Rozhovor

Odposlouchávat a být odposloucháván... Velmi pomalu gradující a vtahující diváka do děje, tím víc ale stupňující napětí získává na intenzitě a na sugestivnosti. Zpočátku banální odposlouchávání zdánlivě nezajímavého rozhovoru dvou lidí v parku se pomalu, ale jistě zvrtává v pořádný thriller. Harry Caul (ten-který-odposlouchával) se musí rozhodnout mezi etikou a profesí a snaží se přijít celé té stále zamotanější záhadě na kloub a zabránit důsledkům, které z ní plynou. Gene Hackman je ve své roli famózní stejně jako Francis Ford Coppola na režisérské židli. Ocenila bych sice o něco méně scén z Harryho života (o 15 minut kratší stopáž by tak vytvořila naprosto neskutečný výsledek), ale žádné dílo nemůže být dokonalé, takže i přes to dávám zasloužený plný počet. (14.06.2007)

(1001) Vskutku znepokojivý film. Je hodně pomalý a v pravém slova smyslu klade existenciální otázky. Ale jsem ochotna tu chvíli čekání odpustit, když odměnou je zdemolovaný byt. --- Po projekci s komentářem pana Radima Valaka přidávám postřeh, že mě nikdy ve srovnávací kombinaci Rozhovor x Zvětšenina nenapadlo uvažovat o tom, že fotograf ve Zvětšenině ničemu nevěří a je zcela prázdný, zatímco mistr zvuku v Rozhovoru v sobě má víru i svědomí. Jinak tady se Coppolovi povedlo natočit ryze "evropský" film a proto je to myslím jeden z těch mála příspěvků Nového Hollywoodu, které ke mně opravdu promlouvají. (03.01.2013)

Seznamte se s Harrym Caulem, osamělým jazzmanem, který si úzkostlivě hlídá soukromí a trpí stihomanem (jak hned na začátku vyprávění prozrazuje kvantum zámků na jeho dveřích). Zřejmě jde o důsledek jeho profese. Harryho živí to, že se vkrádá do soukromí cizích lidí. Musí slyšet a sám nebýt slyšen (natož viděn). Jenomže co vlastně slyší? A jakou má jistotu, že sám není slyšen? Coppolův komorní thriller, kterým si ukrátil čas mezi dvěma Kmotry (nebýt úspěchu prvního z nich, Rozhovor zřejmě nikdy nevznikne), dovádí do existenciálních a epistemologických důsledků tradiční schéma paranoidních thrillerů – člověk zrazený nejbližším okolím a odkázaný sám na sebe tuší velký komplot. Harryho kromě druhých lidí zklamávají také vlastní smysly, jejichž domnělá neomylnost dává smysl jeho existenci. Nejistotu protagonisty Coppola bravurně přenáší na diváka, který je z pozice toho, kdo pohodlně sleduje (podobně jako Harry poslouchá) vržen do pozice toho, kdo byl celou dobu veden za nos. Není to přitom jen po většinu času pasivně dohlížející kamera, stejně netečná jako kamery bezpečnostní, kdo nás v takřka hororovém finále, kdy se všechno sračky vyvalí ven (zdravím Slavoje), zrazuje. Subjektivní a objektivní zvuky splývají ve změť, která vám dá naplno zakusit, jaké to je být v kůži paranoika. Pro mne jeden z nejvyšperkovanějších filmů Nového Hollywoodu, který si každou scénou říká o důkladnou formální analýzu. 85% Zajímavé komentáře: Marigold, RAiken, Aidan (01.05.2007)

Naprosto dokonalý thriller z něhož mohutně sálá paranoia až do všech stran. Kromě poutavého příběhu se na celkovém dojmu podílí po všech stránkách perfektní zpracování. Opravdu každý záběr lze považovat za absolutně vypiplaný. Vyniká zejména geniální koncepce záběrů, práce s kamerou, ale například i souhra vizuálna se zvukem a hudbou. No a samozřejmě opravdu mimořádné jsou i herecké výkony. Gene Hackman se obecně snažil vždy do filmu něco vnést, ale jeho Henry Caul je zřejmě jeho životní rolí. Je téměř neuvěřitelné, jak silné období Coppola v 70. letech měl. Jeho filmy Kmotr, Rozhovor, Kmotr II a Apokalypsa nejsou jen podařené snímky, ale geniální nesmrtelná díla. (10.12.2012)

Scénář: Francis Ford Coppola .. Otravně monotónní thriller. Hackmanova postava je silně odosobnělá, tatáž atmosféra prostupuje celým filmem a tklivá režie tomu nijak nepomáhá. Mimo závěrečné psychotické deprese hlavního hrdiny, která vykresluje to, kam až dotáhnout vlastní posedlost prací, se jedná o nikterak zajímavý produkt doby, který neharmonicky prokládá neustále omílanou zvukovou nahrávku s postupným psychickým rozpoložením samotářského čmuchala. V Blowup tohle možná fungovalo s rozborem fotografie, jenže zde je tento způsob přinejmenším otravný a otupuje možnost, abych si Conversation nějak intenzivně vychutnal. Jestli zvuk, tak sáhněte radši po Blow Out. (06.09.2007)