Sekera

Sekera je partyzánským uchopením literární předlohy Donalda E. Westlakea, plodného spisovatele zločineckých románů. Řecký partyzán Costa-Gavras podnikl svůj filmový útok na kapitalismus a jeho negativní dopady při agresivní soutěživosti. Kapitalistické náboženství povoluje páchání trestných skutků, pokud není čin odhalen a prokázán, vždyť peníze jsou jen na prvním místě a nad ně nic jiného není. Zvyšování zisků se často neobejde bez neblahého snižování životní úrovně, neboť jistota je v ekonomických hrátkách kapitalistického uspořádání pouze náhodnou a proměnlivou veličinou. Průběh děje má dynamickou rychlost pohybu a neobejde se bez cynického odlehčení a ironických souvislostí. Účinnou zbraní partyzánštiny je Bruno Davert (zajímavý José Garcia), vysoký manažer papírenského průmyslu, toho času nezaměstnaný. Papír je přeci tím smyslem života, znamená peníze a mnohem lepší životní úroveň. Vnitřní pocit vlastního selhání a všeobecné prostředí ekonomického zefektivnění zvyšuje tlak vnitřního pnutí a hněv vzdoru. Cesta vede přes popření lidskosti vnitřního světa, to si kapitalistický svět žádá své oběti. Hlavní ženskou postavou je Marlène Davert (příjemná Karin Viard), Brunova starostlivá a obětavá žena. Změny partnerova chování nelze přehlédnout. Výraznou postavou je zde Raymond Machefer (sympatický Olivier Gourmet), inženýr chemie na Brunově vysněné pracovní pozici. Ale ani manažerská práce není spolehlivou zárukou osobního štěstí. K výraznějším postavám patří také Gérard Hutchinson (zajímavý Ulrich Tukur), bývalý vysoký manažer z papírenského průmyslu po pěti letech podřadnější práce. Rozpad hodnot dosáhl kritického stavu před úplným zhroucením. Z dalších rolí: Brunův syn v pubertálně lehkovážném pokoušení krajních mezí Maxime Davert (Geordy Monfils), Brunova poslušnější dcera Betty Davert (Christa Théret), inženýr chemie v barmanské pracovní pozici Étienne Barnet (Yvon Back), sérii vražd bývalých papírenských manažerů vyšetřující policejní inspektor Kesler (Thierry Hancisse), manažerské adepty zpovídající náborová manažerka Iris Thompson (Olga Grumberg), poštovní úřednice PO boxů (Yolande Moreau), Maximův přečin prošetřující policejní inspektor (Serge Larivière), manželský poradce Quinlan Longus (Dieudonné Kabongo), vstřícný automechanik (Jean-Pierre Gos), obětovaný bývalý papírenský manažer Edouard Rick (Philippe Bardy), jeho počestnost mladé dcery bránicí manželka (Luce Mouchel), či nový dravec na obzoru (Vanessa Larré). Costa-Gavrasův film Sekera je provokativním partyzánským přepadením, ale svého zamýšleného dopadu není schopen dosáhnout v plné míře a stává se více kriminální zábavou a méně niterným zneklidněním. (01.12.2019)

Dlouhodobě nezaměstnaný Bruno si chce pojistit, že nastávající pohovor bude úspěšný a tak se poté, co dostane do rukou jména dalších uchazečů, rozhodne jít trošku tomu štěstíčku naproti a své konkurenty odstranit. Takže slušný námět by jsme tu měli a povedlo se i obsazení hlavního hrdiny. Bohužel se Gavrasovi nepodařilo zvolit ten správný poměr mezi komedií a thrillerem, takže výsledek je, že to není pořádně ani jedním. Vůbec si myslím, že film měl být buď tím nebo oním. netvrdím, že tu nebylo pár úsměvných scének či sekvencí, za které by se nestyděl kdejaký thrillerový tvůrce, ale dohromady mi to moc neladilo. Notabene když to byl všechno rozpláclé v přetažené stopáži. Tady bych se přimlouval za americký remake v komediální rovině. Třeba se Stevem Carellem. 50% (03.12.2014)

Tímhle filmem se mi Costa-Gavras hodně přiblížil. Až ho nevidím jen jako tvrdého analytika a proklamátora politické pravdy, ale jako normálního člověka, který si potřebuje místy také oddechnout. A tady si oddechl celkem dost: Téma je samozřejmě ovšem vážné: co si má počít čtyřicátník, který je dlouhodbě nezaměstnaný. A kupodivu, ten, který to vyřeší (vezme zaměstnání, které je právě k mání), se oběsí a navíc je označen za zločince. Kdežto náš hrdina se chová naprosto nekonzistně (stačí, když se potom řádně osprchuje), aby nakonec přece jen uspěl (byť ve vlastních představách). (29.08.2018)

„Uděláte cokoliv, aby jste našel práci. Ale proti kapitalismu nezmůžete nic.“ Tak minimálně po zaznění po tomhle výroku skutečně nešlo přehlédnout zpoza kamery a psacího stolku osobnost levicového tvůrce Costa-Gavrase, který i v Sekeře natočil tradičně napínavý dramatický thriller, tentokrát však netradičně obohacený o značnou dávku vtipu a černého humoru. Aktuální námět s dlouhodobým problémem nezaměstnanosti uchopuje až s nečekanou nadsázkou a nakonec i krutý příběh ze smutné reality, jež dohnala donedávna úspěšného člověka k nejhorším zločinům, dokáže v jistých místech přijmět pokud ne přímo k zasmání, tak minimálně k výraznému úsměvu. A pokud ani k úsměvu, tak stejně udrží vás po většinu času v napětí, protože Costa-Gavras umí pořád točit svižným způsobem! Film mě příjemně překvapil a v jedné z posledních scén, kdy se odvážný Bruno ocitá tváří v tvář své poslední obětí v temném bytě a od hrozby zbraní přechází jejich vzájemné povídábní až k sérii sklenek alkoholu, jsem si přímo vychutnával ten specifický absurdní humor, který se zde táhl prakticky celým filmem. Akorát mě zklamal závěr, který jsem v případě morálně kontroverzního příběhu očekával fakt víc explicitní (nejspíše něco ve stylu „moderního Zločinu a trestu“) a nikoliv tak nejasně otevřený. PS: Pokud jste ve fázi hledání si vlastní práce, doporučuji si film raději ponechat až na dobu, kdy už budete šťastně zaměstnáni. :-) 75% (08.10.2020)

Bruna před dvěma lety vyhodili z práce, žádnou nemůže najít a už začíná být zoufalý. A tak si zjistí jména svých potenciálních konkurentů na vysněné místo a aby posílil svoji šanci, začne je jednoho po druhým likvidovat. Nástin příběhu vybízí k ztřeštěné černé komedii, bohužel film je příliš zakotvený v běžném životě (žádná nadsázka, žádné filmové přehánění) a s vraždama, který Brunovi ňákým záhadným způsobem vycházej aniž by ho chlupatý chytili. Film je navíc příliš dlouhý (mínus třicet minut by bylo akorát) a na můj vkus trochu moc těžkopádně odvyprávěný. (19.11.2010)