Sbohem Kryštůfku Robine

S blížící se premiérou nového snímku o Kryštůfku Robinovi (s Ewanem McGregorem v titulní roli) jsem si chtěla rozšířit obzory a pustila jsem se tedy do prozkoumání "zákulisí" vzniku jedné z nejznámějších dětských knížek. Z první třetiny filmu jsem byla spíše rozmrzelá, protože mě nebavilo sledovat život poměrně nesympatického manželského páru, ale pak se Alanovi a Daphne naštěstí narodil synek. Synek, jehož dětské hry daly vzniknout Medvídkovi Pú a jeho přátelům ze Stokorcového lesa. Reálný předobraz Kryštůfka Robina ovšem neměl nijak idylické dětství - rodiče ho nejdříve dost zanedbávali (matka extrémně) a po vydání knihy ho využívali jako PR prostředek. Jedinou oporu měl roztomilý klučík pouze v empatické chůvě a v plyšových hračkách. Snímek tak svým vyzněním citlivějšího diváka rozesmutní, ale zároveň dokáže navnadit buď na přečtení knížky, nebo alespoň na zhlédnutí dalšího z mnoha animovaných příběhů o Púovi. Volím druhou variantu. (23.07.2018)

Doba i okolnosti nepřály vzniku tak kouzelného příběhu, ale jeden malý snílek byl proti. Partička ze Stokorcového lesa tady hraje pouze druhé housle. Film zobrazuje hlavně strasti, které přinesl celosvětový úspěch Medvídka Pú pro autora i jeho syna. Milne rozhodně nebyl otcem roku, o jeho manželce raději ani nemluvím, ale Kryštůfkovu chůvu nejde nemilovat. (14.03.2019)

Medvídek Pú je moje oblíbená pohádka! Ale jsem ostuda, že jsem si nikdy nezjišťovala nic o vzniku, autorovi, dokonce ani knížku jsem doma žádnou neměla (to už jsem napravila!). Takže když jsem objevila „Sbohem Kryštůfku Robine“ (děkuji Jeremy), tak jsem bez delšího protahování musela film vidět. Nestačila jsem se divit, co vše stálo za vznikem a že předlohou Kryštůfka Robina byl vlastní syn autora, kterého vznik mé oblíbené pohádky dost poznamenal v dětství a dospívání. Příběh o muži, který byl natolik poznamenaný válkou a o malém chlapci, který si chtěl hrát a hlavně se svým tátou, mě … nečekaně :) … zasáhl. Díky nim vznikl nejúžasnější medvídek s nejúžasnějšími kamarády, které i ve svých devětadvaceti stále miluji a nestydím se za to :) Ale upřímně je mi líto malého Billy Moona, který ve svém dětství poznal lásku hlavně od své chůvy a od svých plyšových kamarádů. Ale děkuji mu za jeho představivost, která dala základ tátovi, aby po válce, kde bylo tolik smutku, že lidé skoro zapomněli, jak vlastně vypadá štěstí, vznikl Medvídek Pú! (18.04.2018)

Kolik bolesti se skrývá v jedné z nejmilovanějších dětských knížek…. Otec poničený válkou, matka zničená porodem i tím, že nemá holčičku a malý chlapeček s několika hračkami, vlastní fantazií a vlídnou chůvou, kterého rodiče až příliš často nechávali samotného. Nedivím se, že tu knížku nenáviděl, když mu vzala jednu z mála hezkých vzpomínek na zřídkavé hry s otcem. Při zpětném pohledu bych se ptala stejně jako on: „Vážně si se mnou táta hrál nebo jen sbíral materiál pro svou knihu?“ Zvlášť, když se syn hned po vydání stal předmětem reklamy, kašpárkem na ukazování, hračkou, kterou rodiče strkali veřejnosti, aby zvedla prodejnost knihy….? ___ Film klade etické otázky o využívání dětí ve věku, kdy ještě samy nejsou schopny posoudit, jak to ovlivní možná celý jejich další život. Opravdu dost smutné. P. S. Medvídka Pú jsem nikdy nečetla, ale viděla jsem původní hračky v knihovně v New Yorku. Íáček byl vždy má nejoblíbenější postavička. Po tomhle filmu chápu jeho nešťastně svěšenou hlavičku ještě o trochu víc. (13.02.2018)

Medvídka Pů jsem měl rád (kdo ne), ale je to tak dávno, co jsem jej viděl, až jsem si říkal, že by bylo fajn zavzpomínat na dobu, kdy jsem byl ještě na střední škole...no, ale Kryštůfek Robin mě nenadchl...docela jsem se nudil, táhlo se to jako prasátkův balonek a herecké obsazení mě nikterak neoslnilo. (05.06.2018)