Rozhovor

Tento pomalý thriller (zvláštní kombinace, že?) vznikl v době, kdy Amerikou otřásala aféra Watergate a jeho záměrem bylo nepochybně více než napnout a pobavit. Jedná se trochu též o politický komentář a filosofickou úvahu na téma ztráty soukromí v informačním věku. Dnes, o více než třicet let později, se dají privátní údaje získat mnohem rychleji a snáze - často stačí jen Google a trocha důvtipu. Vědění však může být draze zaplaceno ztrátou důvěry. Na Coppolově meditaci nad etickými pastmi světa, v němž se dá o druhém leccos snadno zjistit, tak zastarala především technika, jinak je nanejvýš aktuální. (13.09.2006)

Iným filmom dávam 3*, keď ma pobavia, hoci nemusia oslniť. Tu je to skôr vyjadrenie uznania za prácu, remeslo i viaceré detaily, nad ktorými som premýšľala až po filme. Inak totiž nemôžem povedať, že by som si k hrdinovi alebo deju vytvorila osobný vzťah. No dokážem uznať, že je to kvalitne spracované. (20.06.2017)

Více než o thrillerový příběh se tu jedná o portrét postavy a portrét doby, které spojuje absolutní ztráta soukromí, voyeurství, křehkost osobní sféry. Harry Caul naslouchá životům jiných a sám svůj zcela popírá, v zoufalé obavě, aby nebyl prozrazen, vyslechnut, se maskuje jako dokonalý chameleon v bytě plném neosobních věcí, s milenkou, která o něm nic neví, s kolegou, se kterým nedokáže navázat bližší vztah, s telefonem, který nikdo nezná. Zpovídá se jen bohu, ale i jemu jaksi opatrně a na půl huby. Přesto nedokáže uniknout paradoxu lovec-kořist, a to právě ve chvíli, kdy dá jako běžný člověk průchod emocím a pokusí se zabránit tragédii, k níž by jeho práce mohla vést. Rozhovor zvláštně chladnou a odtažitou formou metaforizuje moderní dobu jako epochu, kdy všichni mohou naslouchat a manipulovat, ale přitom jsou sami křehcí a zranitelní (Harryho průhledný pršiplášt jakoby chtěl tenhle výklad podpořit). Není vlastně možné určit, kdo naslouchá a kdo je špehován. Coppola volí výtvarně sofistikovanou formu plnou ostrých tvarů, využívá komplexní práce s vypravěčem (různé úhly retrospektiv) a fantastické zvukové stopy, odtažité kamery. Rozhovor je skutečně filmem naslouchaní a v závěru mrazivým podobenstvím člověka, který přijde o všechno soukromí. S trochou nadsázky se každý moderní člověk může cítit jako zoufalý Harry v rozbitém bytě, sledovaný okem neviditelné kamery. Nebýt trochu ospalého úvodu, bylo by to vybroušené jako drahokam. I tak ale... Zvětšenina pro svět zvuku. Famózní minimalista Hackman. Zatraceně nadčasová věc. Masterpiece. (05.03.2007)

Odposlouchávat a být odposloucháván... Velmi pomalu gradující a vtahující diváka do děje, tím víc ale stupňující napětí získává na intenzitě a na sugestivnosti. Zpočátku banální odposlouchávání zdánlivě nezajímavého rozhovoru dvou lidí v parku se pomalu, ale jistě zvrtává v pořádný thriller. Harry Caul (ten-který-odposlouchával) se musí rozhodnout mezi etikou a profesí a snaží se přijít celé té stále zamotanější záhadě na kloub a zabránit důsledkům, které z ní plynou. Gene Hackman je ve své roli famózní stejně jako Francis Ford Coppola na režisérské židli. Ocenila bych sice o něco méně scén z Harryho života (o 15 minut kratší stopáž by tak vytvořila naprosto neskutečný výsledek), ale žádné dílo nemůže být dokonalé, takže i přes to dávám zasloužený plný počet. (14.06.2007)

Obrovské zklamání, podle hodnocení jsem nečekal, že se převážně bude jednat o nudný a nezajímavý film ve kterém jsem napjatě čekal, ať už skončí. Ztrhán nudou a nezajímavým herectvím mě jedině zaujal mladý Harrison Ford a vcelku zajímavý závěr, který dával smysl předchozím událostem, ale i přesto nevím, jestli tento film tak hluboce zestárl nebo mě nepadl do noty, ale mé hodnocení je 1 hvězdička... (11.11.2007)