In nomine Patris

Polišenský si dokáže uzmout velký příběh, s Viktorem Preissem navíc sází na jistotu a nejde jen o In nomine patris. Z úcty a vděku k síle reálné předlohy se však měl držet také jejího věrného zpodobnění. K čemu proboha ta romance filmaře Neumanna, kdy udělal z tvůrce propagandistického zvěrstva naopak oběť? Tenhle rozměr film výrazně poškodil. Naopak skvělá role pro Michala Pavlatu, či Lukáše Hlavicu. Škoda, film v několika scénách dokázal jít k tématické podstatě věci. Mohlo to být za pět hvězd. Nebude 60% (27.10.2013)

TV tvorba dokázala v In nomine patris, že dokáže předčít i řady filmů určených do kin. Podařený pohled na černé období našich dějin. Viktor Preiss je jako obvykle výtečný i ostatní se snaží a jde jim to (ano i Pavel Kříž). Mám jen menší výhrady k herci hrajícího vrchního vyšetřovatele. Scénář mu moc nepomohá (nebo možná je to příčina), ale on značně přehrává. 70% (15.01.2010)

Televízny film o známom dodnes neobjasnenom "číhošťskom zázraku" kedy sa počas omše posunul zo strany na stranu kríž na svätostánku. Na základe toho bol miestny farár Josef Toufar obvinený z provokácie a následne umučený pri krutých výsluchoch štb. O zázraku chceli komunistické úrady natočiť dokument, ktorý bol však tak amatérsky, že ho radšej stiahli z kín. A o tomto pojednáva tento film. Spracovanie filmu je remeselne zručné, herci skvelí a atmosféra náležito temná takže jednoznačne podarená záležitosť. (01.11.2011)

Čekal jsem více prostoru pro Viktora Preisse, čekal jsem více takových momentů, jakým byl jeho a Langmajerův dialog před kostelem... A to je v podstatě vše, co mi v In nomine patris chybělo. Nakonec dávám tři a půl hvězdy, ale na čtyři je kvůli upozadění Toufarovy postavy opravdu zaokrouhlit nemůžu. Polišenského a Preissova předchozí spolupráce, tedy výborné Ex offo, je mnohem výš. (05.05.2011)

Arnolec je od mého bydliště (Veselíčko) asi dvacet kilometrů, přes kopec. Tam narodil se farář Toufar, a tam stojí po šest století  mohutný kamenný kříž (pravděpodobně největší na Vysočině), nelze ho minout, symbolicky ovládá celý kraj. Nyní jej můžeme považovat i za jeho náhrobní kámen. Fotka (nalevo) se "zavěšeným Kristem" na vnitřní zdi areálu kostela v Obyčtově pochází ze stejného výletu, ostatně jezdím tudy na kole každý rok. Kdo vidí nějakou souvislost, vidí víc než já, protože já ji jen tuším. Každopádně tento kraj žil a žije z katolické tradice, přestože "Děti čistého živého" a "Bratři z Jednoty" se kdysi potloukali docela blízko. Vypadá to, jako bych vůbec nemluvil o filmu, a bohužel je tomu tak. Zde si kladu otázku, která se mi zdá západnější než existence tohoto filmu nebo filmů podobného druhu, kterým se nesmyslně říká polo-dokumentární, které jsou však "in mente" (transformovány přes rozum) víc než dokumentární, až po identifikační rovnici Josef Toufar je nebo byl Viktor Preiss. Dá se sice přijmout mínění, že se právě zde jedná o zobecnění případu: Co se s tomu (všem), kteří nepřitakají zlovůli moci, může stát či stane. Přílišná obrazová explicita sice zdánlivě imaginaci rozvíjí, ale zároveň ji podvazuje. Pravdě se dá přibližovat (všemi smysly včetně myšlení), nikdy ji není možno uchopit jednorázovým vizuálním zážitkem. (13.06.2023)