Nastala chyba při přehrávání videa.
  • sud
    **

    Na začátek by bylo dobré poznamenat, že "Kafe a cigára" nejsou filmem (ani povídkovým). Je to soubor krátkých filmečků, které Jim Jarmusch natočil v průběhu více než patnácti let a které spojují dvě věci - kafe a cigára :-). Předně musím říci, že části s Robertem Begninim a s Cate Blanchettovou (nejen kvůli tomu, že se mi ona hrozně moc líbí) byly skvělé. Ale jinak "Kafe a cigára" po umělecké stránce moc vážně brát nemohu. Kamera zabírá herce pouze ze tří úhlů. Herecké výkony rovněž nejsou žádné, protože co se nechá hrát u kafařských rozhovorů? Myšlenka taky nic (aspoň jsem ji neobjevil). Jima Jarmusche mám rád a zde musím ocenit při nejmenším originální nápad. Ten nápad by byl zajímavý coby krátký skeč v nějakém filmu. Ovšem vystavit na něm devadesátiminutovou stopáž je málo.(16.7.2008)

  • Webb
    ***

    Souhrn jedenácti povídek, odehrávajicí se v různých kavárnách s různými lidmi. Některé jsou lepší, celkově ale moc neoslní. Strange to meet you 45%, Twins 45%, Somewere in California 40%, Those Things'll Kill Ya 50%, Renée 50%, No Problem 55%, Cousins 50%, Jack Shows Meg His Tesla Coil 45%, Cousins? 55%, Delirium 55%, Champagne 55% Celkový dojem: 55%(19.12.2008)

  • Madsbender
    ****

    Pri poviedkových filmoch býva často vytýkaná nevyrovnanosť jednotlivých segmentov. Trochu iný prípad nastáva vtedy, keď látku v rukách drží jeden a ten istý režisér, čo vopred sľubuje stabilnejšiu latku zábavnosti (v zmysle diváckej atraktivity) a zároveň láka na víziu popasovania sa jednej a tej istej osoby s variovaním témy, čo možno obrátene aplikovať i na komplexné porovnanie a "odmaskovanie" súvislostí a vzťahov v rámci tvorcovej filmografie. ////////// Pre Jarmuschove filmy je symptomatickým príznakom skúmanie jednoduchého a všedného, no pre ľudské pokolenie tak zásadného prostriedku, akým je komunikácia a pochopenie, respektíve nepochopenie medzi účastníkmi konverzácie. V prípade Coffee and Cigarettes je povýšená na princíp a jediný účel série krátkych filmov. Čiastočne improvizované etudy nasávajúce genia loci skromných barov, kantýn a kaviarní sa voľne pretínajú prostredníctvom odkazov a opakovaných motívov, a neukotvene plynú bez viditeľného východzieho/záverečného bodu podobne, ako je tomu v modernej architektúre 20. storočia (prirodzené prechody medzi industriálnymi a prírodnými elementami v stavbách Le Corbusiera; vo filme môžeme sledovať postupné rozrastanie priestoru, ktoré nadobúda najväčších rozmerov a otvorenosti v poviedke Molinu a Coogana, a záverečnom Champagne) alebo hudbe, ktorá s filmom zdieľa jediné obmedzenie v podobe času. ////////// Konverzáciu nevedú klasické filmové postavy, ale zvolené celebrity filmového a hudobného priemyslu, ktoré predstavujú samé seba a štylizujú sa pri tom do polohy osôb, ktorých stretnutie je dielom buďto náhody, alebo rutiny. Prichádzajú na scénu, vedú dialóg a následne sa opäť vytrácajú bez toho, aby sme vedeli, ako ich stretnutie ovplyvnilo a čo bude s nimi ďalej. Ich prípadný pohyb po miestnosti sa nedá odhadnúť a rovnako ani stočenie rozhovoru, ktorý vedú - dvere sú stále otvorené a ony to dobre vedia. ////////// V skratke a jednoducho, Jarmuschovi ľudia prichádzajú a odchádzajú, zostáva len pevne pripútaná scéna a obmedzený rozhľad diváka, ktorý si tým uvedomuje krehkosť média a diela, a začína uvažovať nad jeho zámerom, prečo mu ukazuje práve toto a nič iné. Je to však nezámernosť (a prakticky absentujúce pásmo rozprávača), ktorá vedie kroky zvučných mien po plátne a slová popri aromatickom nápoji a krabičkách nikotínu, charakterizujúcich modernú spoločnosť. A v tej Jarmusch exceluje. ////////// P.S.: A táto mozaika pozvoľného mestského tokania o čomkoľvek mi svojou zábavnosťou a obsadením neskutočne vyhovuje. Náladovka do pohody i nepohody, najlepšie však sparného leta na verande útulnej kaviarničky s vôňou domácej kávy a jemným jazzíkom ako podmazom. ////////// Strange to Meet You - 75% /// Twins - 85% /// Somewhere in California - 80% /// Those Things'll Kill Ya - 75% /// Renée - 70% /// No Problem - 75% /// Cousins - 80% /// Jack Shows Meg His Tesla Coil - 70% /// Cousins? - 80% /// Delirium - 80% /// Champagne - 85% /// Celkové hodnotenie filmu: 75%(18.12.2014)

  • Madison
    ****

    Hromada nesúvislých poviedkových príbehov obsiahnutá prúdom bezvýznamných dialógov o dôležitosti našich stretnutí sa s potrebnými ľuďmi a o vyplnení prázdnoty. Jarmusch sa na nič nehrá, nebrnká na city, nevnucuje nám svoj individuálny prístup k divákovi. A hoci by tie "trefné" dialógy neschopné vymaniť sa z pôdy bezcitných narážok, dokázal vymyslieť i scenárista od vedľa, musím priznať, že je to prvý Jarmuschov film, pri ktorom som jednoducho neprotestovala a uspokojila sa s tým, čo mi pán režisér naservíroval. Okrem toho, Cate Blanchett v dvoj-role je úžasná.(27.7.2008)

  • Adam Bernau
    *****

    Šachovnice bez figurek. Black and white. Kafe a cigára jsou to jediné, na čem se sejdeme. Povídáme si spolu u jednoho stolu, každý jsme někde jinde. Ale kde? Všichni v jakési nepohodě. V jakémsi nepohodlí. Propasti a bariéry. Tak blízko, vzájemně na dosah. Tak nekonečně daleko. Gravitace a odpor. Shodný náboj odpuzuje. Neslyšíme se. Prozrazením pointy s Nikolou Teslou mě Jarmush naštval. Čím se teď mám chlubit? Tak třeba ty šachy. Po prvé: Výměna identity dvou polomagorů. (Jezdci – skok vždy na jinou barvu.) Po druhé: svářející se černá dvojčata, obtěžující bílý číšník a teorie o Elvisovi. (Černé věže; bílý pěšák uprostřed za nimi není v ohrožení a je tak chráněn i před střelcem; spor o bílého krále.) Po třetí: setkání dvou gigantů; nevědí, o čem mluvit; nevědí, „co tím mylslel“; „silná vůle“. (Králové smějí všemi směry, ale jen o jedno pole a nikdy k sobě.) Po čtvrté: dva staří „fucken“ makaróni ve sporu o kouření a němý junior s japonským hráchem. (Pěšáci: bok po boku, ale každý jen ve své dráze; silní ve vzájemné vazbě, slabí o samotě.) Po páté: „vyrobte si svůj vlastní stojan na motorku“; exkluzivní slečna a přiťáplý pikolík: jak rád by ulíval do jejího šálku; holá nemožnost; „this is not my lunch, ok?“ (Černý pěšák a bílá dáma; nebo je to věž? impozantnost, síla a daleký dosah, ale omezený výhled a záliba ve vyváženosti.) Po šesté: dva frankofonní černí kamarádi: „moc rád tě vidím“; dál není co říci; jestli máš problém, svěř se. (Dva černí střelci: vždy se míjejí, každý může jen po políčkách jedné barvy.) Po sedmé: sestřenice; pravděpodobně má každá tu druhou ráda, ale vzájemně ne; extrémní rozdíl v úrovni a v možnostech je nepřeklenutelný. (Bílá dáma tentokrát s bílým pěšákem; dáma může všemi směry a jakkoli daleko; pěšák jen o políčko dopředu; jeho vysněným cílem je dostat se na políčko poslední; a potom... obě postavy hraje táž žena). Po osmé: tak jo, Jack ukazuje Meg svůj aparát; její očekávání - nepochopena; jeho touha se předvést – nepochopen; nakonec přece jen spojení, výboj, ale po chvíli Jackův aparát zhasíná a on odchází (kuchtík: asi pojistka; Meg: snad byla jiskřiště moc daleko od sebe); uvídíme se zítra na bowlingu. (Bílá věž: pravoúhle; bílý střelec: úhlopříčně; do toho přiskočí a odskočí černý jezdec.) V této scéně s Teslovým transformátorem (který je, zpozorněte, založen na přemněně energie mezi dvěma cívkami) zaznělo (a bylo zdůrazněno) něco velmi důležitého: neuskutečněná idea „Země jako vodič akustické resonance“: to je to médium, které chybí; kafe a cigára jsou jen pokusem o nouzové polovodiče. Po deváté: cože? čaj? tak tedy fanynka bez tváře místo obsluhy; k věci: jasně, mohu tě milovat, neznámý příbuzný, jen ať se s tebou nemusím stýkat; jak v určitých situacích nemáme odvahu k prostému „ano-ano“, „ne-ne“; a jak je těžké říci „ne“, aby to znělo jako „ano“; a jak se může karta obrátit; takže: kdo to nakonec „už musí jít“? (Pěšák, který sotva opustil základní pozici s pěšákem, který dosáhl posledního pole; v průběhu hry se ale ukáže, že teprve stojí před ním, zatímco ten první na něj mezitím dokráčel a odbíhá.) Po desáté: pomalu mi to začíná docházet; čaj versus kafe, bylinky a canabis versus tabák; ono to jde postupně někam; ale kam? delirium; ale čí? přijde ghost? sotva, když tady jako strašidlo obchází krotitel duchů; dáme šachy? jsem velmi zvědav, co přinese poslední scénka. (Dva černí jezdci jako jasný protipól úvodních jezdců bílých, s explicitními odkazy; stojí na svých pozicích, vzájemně kryti před novým bílým jezdcem.) Po jedenácté: Návrat ke kafi (které ovšem za nic nestojí). A je to tady: Země jako vodič akustické resonance; zároveň však zbrojnice, o pauze dvě minuty před smrtí. Číšník byl nedávno nahrazen fanynkou, po níž přišel krotitel duchů; teď už jen uklízečka v pozadí vytírá podlahu. Ani jsme si nestihli nic říct. (Pat – král není v ohrožení, ale nelze nijak táhnout. Partie končí bez vítěze; na obou stranách remízy pachuť porážky. Jdu si dát šluka.) Rozličné poznámky: I. jeden z mála filmů, jehož součástí jsou závěrečné titulky. A ty z něj dělají velmi příjemnou záležitost „pro kámoše“. II. Snad je to tím, že jsem Evropan a ne Američan: ty kavárny mi většinou nijak útulné nepřipadaly a hlavně jsem cítil silný diskomfort z těch bezcharakterních šálků, z nichž se popíjelo. A ťukání kafem? Tak to jsem vůbec nežral... /// Komentáře: Radko, Ony.(29.8.2011)

  • - Ve scénce Dvojčata, říká Steve Buscemi Elvisovu větu: "Jedinou věc, kterou pro mě negři můžou udělat je koupit si moji desku a vyčistit mi boty". Elvisova rodina popírá, že to někdy řekl, přestože se to velmi traduje. (Kulmon)

  • - Jarmusch každou scénu natočil jen na dva nebo tři pokusy, většina herců přitom v konverzacích improvizovala. (hot_spot)

  • - GZA vo filme nosí čiapku s nápisom Ghost Dog, je to narážka na Jarmuschovu predošlú snímku. (Theatis)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace