Kafe a cigára

bezpodmienečných 5 hviezidičiek - a to i keď priznám, že niektoré sú lepšie a doslova vynikajú, tie ostatné sú len menej geniálne - ale v porovnaní s čímkoľvek iným skrátka aj tak vynikajú; Prekvapuje ma, že sa hromadne prehliadajú geniálne poviedočky s Buscemiho historkou a doslova bravárne geniálne vypointovaná "No problem", samozrejme, že Bill "Groundhog day/Ghost Buster" Murray (Who do you gonna call?) je TOP :) súboj Molina/Coogan mi prišiel trochu dlhý, ale s pekným ukončením, každá poviedočka má svoje kúzlo, svoj šarm, svoju pointu, každá sa dá rozlične intepretovať a pri každej sa dá pobaviť, oddýchnuť a zauvažovať, vskutku geniálny kusisko Jarmuschoviny!!! Presley, Tesla, Waits s Jimym Poppom :) a dokonca aj úvodný nervózny Roberto so šiestimi kávami v "kaviarni" predstavujúcej neorealistickú kulisu ma potešil; "We are coffee and cigarettes generation!" (17.07.2008)

Povídky jsou dosti nevyrovnané, některé jsou vyloženě nudné (Hřebíčky do rakve, No problem nebo ty staříci na konci), některé dobré (sourozenci Whiteovi, Benigni s Wrightem nebo Cate Blanchett v dvojroli), některé geniální (Waits a Pop, Molina s Cooganem, Dvojčata a Buscemi nebo RZA, GZA a Murray). Právě za ty geniální nemůžu dát méně než ****. (15.01.2005)

Netušila jsem, že hovor, který se točí okolo škodlivosti kafe a cigaret může být tak zábavný :-). A zaujala mě i pointa tohoto filmu, totiž že jednotlivé postavy spolu mluví, aniž by si skutečně měli co říct a trapné ticho nebo společenské fráze raději vždy jedna z nich ukončí předčasným "zdekováním se". Herecké etudy Billa Murrayho a Cate Blanchett pak dosahovaly takřka geniality. (26.07.2006)

Když měl v kinech premiéru Paterson, prožíval jsem právě malý biografický absťák a zoufale jsem se rozhlížel, kterým snímkem svůj "hlad" po kinosále ukojím. Hodnocení, komentáře i odborné recenze měl sice skvělé, ale Jarmusch podle mých zkušeností patří ke skupině tvůrců, kde tenhle způsob získávání informací a obrázku o snímku nefunguje, protože režisérův kult kvalifikovanou debatu deformuje. Jarmuschovu tvorbu osobně dělím na dvě skupiny. Do té první patří Mrtvý muž nebo Noc na Zemi, do druhé Přežijí jen milenci. Ta druhá mě nepokrytě nudí a vyvolává lhostejnost; Kafe a cigára řadím spíše do té druhé skupiny. První dvě povídky naladily má očekávání na bod mrazu. Až jsem to chtěl vzdát, ale naštěstí jsem věděl, že přijdou i lepší kousky, jako je dialog sestřenek v půvabné dvojroli Cate Blanchett. Ten je často využívaný jako herecké cvičení na uměleckých školách. Zajímavější povídky jsou nicméně v menšině a nemohou vytáhnout celek do průměru. Jarmusch až příliš často pracuje s banalitou a stereotypem, jenže nijak objevně. Je to spíš únavné, mělké, někdy založené na pouhé přítomnosti celebrity, jindy na jediném fórku, který natažený do několikaminutové stopáže nedokáže prostor zaplnit. Několik povídek, kde lze hovořit o pointě, přináší v podstatě banální sdělení. To, že je Jarmuschův početný fanklub pravděpodobně považuje za objevení Ameriky a podobně je okouzlen i statickou formou založenou na opakování, je už věc jiná. Jarmusch často pracuje s minimalismem, tady už to někdy hraničí s urážkou diváka. Pro mě je na jeho snímku zajímavé snad jen to, že tabákovým kouřem prosycený film natočil v téže době, kdy byl v USA tabák rychle vytlačován z veřejného prostoru. Ať už film Jarmusch zamýšlel jako nostalgické ohlédnutí za minulými časy, nebo umělecký protest nad ztrátou části svobody a určitého prožitku, jeho postoj nesdílím. Celkový dojem: 45 %. (15.05.2017)

Kafe a cigára jsou prazvláštní směsou, kterou nespojují jen ony dva předměty z názvu, ale hlavně styl komunikace - který obvykle končí nějakým tím faux pas nebo trapasem. Tohle dílko Jima Jarmusche lze lehce rozdělit na dvě velké a jednu malou část - povídky s herci, povídky se zpěváky a povídky s neherci. Každá část má svůj smysl a kouzlo, ale přece jen o stupínek lepší jsou ty vypointované herecké exhibice (výteční Bratranci, směšně trapná Sestřenice, dobro-zlá Dvojčata, vtipná neřeč Roberta Benigniho, otec, co si platí lásku syna...). Pak jsou tu povídky se zpěváky, mají také pointu, ale ta obvykle není tak zjevná, což je samozřejmě dáno spíše civilnějším výrazivem (Iggy a Tom, RZA a GZA, Jack a Meg). Kafe a cigára jsou nevyrovnaným šťůčkem, každopádně nenudí a hlavně každý si najde své oblíbené cosi. U mě převažuje spíš pozitivní dojem z dobrého a originálního záměru posadit dva lidi ke stolku a nechat je povídat o něčem či o ničem, ze zajímavého obsazení, z dobře zvolené hudby, z černobílé hravosti... I kdybch hodnotila jednotlivé povídky zvlášť a pak je zprůměrovala, nevyšlo by mi míň než ***, takže 70%. (21.11.2006)