vysvobození. Jenomže věci, co se neměly stát, se staly a to, co vypadalo jako jediné a nejlepší řešení najednou vypadá jako východisko z nouze.... Mělo se změnit všechno a nezměnilo se nic, ani k lepšímu ani k horšímu - jak říká on na konci: "zase jeden den a přežili jsme.... " Hořce krásný herecký koncert, výkon Hrušínského srovnatelný s tím ve Spalovači mrtvol. ()
On je tam silně cítit ten osmašedesátý rok. To rozhodování se, zda odejít, nebo neodejít, rozloučit se, nebo ne. To strašně špatně zahrané představení -- ta strašná nejistota a jistota zároveň. ()
Bohužel, ale zřejmě nejsem intelektuál, jako ostatní zde. Zřejmě jsem nepochopil, oč ve filmu jde a to i v kontextu doby, ve které byl natočen. Ale opravdu mě nemůže uspokojit film, ve kterém se sedmdesát minut jen mluví o ničem. Jestli toto někdo pokládá za herecké umění, tak to potom nechápu. Rudolf Hrušínský hraje svou klasiku. A protože je celý film tak strašně nudný, jeho styl hraní se v tom jen utápí. Tento herec potřebuje ve filmu živější tempo, aby jeho styl více vynikl. Já si nehraji na pseudointelektuála a ani se svým hodnocením nikomu nepotřebuji zalíbit. Se svým hodnocením jsem zde sám a budu rád, pokud mi motiv tohoto filmu někdo vysvětlí. ()
Nádherný snímok psychoanalýzy človeka... ()
Jak se asi hraje herci herec, který neumí hrát? Jenže: když kamera posledním záběrem opouští tvář Blanky Bohdanové maně se vkrádá myšlenka, zda byl hlavní hrdina opravdu tak špatný herec, tedy aspoň mimo jeviště... ()
Pro mě skoro až uhrančivý, komorní příběh s hutnou atmosférou a výbornými hereckými výkony. ()
Dalsi z nenapadnych a presto skvelych roli Rudolfa Hrusinskeho. Tomu nelze nic vytknout. Zdatne sekunduje Blanka B i Lukavsky. Zaver trosku divny, ale jinak ok.... ()
Tak to je koncert... Co? ()
Skvostný výkon Rudolfa Hrušínského. Povídá a povídá a proti němu jen ticho a jeho otázky a nezodpovězené odpovědi. Závěry bez ujištění, ujištění bez závěrů. Jízdní řád, jako řád života. Kolik je hodin? Vemete se? Nic se nezmění, hraj jak chceš. Má člověk chtít nač nestačí? Depresivní, pravdivé, lidské, časové. Průměrnost, se kterou se většina z nás nikdy nesrovná. ()
Film Bellevue mě zaujal nejen brilantním Rudolfem Hrušínským a Blankou Bohdanovou, krásnou hudbou a dlouhými záběry, ale také svojí symbolikou 68' roku, který se proplétá skrze osud malých lidských bytostí, které prostě potřebují něco se svými životy udělat a neví ani co a neví jestli na to mají sílu. Chuť utéct pryč, někam, kamkoli, jen prostě pryč odsud. A když už tam budeš, hlavně se nevracej. Třeba se zab, ale sem už se nikdy nevracej...Krásné. ()
"Člověk musí mít nějakou svobodu, ne? A svoboda je něco udělat, něco podniknout...Sám...Cokoliv..." Herecky jistě výborně, ale obsahově mne tohle psychologické drama neoslovilo. ()
Tohle musel napsat někdo, kdo si myslí, že to bez něj nejde. Dialogovka bez ducha, bez náboje. Herci odříkali své texty a šli na pivo. Ale bacha, hraje si to na psycho. ()
Rudla hraje losera, a Blance je jí ho líto - dokáže ho opustit? To je půdorys jedné z nejvíc antiromantických inscenací všech dob, která nabízí pohled za kulisy, když herci smývají šminky ze svých tváří, a odkládají masky. Řekl bych, že asi největší génius české herecké školy Hrušínský tady narazil na své limity - nevěřil jsem mu, že by opravdu dokázal hrát špatně. Ale teď vážně - zde mi běhal mráz po zádech z jeho kreace skoro jak u kremace dobráka Kopferkingla. Přesto pro mě byla Bellevue celkově emocionálně cizí - díky bohu. Nicméně přemýšlet o ní budu ještě i zítra. ()