poster

Kafe a cigára

  • USA

    Coffee and Cigarettes

  • Slovensko

    Káva a cigarety

  • Velká Británie

    Coffee and Cigarettes

Komedie / Drama / Hudební / Povídkový

USA, 2003, 96 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Faidra
    **

    Během vánoční návštěvy tchánovců jsem jednoho podvečera vyrazila v doprovodu tchyně, psa a kočárku na procházku podvečerním Berlínem. Naše karavana se už pomalu vracela k domovskému prahu a tchyně poznamenala, že v domě, který právě míjíme, bydlí velice milí lidé, s kterými by mě ráda seznámila, když tu jeden ze zmiňovaných milých lidí rozrazil dveře a chrlil zuřivé věty, v kterých převládalo "Scheisse, Scheisse und noch einmal Scheisse!" a jeho drahá polovice mu nezůstávala nic dlužná. Proč o tom mluvím právě tady? Ta impulzivita, spontánnost, upřímnost, civilnost a přesvědčivost byly přesně tím, co tolik postrádám v Jarmuschově kofeinovo-nikotinovém slepenci.(4.1.2012)

  • Kulmon
    ****

    Počáteční znechucení trapnou scénkou s Robertem Benignim se nakonec změnilo v příjemnou náladu, kterou může zlepšit asi jen kafíčko a cigárko (jsem nekuřák). Pokud mám něco vydzivhnout, tak je to dvojrole Cate Blanchett a vůbec celá scénka, Jack ukazuje Meg Teslův transformátor, Delirium a jasně nejlepší je Alfred Molina v příběhu nazvaném Bratranci? Jim jede!(10.5.2009)

  • Malarkey
    **

    Jim Jarmusch je jeden z režisérů, který mi opravdu příliš nesedí, a i přesto že jsem to věděl, jsem se chtěl na Kafe a cigára podívat. Jenže už fakt, že snad ke každému herci, který v tomto filmu je nic nemám, příliš je také nemusím, stejně jako režiséra, což je určitě zásadní problém, ale zase tam stál bod komedie, a ty já mám rád. Jenže to co jsem pak viděl mi přišilo, jako kdyby si film herci točili pro sebe a stačilo jim jedno, že se hlavně pobaví oni sami, takový lehce rozmazlený děj. Herci si hrají svoje, smějí se u toho a příjde jim to hrozně vtipné, ale já u toho sedím a sedím, a naprosto ten jejich humor nechápu a o to víc mě zaráží, že jím to příjde vtipné, jako kdybych žil uplně v jiném světě, kde se absurdnostem člověk směje ale já jenom stojím a kroutím hlavou s tím, že tady bude něco špatně. Tenhle film je naprosto pro jiný svět, než ve kterém já žiju.(21.4.2009)

  • Adam Bernau
    *****

    Šachovnice bez figurek. Black and white. Kafe a cigára jsou to jediné, na čem se sejdeme. Povídáme si spolu u jednoho stolu, každý jsme někde jinde. Ale kde? Všichni v jakési nepohodě. V jakémsi nepohodlí. Propasti a bariéry. Tak blízko, vzájemně na dosah. Tak nekonečně daleko. Gravitace a odpor. Shodný náboj odpuzuje. Neslyšíme se. Prozrazením pointy s Nikolou Teslou mě Jarmush naštval. Čím se teď mám chlubit? Tak třeba ty šachy. Po prvé: Výměna identity dvou polomagorů. (Jezdci – skok vždy na jinou barvu.) Po druhé: svářející se černá dvojčata, obtěžující bílý číšník a teorie o Elvisovi. (Černé věže; bílý pěšák uprostřed za nimi není v ohrožení a je tak chráněn i před střelcem; spor o bílého krále.) Po třetí: setkání dvou gigantů; nevědí, o čem mluvit; nevědí, „co tím mylslel“; „silná vůle“. (Králové smějí všemi směry, ale jen o jedno pole a nikdy k sobě.) Po čtvrté: dva staří „fucken“ makaróni ve sporu o kouření a němý junior s japonským hráchem. (Pěšáci: bok po boku, ale každý jen ve své dráze; silní ve vzájemné vazbě, slabí o samotě.) Po páté: „vyrobte si svůj vlastní stojan na motorku“; exkluzivní slečna a přiťáplý pikolík: jak rád by ulíval do jejího šálku; holá nemožnost; „this is not my lunch, ok?“ (Černý pěšák a bílá dáma; nebo je to věž? impozantnost, síla a daleký dosah, ale omezený výhled a záliba ve vyváženosti.) Po šesté: dva frankofonní černí kamarádi: „moc rád tě vidím“; dál není co říci; jestli máš problém, svěř se. (Dva černí střelci: vždy se míjejí, každý může jen po políčkách jedné barvy.) Po sedmé: sestřenice; pravděpodobně má každá tu druhou ráda, ale vzájemně ne; extrémní rozdíl v úrovni a v možnostech je nepřeklenutelný. (Bílá dáma tentokrát s bílým pěšákem; dáma může všemi směry a jakkoli daleko; pěšák jen o políčko dopředu; jeho vysněným cílem je dostat se na políčko poslední; a potom... obě postavy hraje táž žena). Po osmé: tak jo, Jack ukazuje Meg svůj aparát; její očekávání - nepochopena; jeho touha se předvést – nepochopen; nakonec přece jen spojení, výboj, ale po chvíli Jackův aparát zhasíná a on odchází (kuchtík: asi pojistka; Meg: snad byla jiskřiště moc daleko od sebe); uvídíme se zítra na bowlingu. (Bílá věž: pravoúhle; bílý střelec: úhlopříčně; do toho přiskočí a odskočí černý jezdec.) V této scéně s Teslovým transformátorem (který je, zpozorněte, založen na přemněně energie mezi dvěma cívkami) zaznělo (a bylo zdůrazněno) něco velmi důležitého: neuskutečněná idea „Země jako vodič akustické resonance“: to je to médium, které chybí; kafe a cigára jsou jen pokusem o nouzové polovodiče. Po deváté: cože? čaj? tak tedy fanynka bez tváře místo obsluhy; k věci: jasně, mohu tě milovat, neznámý příbuzný, jen ať se s tebou nemusím stýkat; jak v určitých situacích nemáme odvahu k prostému „ano-ano“, „ne-ne“; a jak je těžké říci „ne“, aby to znělo jako „ano“; a jak se může karta obrátit; takže: kdo to nakonec „už musí jít“? (Pěšák, který sotva opustil základní pozici s pěšákem, který dosáhl posledního pole; v průběhu hry se ale ukáže, že teprve stojí před ním, zatímco ten první na něj mezitím dokráčel a odbíhá.) Po desáté: pomalu mi to začíná docházet; čaj versus kafe, bylinky a canabis versus tabák; ono to jde postupně někam; ale kam? delirium; ale čí? přijde ghost? sotva, když tady jako strašidlo obchází krotitel duchů; dáme šachy? jsem velmi zvědav, co přinese poslední scénka. (Dva černí jezdci jako jasný protipól úvodních jezdců bílých, s explicitními odkazy; stojí na svých pozicích, vzájemně kryti před novým bílým jezdcem.) Po jedenácté: Návrat ke kafi (které ovšem za nic nestojí). A je to tady: Země jako vodič akustické resonance; zároveň však zbrojnice, o pauze dvě minuty před smrtí. Číšník byl nedávno nahrazen fanynkou, po níž přišel krotitel duchů; teď už jen uklízečka v pozadí vytírá podlahu. Ani jsme si nestihli nic říct. (Pat – král není v ohrožení, ale nelze nijak táhnout. Partie končí bez vítěze; na obou stranách remízy pachuť porážky. Jdu si dát šluka.) Rozličné poznámky: I. jeden z mála filmů, jehož součástí jsou závěrečné titulky. A ty z něj dělají velmi příjemnou záležitost „pro kámoše“. II. Snad je to tím, že jsem Evropan a ne Američan: ty kavárny mi většinou nijak útulné nepřipadaly a hlavně jsem cítil silný diskomfort z těch bezcharakterních šálků, z nichž se popíjelo. A ťukání kafem? Tak to jsem vůbec nežral... /// Komentáře: Radko, Ony.(29.8.2011)

  • Pluhy
    *

    Vzít si ke kávě cigaretu je pro mě opravdu opojný pocit. Navíc Jima Jarmusche mám rád a již se u mě osvědčil, jako skvělý režisér povídkových filmů ve snímku "Noc na Zemi", proto jsem se na film "Kafe a cigára" velmi těšil. Do hlavních rolích jsou dosazeni režisérovo staří dobří známí a černobílé ztvárnění v prostředí různorodých prokouřených kaváren můj entuziasmus ještě zvýšilo. O to větší pro mě bylo zklamání, když se onen opojný pocit nedostavil. Nemám co bych jednoznačně vyzdvihl. Herci i neherci mi přišli, jako když se neztotožnili se svými rolemi. O kvalitě scénáře a režie se tu příliš hovořit nedá. Atmosféra, která by měla být hlavním motorem celého filmu mě dostatečně neokouzlila. Celé mi to přišlo, jako rozloučení se s kvalitními snímky od Jima Jarmusche. Doufám, že se mýlím a že přijdou jiné a kvalitní kousky.(7.4.2012)

  • - Kromě jedné se všechny scény odehrávají u stolů buď se šachovnicovým vzorem nebo se šachovnicovým ubrusem. (villon17)

  • - Všechny postavy vystupovaly pod svým vlastním jménem. (villon17)

  • - Steve Coogan říká Alfredu Molinovi, že se mu líbil v seriálu, který byl zrušen. Může mít na mysli buď Bram and Alice (2002), který měl pouze 4 epizody, nebo Ladies Man (1999), který skončil po první sérii. (Kulmon)