Režie:
Zdeněk KubečekScénář:
Jiří Zdeněk NovákKamera:
Eduard LandischHudba:
Vítězslav HádlHrají:
Vladimír Menšík, Lída Roubíková, Jana Gýrová, Věra Galatíková, Ladislav Pešek, Libuše Havelková, Josef Bláha, Simona Stašová, Roman Hemala, Václav Kotva, Jan Pohan, Viktor Maurer, Mirko Musil (více)Obsahy(1)
Vladimír Menšík v dramatickém příběhu náhle zbohatlého venkovana... Příběh vypráví o tragickém osudu Špáty (V. Menšík), který jako chudý podruh nečekaně zdědil patnáct tisíc zlatých. Je přesvědčen, že z kapitálu je zajištěn na celý život, že bude žít „jako kníže Rohan“. Podléhá své pyšné matce (L. Roubíková) a podceňuje dobrou a skromnou ženu (J. Gýrová). Koupí na venkově dva domy, v hospodě hostí podlézavé sousedy – snaží se žít jako bohatý člověk... Klasik české realistické prózy K. V. Rais, podle jehož novely „Špáta“ vznikla televizní adaptace J. Z. Nováka, realisticky postihl charakter chudého člověka nízkého postavení, jeho vztah k majetku a jeho touhu společensky povýšit. (Česká televize)
(více)Recenze (96)
Vážení přátelé...výborný film o tom, jak může bohatství zničit chudého blbce, kterému spadne do klína...A zchudého blbce se stane nafoukaný gróf, který na to přece má...Avšak v podání Vladimíra Menšíka, je vám i toho nafoukaného zbohatlického tlučhuby přesto velice líto... ()
Esence české televizní dramatické tvorby, která v sobě nese výstižnou studiovou zkratku lidských charakterů a gest, všecho nezadržitelně spěje k závěrečné katarzi, pro mě několikarozměrná ilustrace teorie prostředníků (René Girard) - lidé napodobují druhé a jejich chování (tenhle napodobující princip je příznačně obsažen už v názvu inscenace "jako kníže Rohan") , aby se tak přiblížili ideálům a hodnotám, které vyznávají a které jsou pro ně ztělesněny v určitém člověku idolu = prostředníkovi (v tomto případě "panstva")... protože však ale nikdy nemohou být dokonale druhým a tedy dokonale naplnit svou touhu, končí jejich osudy tragicky, zde tento mechanismus logicky vede k totální (sebe)destrukci hlavní postavy. ()
Jako kníže Rohan je československou televizní inscenací se vším všudy. Jen pár interiérů, minimální výprava a k tomu dobré obsazení. Příběh je jednoduchý a poměrně předvídatelný, pro někoho možná až příliš zkratkovitý. Celková délka, lehce přes sedmdesát minut, tomu odpovídá. Dokáže ovšem dobře gradovat a především správně vyznít. O to se zasluhují především dobří herci v čele s Vladimírem Menšíkem. Ten je sice především komik, ale jedny z jeho nejlepších hereckých výkonů jsou vážné role (Ikarův pád, Tažní ptáci) a své výborné herectví dokazuje i zde. V rámci televizních inscenací je Jako kníže Rohan špička a neztratí se i mezi běžnou (televizní) filmovou produkcí, čtyři hvězdy… ()
Co říct...výborný film o tragických dopadech lidské marnivosti a hlouposti s vynikajícím Vladimírem Menšíkem...doporučuji všem. ()
Tahle podívaná mě (ne)překvapivě hodně bavila. Překvapení se nekonalo, protože tyhle malý, krátký, hvězdně obsazený filmy jsou většinou velmi dobře koukatelný. Překvapenej jsem ale vlastně zpětně, protože příběh je v podstatě obyčejnej a žádný scenáristický galapředstavení to není. Ale co naplat – když tu fungujou herci, kterým ty postavy člověk věří, vesnický život doplní skvělá hudba a ze 76 minut vlastně může pro kdekoho plynout i nějaké ponaučení, nemůže bejt o 4 hvezdičkách pochyb. ⭐⭐⭐⭐ Charismatického Špátu v podobě Vládi Menšíka a jeho, nebojme se si to přiznat, slizkou matku v podání vynikající Lídy Roubíkové si rád pustím někdy znova. ()
Tento tv film stojí za pozornost. Z celkem jednoduché situace (chudý buran přijde k penězům a následuje pád do pekel) se vyloupla strhující podívaná. Napadá mě, že kdyby se točila dnes (s mladší generací herců), tak by nemohla působit tak dobře jako za účasti naprosto bezchybného Menšíka, Bláhy,Stašové... Už jen kvůli těmto výkonům dávám plný počet. ()
"Já mám patnáct tisíc! Vilu s balkánem a kredencií...! " ()
Jednoduchý, předvídatelný příběh, jehož hlavní postavu naprosto fenomenálně ztvárnil Vladimír Menšík. Už jsem to viděla několikrát, nikdy od toho neodejdu. Navíc se odehrává v Podkrkonoší, které dobře znám, i když tam nebydlím. Takže když se Špáta chvástá: .."koupím v Pace na náměstí dům", skoro vím, který myslí :). ()
Podprůměrná Raisovinka, schematická a poučná, jak to Karel Václav uměl. Nikdy jsem pořádně nepochopil, proč se rurální moralitky tohoto pána těší takové pozornosti. Něco takového se v televizním studiu prerobiť na kvalitu nedá. Jenže Vladimír Menšík to vzal jako výzvu a ejhle - usvědčil mě z omylu. Jeho výkon zvedá celou záležitost na zapamatovatelnou úroveň. ()
Rais a Menšík, právem v paměti národa. Melancholie, deprese, zmar. Láska pošlapaná matérií. Povýšenost, nadutost, pýcha. Ten kontrast dobroty a skromnosti vůči zaslepenosti dočasně excitovaných pseudoidentit mě spolu s tušením nevyhnutelného naplnil hořko hořkou hořkostí. ()
U tohoto filmu jsem si poprvé uvědomil, že Menšík byl, je a navždy bude jen jeden. Doporučuju jako málo co. ()
Dokonalý obraz absolutního úpadku člověka. Změna charakteru hlavní postavy(ten obrovský rozdíl je od první do poslední scény vidět měrou vrchovatou, a to je ten úpadek postupný), a hlavně její ztvárnění Menšíkem, to už patří ke klenotům. Jako vesnický buran Špáta mě opravdu přesvědčil, že dokáže být i charakterním hercem, který zvládá i tragické role. Výborný je i Pešek jako jeho hospodář a Ludmila Roubíková, která ztvárnila perfektně Špátovu matku(je zároveň i nejzápornější postavou díky svým intrikům). Špáta za svůj celkový úpadek vlastně ani nemůže. Zkazí ho především peníze, které mu přinesly i určitou moc(kterou však cití jen sám, ostaním je jen pro smích) a právě intriky jeho matky. Příběhem je to téměř podobné dědictví..., avšak tento příběh je vyloženě dramatický. Typická pro Špátu je věta co bych koupil jeden dům, koupím rovnou dva domy! Tato věta celý jeho charakter vystihuje. Závěrečná scéna vlastně jen dovršuje jeho úpadek. I když místy je to možná dnes už trochu naivní, je to film k zamyšlení se nad lidským chováním a nad vnímáním materiálních věcí(a jejich vliv na chování člověka) ()
Drama o tom, co s člověkem dokážou udělat peníze. Asi je málo lidí, kteří by ustáli bez menšího klopýtnutí, takovou náhlou finanční injekci. Sám nevím, co by to se mnou udělalo. Tato inscenace velmi dobře ukazuje odstrašující případ, jak to muže s člověkem dopadnout, když přestane myslet na zadní kolečka. Na celém filmu se mi velmi líbil ten tragický konec, který byl sice nevyhnutelný, ale je zde velmi dobře zaveden až do úplného konce. A za další se mi líbil pan Menšík, který mi zde prokázal, že nebyl jen bezvadným vypravěčem a bavičem, ale že byl i znamenitým hercem. ()
Až nepříjemně těžké drama. Je těžké jako život sám v jeho temných chvílích.... ()
Absolutní vrchol Československé televizní tvorby. Vladimír Menšík zde podává svůj životní výkon(samozřejmě vedle role v inscenaci Ikarův pád a Tažní ptáci).Skvěle zpracovaný námět do vynikajicího scénáře.. Hlášky jako:".. ne nic si nedáme, počkáme až příjde Špáta, přece nebudeme platit ze svého." nebo ..! pane Špáta vy teda dovedete rozfofrovat peníze jen co je pravda. To jo to já umím.." Obdivuhodný výkon zde předvádí také předvádí paní Ludmila Roubíková. Technická kvalita je však bohužel poněkud slabší. ()
"Já žiju z kapitálu!" Kdepak tihle Špátové, to jsou kabrňáci. Radit jim nemožno, nutno čekat až dopadnou po střemhlavém letu držkou rovnou na zem. Herecký kabrňák Menšík vynikající jako vždy. Ale on to jinak asi ani neuměl. ()
...víte, já si teď potrpím na elegantní věci... Výborný, velká škoda, že to bylo tak levně udělaný, zvláště studiové scény. Ale zas čert ví, jak by to dopadlo s velkým rozpočtem, takhle alespoň bylo dost prostoru pro výborné herecké výkony. Podtrhuji slovo výborné. Nemluvě o různých drobných detailech přiživujících autentičnost výkonů. Asi nemá cenu o tom psát něco víc, protože kdekdo už to tu v komentářích shrnul. Oproti filmu Jak se krade milión je tohle, při absenci komediální složky, daleko mrazivější. I když hloupost většiny postav, především té Menšíkovy, je svým způsobem humorná. Doporučuji pustit si to desetkrát za sebou, než si půjdete vyřídit další půjčku nebo hypotéku na nutnej nákup nějaký neužitečný kraviny. Ty Špátovy projevy jsou dokonalý. Pět hvězdiček nedávám proto, jelikož dle mého názoru a vkusu to mělo být temnější. A také lituji, že to bylo tak prvoplánovitě (rozuměj srozumitelně) podáno. Ty dvě výtky jdou ruku v ruce, je otázka, jestli to je chyba. Každopádně i tak do plného počtu chybí pouhá špetka. ()
Československé televizní drama podle novely K. V. Raise o venkovanovi, který zdědil značný majetek a ještě rychleji o něho přišel. Antonín Špáta, pomocný nádeník v podání V. Menšíka, dostane 15 000 zlatých v podobě dědictví, velmi rychle se mu začne měnit osobnost a především myšlení, neboť se najednou cítí jako pán. Všem musí dokazovat, že se počítá do lepší společnosti a začne zcela neuváženě rozhazovat své lehce nabyté bohatství. K nákupu okázalých nemovitostí, luxusního nábytku a nepotřebných tretek ho podporuje jeho povedená, stejně neprávem zpanštělá matka L. Roubíková. Jediná manželka J. Gýrová si nepotrpí na okázalosti, nepropadne panskému pozlátku a zůstává stále skromná, což je manželovi a tchýni trnem v oku. Mají dojem, že se k jejich novému postavení nehodí, dělá jim ostudu svým obyčejným ošacením a svou pokorou a zlými slovy se ji snaží vyhnat. Je velmi zarážející, že pan Špáta mohl být natolik tupý, že neustále všem chvástavě opakoval, že má patnáct tisíc, dva domy, služebnictvo a byt vybavený jako u knížete, ačkoli každému hňupovi musí být jasné, že peníze se nedají utrácet do nekonečna. Přestože se někteří chytráci pokusili Špátova rozhazování využít pro sebe, všem soudným lidem byl hloupý zbohatlík pouze k smíchu. V druhé půli velmi působivého dramatu Z. Kubečka dochází k očekávaným tragickým důsledkům Špátova neuváženého jednání, smrt manželky mimo domov a vyhnání z jejího pohřbu, totální vyčerpání obdržené sumy a děsivé nahlédnutí do smutné reality, kde vyplavaly na povrch obrovské dluhy a exekuce na veškerý majetek. V dalších rolích můžeme sledovat chudé dělníky V. Galatíkovou, L. Peška, L. Havelkovou a V. Kotvu, jež se postarali o umírající Špátovu ženu v jejích posledních okamžicích, či vykutáleného J. Bláhu s jeho až podezřele přítulnou dcerou S. Stašovou. Závěr snímku je naprosto omračující, daleko horší než jsem předpokládal, už dlouho mě při pohledu na televizní obrazovku tak nemrazilo v zádech. Název filmu vyjadřuje přirovnání, které dočasně bohatý hlupec Špáta sám rád opakoval. Nepříliš známá inscenace s V. Menšíkem, v dramatických rolích naprosto geniálním, a neméně dobrou L. Roubíkovou u mě zanechala velmi výrazný až dech beroucí dojem, a proto je maximální hodnocení povinností. ()
Jméno Rohan určitě nebylo vybráno náhodně. Rohan rovná se rohatý. A kníže Rohan je přímo kníže pekelný. Přesně tak se chová Špáta a jeho povedená matka je ještě horší. Již od samého začátku vládne filmu vyloženě nepříjemná atmosféra. Jako kdyby celý štáb: herci, režisér, produkční i osvětlovači věděli jak to dopadne. Tam není vteřinu uvolněná atmosféra. Svou vinu na tom má také obsazení Menšíka. Už značně pokročilého věku a sešlý zde hraje otce dvou malých dětí a další děcko je na cestě. Posedlost Menšíkem za každou cenu se nevyplatila. Natáčení ho evidentně nepotkalo v dobré formě. Splín nemocného, starého a unaveného člověka se pak přenesl na celý tvůrčí tým. Nejlépe vypadá na konci, když je zarostlý a ošuntělý a nemusí již křečovitě hrát boháče. Rais to ve své předloze taky pěkně přehnal. Neexistuje v českých zemích takhle tupý člověk, který by utrácel jak šílenej a furt žil v iluzi, že má stále patnáct tisíc, které zdědil někdy před rokem. Film vůbec není o karbanu, jak se nám snaží podsouvat Horáček s Müllerem ve své odrhovačce Srdce jako kníže Rohan. Špáta své peníze utratí po hospodách a částečně upíše lichváři jednoho nejmenovaného vyznání. Ani grejcar neprohraje ve hře Moje teta tvoje teta. Hodnocení 40 % max. ()