Obsahy(1)
Známý prokurátor Andergast odsoudil před lety muže pro vraždu snoubenky. Případ je už dávno promlčen. Andergastův dospívající syn se setká s otcem odsouzeného Mauricia, a ten ho přesvědčí o synově nevině. Chlapec je šokován, že jeho otec, který mu byl ve všem příkladem a jehož si hluboce vážil, by se dal ovlivnit k vynesení sporného rozsudku. Po vášnivém rozhovoru se prokurátor rozhodne spisy znovu prostudovat... Hluboce lidský příběh o svědomí vznikl podle románu Jakoba Wassermanna, ve třicátých letech minulého století nejčtenějšího německého spisovatele. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Československá televizní inscenace natočená podle románu Jacoba Wassermanna, jenž má představovat obžalobu tehdejší justice. Hlavní prokurátor Andergast měl před lety neprávem odsoudit jistého Leonharta Mauricia pro vraždu své snoubenky. Po letech přichází k Andergastovi otec odsouzeného (B. Záhorský), plně přesvědčený o nevinně svého syna a nabízí prokurátorovi znovuotevření případu, neboť se ve městě nachází důležitý svědek (téměř nevidomý J. Adamíra vydělávající si na živobytí výukou angličtiny), jenž by mohl svědčit v jeho prospěch. Andergastovo kategorické odmítnutí této možnost neujde pozornosti jeho dospívajícího, intelektuálně zaměřeného syna Etzela, který se oním již promlčeným případem začne zabývat. Nutno upozornit, že role otce a syna Andergastovi si zahráli R. Hrušínský a J. Hrušínský, tedy skuteční otec a syn a na jejich hereckých výkonech je tato příbuznost a otcovská náklonnost patrná. Ve slabé chvilce otec připustí omyl a tehdejší tlaky na co nejrychlejší ukončení procesu. K obnovení případu však nedojde, neboť svědek, od něhož se očekávalo Mauriciovo očištění, uprchne, což může znamenat, že má s případem společného mnohem více, než mohlo někoho napadnout. Navzdory vynikajícím hereckým osobnostem, z nichž mě tentokrát nejvíce oslovil tradičně J. Adamíra s jeho podmanivým projevem a překvapivě patnáctiletý J. Hrušínský. Přesto však nemohu hodnotit dílo Jaroslava Balíka příliš vysoko, neboť mě i přes zajímavé a stále aktuální téma dějově příliš nezaujalo. ()
Taková dobrá televizní inscenace. Vlastně výborná. ()
Naivní mladík a proti němu životem zkušení i zkoušení pánové. Každý má svou pravdu, ale ani jedna z nich není ta, kterou mladík hledá. Nezbývá nic jiného, než hledat dál, někde jinde. Nadprůměrné herectví a skvěle vyvíjející se příběh náráží skutečně jen na přehnaně nevinný projev Hrušinského Jana. V každém prípadě se jedná o konverzačku par excellence. ()
Pihou na kráse jinak naprosto skvělé inscenace je unylý výkon Jana Hrušínského. ()
Co ty víš, chlapečku... Jeden syn ztratil iluze o svém otci a jiný otec zase o svém synovi. Přepis jednoho z nejznámějších románů německo-rakouského spisovatele a esejisty Jakoba Wassermanna (1873 – 1934) je silným příběhem o mezilidských vztazích, pravdě a odpovědnosti, tedy příběhem nadčasovým a stále aktuálním. Vedle brilantního Rudolfa Hrušínského, Bohuše Záhorského a Jiřího Adamíry si neskrývaný obdiv a uznání zasluhuje také patnáctiletý Jan Hrušínský, pokračujíc zde hrdě v otcových hereckých šlépějích. ()
,,Všechno je v pořádku, všichni jste spokojeni, ale já nechci být bezmocný a slepý, mě nestačí vidět jen stíny a kontury..." Někdy i kratší černobílé filmy trvající pouhých 40, 50 či 60 minut nesou v sobě silnou hodnotou výpověď. Případ Mauricius ve mne zanechal hodně silný dojem, na útlém prostoru času, prostředí a několika postav rozehrál poměrně velká témata a napjaté vztahy. V centru dění dramatické inscenace překvapivě září 15-tiletý Jan Hrušínský, v roli syna, který se pouští skrze otcův starší soudní případ do převratného hledání pravdy. Postupně střídající se společné rozhovory se starým Mauriciem (otcem oficiálního vinníka), druhým podezřelým člověkem a vlastním otcem mu mají k tomu dopomoct, ale více méně jen stále víc komplikují pohled na nejasnou situaci. Těsně po chvíli, kdy dochází k zajímavému odhalení, padá nad myšlenkou mladíka malá klec... Jenže skutečně vězeň, který přijal po 9 letech žaláře milost, tímto přijetím zbaběle "potvrdil" svou doteď zapíranou vinu? Pěkný kousek s detektivním příběhem k zamyšlení, o to víc, když nechává otázku viny nezodpovědanou. Spíše pak tím posledním setkáním se starým Mauriciem jen potvrzuje nejednoznačnost či tajuplnost některých vztahů, kterou již (mířením k otcovu zatajování matky synovi) naznačuje úvodní monolog: ,,Patříme k sobě, a při tom se ani neznáme." Z hereckých protagonistů jmenuju zvlášť Jiřího Adamíru (byť jen v epizodní roli) s tolik podmanivým hlasem a projevem, podobné rozporuplné postavy mu velice slušely. Režiséru Balíkovi pro změnu slušelo, když se chopil námětu, kde nebylo možné (vzhledem k zahraniční předloze) soustředit se na reálie socialistické společnosti, a zaměřit se v detailech jen na psychologii postav. 90% ()
Hudba Jiřího Šusta dělá z filmu až depresivní schízu. Rudolf Hrušínský s Bohušem Záhorským předvádí herecké koncerty, ve stínu ale zůstává mladý Jan Hrušínský, jehož toporný projev mě nikdy moc nebral. ()
Jeden z velmi dobrých počinů,který snese i pohled dneška. 70 % ()
Ve vedlejší roličce Naďa Konvalinková. ()
Otec a syn po boku v takovém menším dramatu.No nechtěl bych být vychováván takovým despotou jakého hrál pan herec Rudolf Hrušinský st.jako otec působil hodně přísně. ()
Moc pěkně zpracovaný klasický příběh, Rudolf i Jan Hrušínští zahráli své role excelentně. ()
....a až mi v příštím životě bude zase sedmnáct, udělám to znovu! PS: Kdo chce vědět co, musíte se na tuhle vynikající inscenaci podívat. Bylo mi blaženým potěšením vidět tatínka a syna - tatínka raději - hrát spolu. ()
"Nespravedlnost je pro mne nejhorší věc na světě...ale ještě horší je, že nevím, jak bych to mohl změnit..." Psychologické komorní drama, na kterém vyzdvihuji především duo Hrušínských. ()
Protivná inscenace s protivným Hrušínským mladším. Naprosto mne to minulo a spíše iritovalo. Hlavně ta mluva, o jednání ani nemluvě. Navíc to celé nikam nespěje, je to jen kafrání od ničeho k ničemu a závěru se nelze jednoznačně dobrat. ()
Tak tohle byl ficak herectví..i bez akčních scén. Uzasne napsana,skvele zahrana lidská retrospektiva ..o tom,že nic neni černobílé a lidská povaha je vrtkavá. ()