Utajený

Z Hanekeho filmů pro mě film nejschůdnější. Jinak na jeho počiny nemám nervy. (26.04.2019)

Len jedno je isté...že na Caché nikto len tak ľahko nezabudne! To všetko ostatné môže byť predmetom diskusií a mnohonásobných výkladov...najskôr ma Haneke záverom dokonale nasral, aby som si potom povedal "a prečo vlastne? Nechcel režisér presne toto?!"...Každopádne film má skvelú atmosféru, priam majstrovsky pracuje s dynamikou, chvíľami šokuje (pri jednej scéne určite) a udržuje neustálu auru tajomnosti a napätia, hoci sa "v podstate" nič nedeje. Veľká časť je na divákovi, aby si interpretoval dej a konanie postáv, aj to čo zdanlivo nie je podstatné (napr. čo sa zrazu stalo s mladým Pierrotom??? Prečo tak reagoval? Je to podstatné?). Filmu pomáhajú aj herecké výkony, predovšetkým fantastický Auteuil, Binoche je sázka na istotu. Názov filmu dokonale vystihuje jeho podstatu a neuchopiteľnosť...Každopádne treba vidieť a určite nie jeden krát! (21.09.2008)

Nedořečenost mi nevadí a v rámci celého filmu mi přijde na místě, psychologie hlavní postavy je dobře zmáknutá, pár scén je opravdu nezapomenutelných, to ovšem nemění nic na tom, že jsem se u Utajeného nudila a neustále jsem pokukovala po hodinách... (A pokaždé když se objevil syn Pierrot, měla jsem chuť někomu jednu vrazit! Většího fracka jsem už dlouho neviděla - podle mě jediná přehnaná a nereálná postava.) (17.03.2007)

Po čtyřech zhlédnutých filmech musím konstatovat, že Haneke je opravdu vyjímečný režisér. Jeho styl mě opravdu neskutečně baví. Jede si po do posledního detailu vytyčené cestě a neustoupí ani o krok. Utajený se svou záhadností jeví jako nenápadná příprava na Bílou stuhu. Ono, ne nadarmo se říká, že tajemno je nejpřitažlivější věc vůbec. Kdo by si pomyslel, že statický záběr zevnitř auta na mokré čelní sklo může vyvolat tolik mrazu v zádech... (08.02.2011)

Daniel Auteil, Juliette Binoche či Annie Girardot v režii dnes ve Francii docela ceněného Michaela Hanekeho. Jde však spíše o uměleckou masturbaci, jinak se to nedá nazvat, protože hlavní myšlenka je ne sice zcela prázdná, ale slabá na to, aby nesla celý spektákl podivných náhod, sledování, videokazet, pocitů a rozhovorů a odkrývání mysli. (16.03.2012)

Je to precizně natočený thriller, kterému ale chybí to nejpodstatnější, to, co dělá film opravdu skvělým. To, co mělo Seven. Nebo Blade Runner. K čemu je umět gradovat napětí a budovat spoustu náznaků, když...........? Na konci jsem měl chuť potkat tvůrce osobně a ty kazety jim nacpat do prdele. (03.12.2020)

Inteligentní film (což pro někoho může být alarmující), který má několik opravdu nezapomenutelných scén. Ke konci filmu, kdy syn vstoupí do výtahu, jsem měl opravdický strach (tohle se mnou zatím udělal jen Let číslo 93 a Potomci lidí). Opravdu dobrá a poctivá filmařina, u které si rozhodně moc neodpočinete. (14.06.2007)

For Me 89% (25.07.2011)

Začalo to dobře, motivů jsem nalezl hned několik a těšil jsem se na pointu. Bohužel kolem poloviny začal děj přešlapovat na místě a z dalších nekonečných záběrů jsem dál získával dojem, že Haneke snad jako neví, jak z té šlamastyky ven. A závěr v podstatě nebyl, minutový záběr na studenty vycházející ze školy a titulky? Chápu smysl otevřeného konce, ale tady jsem měl spíše dojem, že bude následovat druhý díl. Pro mě zůstalo mnoho nezodpovězeno. Je to obrovská škoda, mohl z toho být daleko lepší výsledek, neboť Daniel Auteuil podal perfektní výkon. (29.12.2011)

Naprosto originální snímek, celou dobu jsem čekal, kdy se dostaví ono velké rozuzlení, až poté mi došlo, že o to vlastně vůbec nešlo. (23.01.2008)

Hmm, tedy podle mě, žádný umělecký zázrak. Myšlenka scénáře dobrá, filmařsky promarněno. Jisté napětí sice u filmu diváka drží, ale na druhé straně neúměrně dlouhé statické záběry nudí až znervózňují. Je to jako by jste se prohrabávali jogurtem na dno kelímku ve snaze objevit v něm to nejsladší a nakonec zjistíte, že na dně vlastně nic není. Prostě a jednoduše, na konci filmu jsem byl v rozpacích a cítil se podveden. Inu, to jsou ty festivalové filmy, které se vždy a za každou cenu musí odchylovat od zbývající většiny. Na dvě hvězdy to není a na tři také ne. Dvě mínus. (26.05.2013)

Uhrančivo precízny, tajomný až divadelne interiérovo chladný, brilantne odsledovaný (presne som rozumel obom postavám, napriek tomu, že si od istej chvíle logicky nerozumeli oni/ony). Herecky nenápadné a tlmené a tým výnimočné. Nedýchal som. Čo sme ochotní urobiť preto,aby sme nestratili to, čo máme !? (25.10.2009)

Jeden z nejfilmovějších filmů, jaký jsem kdy viděl. Haneke využívá potenciál filmového média s přesností a důkladností chirurga na operačním sále. I v Caché si hraje s formálními prvky filmu co do zobrazovaného, ale jejich rozsah zde působí jakoby v rámci vnitřního konceptu filmu. Tím nechci říct, že by film postrádal Hanekeho chladnost nebo vnější nadhled, ale samotné prvky na mě působí snahou demonstrovat spíš možnosti filmu zevnitř, než upozorňovat na možnosti tvorby jeho struktury nějak explicitně, a tím ji v podstatě narušovat. Samozřejmě Haneke prostřednictvím kazet, které hlavní hrdina dostává, vstupuje do díla a určitým způsobem ho tak odcizuje. Vnitřně opět vede polemiku nad působností filmového záznamu (úhel skutečnosti, jak ji zobrazují kazety), ale tentokrát ji drží pevně v samotném rámci filmu. Poslední dva záběry pak vyjadřují těmi nejčistšími filmovými prostředky epilog, který by převeden do verbálního projevu nebo proklamace některého z hrdinů nutně působil kýčovitě. _ Film obsahuje ve své nepředvídatelnosti jednu z nejvíce šokujících scén, co jsem kdy viděl. (26.01.2010)

"Má to být hra ?? Nechci si hrát !! Už jsem dávno dospěl.." (17.12.2014)

Mistrovska rezijni prace Hanekeho a zaslouzena cena na festivalu v Cannes. Film nedava divakovi ani chvili vydechnout, neustale ho drzi v napeti a zvedavosti (coz je castecni i zasluha snimani kamery - delsi staticke zabery) kdo je porizovatelem nahravek, kdo je postava Madzida atd., a obsahuje scenu, kterou se zde neslusi prozrazovat, ale ktera nikomu snad nikdy nezmizi z pameti a pri niz to v sale pri projekci (DEF v Brne, 6.2.2005) zasumelo. Skoda jen, ze misty rusive pusobi herecky projev J. Binocheove, ovsem v kontextu celeho dila a jeho kvality je to zanedbatelny faktor. (07.02.2006)

Nebudem skrývať svoje rozčarovanie, keď sa na obrazovke zjavili záverečné titulky a moja vybičovaná zvedavosť dostala namiesto odpovede frčku do nosa. To rozčarovanie zasiahlo tú časť môjho diváckeho ega, ktoré spohodlnelo pri "bežných" thrilleroch, kde sa väčšinou pointa podáva ako lahodná a sladká odmena. Ale niekoľko hodín po filme sa prihlásila o slovo druhá divácka polovica, ktorá si spomenula na niekdajšie slasti pri lúštení a dekódovaní nejednoznačných artefaktov, najmä z dávnejších čias, keď sa našlo dosť tvorcov odhodlaných servírovať nechytateľné loptičky a dosť divákov, ochotných napriek tomu nevzdávať to hneď po prvom sete. Caché sa mi skrátka rozležal v hlave a zrazu mi došlo, že na jeho dekódovanie potrebujem celkom iný kľúč. Ak by išlo o obvyklú thrillerovú schému, bolo by to deravé ako sito a vlastne akákoľvek "prekvapivá" pointa by už celej snímke sotva vrátila vierohodnosť. Ak ale budeme chápať Hanekeho opus ako metaforu o "démonoch minulosti", nevykoreniteľných ako každá burina a psychologickú vivisekciu na tému "predsudkov k inakosti" /rasovej, generačnej a dokonca i mužsko-ženskej/ začína celé puzzle do seba celkom dobre zapadať. A dokonca spätne ozmyselňovať aj mnohé formálne postupy, ktoré vám môžu počas sledovania filmu trošičku brnkať na nervy. Škoda, že v našich zemepisných súradniciach je Haneke, hádam s výnimkou Pianistky, stále persona incognitta. (02.08.2006)

Dekonstrukce fungování filmu. První záběr (respektive scéna) naznačí téměř vše podstatné. Divák má obvykle náskok před postavami, nebo s nimi alespoň drží krok. Tady je od počátku pozadu - a už to tak zůstane až do konce. Až zpětně se dozvídáme, co se odehrálo mezi dvěma scénami, stejně jako se často až zpětně dozvídáme, jaký status má obraz, jenž se nám ukazuje - jde o nahrávku, tedy typ obrazu, který sdílíme s postavami filmu? Anebo už vidíme to, co ony nemohou? A svým způsobem podobný posun prodělává i George (Daniel Auteuil), když se stává nedobrovolnou postavou na cizích nahrávkách. Celý film pak zkoumá, co s člověkem může udělat fakt, že je nahráván a co všechno může divák poznat ze samotného povědomí o statutu jím vnímaného obrazu. (05.11.2007)

Pokud tvůrci dělají film z kategorie "mysteriózní", nejtěžší je myslím vybalancovat onu "mystériózní" část a část reálnou, aby diváka bavilo rozplétat záhadu postupně, případně se v ní (jako např. ve filmech Davida Lynche) víc a víc ztrácet. Ale způsob, jakým to dělá Haneke v tomto filmu mě příliš neoslovil. I kvůli retrospektivním scénám je poměrně jasné, kam se děj bude ubírat - kdo podivné kazety posílá. Ke konci zjistíte, že to tak asi opravdu je, ale možná to tak vůbec není, ale nevíte, jestli máte vědět, jak to je a jestli vás to má vůbec celé zajímat. Když se v polovině filmu (asi) odhalí identita anonyma, záhada přestane být záhadou. Některé scény z minulosti (násilné nakládání malého chlapce do auta) začnou být jen samoúčelnou ilustrací, protože už "ze současnosti" víme, co se stalo. Dlouhé záběry na barák - vždy aspoň o 30 sekund delší, než je únosné - jsou jen dlouhými záběry na barák, přicházejí o svoje napětí (kdo asi rodinu sleduje?). A úplná absence hudby napětí taky příliš nepomáhá. Utajený je jako strašidelný zámek, od kterého se ale ztratil klíč, tak si musíte vystačit s tím, že se na něj dvě hodiny koukáte zvenku. (04.08.2019)

Musím říct, že za podstatnou částí mého hodnocení stojí skvělý výkon Daniela Auteuila. Jeho postava byla taková lidská, se všemi chybami, jakých je člověk schopen. Žádný hero, jen a pouze chlap, který se snaží ochránit svou rodinu i za cenu lhaní vlastní ženě. Nicméně to všichni známe, lež má krátké nohy. Finále bylo zajímavé (až na poslední scénu, do které začaly titulky, ta mne vyloženě iritovala) a celkem mi ani nevadí, že není jednoznačně ukázaný autor těch videokazet. Jinak moje druhé setkání s režisérem Hanekem, a jak jsem psal v komentáři k jeho prvnímu filmu, že si nebudeme rozumět, tak dneškem si to u mne dost vyžehlil a rozhodně mu dám další šanci. (25.03.2012)

Pozor! Lehce zaspoilerovaný komentář... Haneke svou mistrnou režií, právem mnohokrát oceněnou, rozehrává s divákem nerovnou hru, mate ho, co je realita, co je nahrávka, co je vzpomínka/sen, a nakonec mu vlepí pohlavek otevřeným koncem, který nic neobjasňuje. Ale proč by taky měl? Utajený není klasický film thrillerového formátu, ostatně všechny indicie směřují k jedinému pachateli. Utajený je mnohem hlubší, imaginativní film. Evokuje řadu sociologických, psychologických i politických otázek a rozhodně je jeden z nejzajímavějších a myšlenkově nejbohatších snímků roku 2005. A Daniel Auteil v hlavní roli je bezchybný. (01.06.2006)