Režie:
Francis Ford CoppolaScénář:
Francis Ford CoppolaHudba:
David ShireHrají:
Gene Hackman, John Cazale, Allen Garfield, Frederic Forrest, Cindy Williams, Elizabeth MacRae, Teri Garr, Harrison Ford, Robert Duvall, Michael Higgins (více)Obsahy(1)
Záhadné drama Francise Forda Coppoly zkoumá morální hodnoty soukromí. V hlavní roli se představí Gene Hackman jako Harry Caul, expert na bezpečnost a dohled. Jeho každodenní práce, odposlech, se změní v noční můru, ve které Harry stále slyší něco, co jej ruší v nahrávání mladého páru v parku. Začíná se obávat toho, že by nahrávka mohla být zneužita. Postupně se zaplétá do labyrintu tajemství a vražd. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (315)
Coppola se rozhodl spáchat atentát na všechny diváky, kteří disponují alespoň náznakem vkusu. Dlouho jsem nebyl svědkem něčeho tak nudného. Nefalšovaný dvouhodinový pokus o naprosté znudění diváků. Opravdu něco odporného. Gene Hackman dostal honorář naprosto zadarmo, neboť byla jeho role napsaná tak, že se od něj herectví ani nevyžadovalo. Vše, co k tomuto všemi oslavovanému výkonu postačovalo bylo tvářit se nezúčastněně a působit jako osamělá bytost bez života. Nechci se chlubit, ale tohle bych dokázal zahrát taky. Děj mi přišel neskutečně fádní. Divák 120 minut neustále dokola poslouchá jeden z nejdebilnějších dialogů, jaký se kdy ve světě filmu objevil. Pokud jste byli většinu stopáže v naivním očekávání, že se snad něco zajímavého začne dít, tak vyzkoušejte jiný film. Zde máte co do činění pouze s prach bídnou studií osamělosti. ()
V době studené války musel mít tento film úplně jiný a dnes už jen ztěží pochopitelný rozměr. Člověk byl ještě stále nadřazen nad sílu výpočetní techniky, žil v iluzi nedotknutelnosti svého soukromí a své svobody, a přesto každé jeho slovo mohlo být zachyceno a nesmazatelně zaznamenáno. Jenže jak praví známé přísloví: s velkým odposlechem přichází velká zodpovědnost, a právě pár nevhodně vyřčených, ale zvěčněných slov může rozhodovat o životě a smrti... Coppolův Rozhovor je intimní film o podivínském samotáři, kterému to všechno jaksi přerůstá přes hlavu. Snímek se více než na fakta soustředí na vnitřní prožitky hlavní postavy, které se v působivém finále stanou neudržitelnými. Bohužel cesta k onomu finále zrovna nepřekypuje dějem... 6/10 ()
Takto sústredené, nikam sa neponáhľajúce thrillery, v ktorých je psychologický rozbor hlavnej postavy rovnako dôležitý ako kriminálna zápletka, už v dnešnej (rýchlej) dobe americká kinematografia neplodí. Škoda. V Rozhovore sa, pokiaľ ma pamäť neklame, ani neobjaví streľná zbraň. Rola introvertného podivína ako na telo napísaná Gene Hackmanovi, skvelý krátky výskyt Roberta Duvalla. O vhodnosti a potrebe záverečnej scény v kontexte s predchádzajúcim dejom by sa dalo polemizovať, ale na výbornom dojme nič nekazí. Coppola bol Pán Režisér. ()
Rozhovor je na jednu skvěle vystavěným thrillerem, ale též existenciálním filmem s přesahem, který se zaobírá matoucí povahou toho, co je to realita a nakolik je možné zachytit ji v její pravé podstatě – jak může být naše poznání světa i sebe sama veskrze scestné, povrchní či lživé. Tento snímek by se tak dal připodobnit k dvěma dalším skvělých autorských filmům zaměřených na podobnou tématiku, z nichž prvním je Antonioniho Zvětšenina a druhým je Výstřel Briana de Palmy. Konkrétně s Antonionim sdílí Coppola navíc intenzivní zájem o vnitřní život hlavního hrdiny. Podobně jako ústřední postava Zvětšeniny se snaží Hackman zakrýt svoji duchovní prázdnotu externalizací, odklonem pozornosti od hlubin svého já k povrchním a vnějším věcem – zatímco fotograf ze Zvětšeniny řeší vnitřní plochost divokými excesy, sexem a neustálou prací, Coppola konstruuje charakter muže, jež celý život špicluje druhé, aby tím utajil ubohost vlastního života. Jakoby chtěl odhalováním špíny ostatních zakrýt vlastní nedostatky, vlastní slabost a bezútěšnost. Avšak v průběhu filmu vycházejí dlouho potlačované věci na povrch – od zjištění pravé podstaty vztahů sledovaných, přes krev deroucí se z toalety jako něčeho nechutného, něčeho co mělo být odneseno do zapomnění a místo toho to vyplouvá na denní světlo, až po bezútěšný závěr, kdy vyčerpaný Hackman sedí uprostřed rozebraného a zničeného bytu, který jakoby byl symbolem chaotického nepořádku, který nosí uvnitř sebe sama... ()
Původní komentář: Průměrný paranoidní snímek, který se v závěru naprosto propadá. Konec mě naprosto zklamal hlavně z pozice hlavní postavy, která se chvílemi chová až nesmyslně a prožívá emočně práci, kterou dlouhé roky dělá s naprostou precizností a bez jediného pohybu řasy na oku. Gene Hackman podává dobrý výkon, který je podpořen dobrou režií, ta potěší hlavně v prvním půlce, která je nenápadná, ale přesně zapadne do pozdější rovnice. Filmové zpracování odposlechu včetně zvuků působí chvílemi velmi originálně a zajímavě, avšak je příliš často opakovaný a stále dokonala stejný. Vizuálně jinak naprosto obyčejný film, v kterém se toho opravdu moc nestane. 2* Po letech: 5* a podle mě jeden z dalších skvělých snímků 70'. Vedle Výstřelu navíc jeden z málo známých a opomíjených. ()
Galerie (53)
Photo © Paramount Pictures
Zajímavosti (22)
- Gene Hackman se speciálně pro tento film učil hrát na saxofon. (Kulmon)
- Harry Caul tvrdí Amy, že mu je 42. Narozeninová karta s lahví vína však říká Šťastné 44. narozeniny. Když se film dotočil, bylo Hackmanovi 44 let. (Kulmon)
- Snímek získal v roce 1974 na filmovém festivalu v Cannes Zlatou palmu. (JARDAHONDA)
Reklama