Nepohodlný

Na prvý pohlad niečo podobné ako Mesto bohov, myslím žhavá téma nespravodlivosti a tretí svet. Lenže tu je Meirelles aj romantický, je subtílnejší a na príbehu dvoch ľudí sa snaží vyjadriť názor a kitiku k dalšej z mnohých píkladov arogantnosti nás západných polobohov a chudákov v treťom svete. Na vraždu nie je žiadne ospravedlnenie, ani v záujme vyššieho princípu. Som zvedavý, akým smerom sa pán režisér vyberie ďalej. Super obsadenie a (ne)prekvapivo depresívny záver. Meirelles je v dobrom slova zmysle nepohodlný režisér. (25.08.2009)

I přesto, že tohle není film určený pro mě a i když jsem se chvílemi dost nudil musím uznat, že se jedná o nadprůměrné drama. Neříkám výborné ani geniální, k tomu pá Nepohodlný, alespoň v mých očích daleko. Příběh je zpočátku dost zamotaný a i když se postupem času zjednodušuje, tak jsem měl neustále pocit, že nevím co se na plátně děje. Až po polovině filmu jsem prokoukl a vychutnal si kvality. Těmi jsou výborná kamera, která jakoby vypadla Paulu Greengrassovi z oka a výborné herecké výkony jak Fiennese, tak Rachel Weisz. Škoda, že se nepodařilo vytěžit víc napětí, obzvláště z rádoby honičky v africké poušti. (18.10.2006)

Na knihy Johna Le Carrého si dost potrpím a od dob Krejčího z Panamy ho řadím mezi top10 svých nejoblíbenějších spisovatelů. Jeho styl je výjimečný v tom, že se nic neděje a zároveň se toho děje strašně moc, stejně jako jakousi paralelou mezi realitou a fikcí a závěrečným nepříliš šťastným koncem. Jakožto bývalý příslušník tajné služby a americké vlády, Le Carré ví až moc dobře, jak to funguje v jejím zákulisí a dnes patří mezi největší kritiky imperialistické politiky silných států vedoucích k utlačování těch slabých (skutečně doporučuju jeho knihu Absolutní přátelé). Na tohle se člověk musí připravit, protože tohle v závěru i dostane. Jeho filmy neodsýpají rychle, nemají vybičovaný děj, spíš vám ukážou krátké záblesky životů několika lidí, kterým politika nakonec rozvrátí životy. A přesně takového mám Johna Le Carrého i ráda. (10.06.2006)

I přes závažnost tématu se pro mě Nepohodlný stal zdlouhavým, nesdělným a nešokujícím čekáním na neuspokojivou satisfakci s neadresným poselstvím, pro lepší stravitelnost protýkaným bezradnou romantickou linkou, sestávající z prosluněných flashbackových úsměvů Rachel Weisz. Až znepokojivě zapomenutelné... (10.08.2013)

To je typický příklad filmu, který se vyplatí vidět jen jednou a pak už si na něj ani nevzdechnete. Mám stále rostoucí antipatie k herectví Ralpha Fiennese, které se mně ani trochu nezamlouvá. V jeho roli bych si dovedl představit sto jiných herců a možná by film získal punc zajímavějšího filmu. Jenže to by se ještě muselo odbourat utahané tempo a vdechnout filmu atraktivní pojetí. Obojí citelně schází, ale fajnšmekr přes pomalé filmy a přemýšlivé dialogy, bude s výsledkem spokojenější. Mě to moc nepřesvědčilo. 50% (26.11.2011)