Pilát Pontský, onoho dne

Vynikající hra o úsilí člověka, který se chce před světem vyvinit ze svého činu, avšak nemůže uniknout vlastnímu svědomí. Perfektní herecké výkony (zejména ten Munzarův jako prokurátora Piláta Ponského, a Šťastného - Jidáš), jen ty ateliéry mohly býti přeci jenom o něco lepší, nápadičtější a věrohodnější, jinak ale nemám výhrad v rámci TV- filmu to ušlo. ČT si na dnešní resp. zítřejší den nemohla vybrat lépe. Velikonoce jsou přeci nejvýznamnějším svátkem Křesťanské církve, který je spojený s památkou umučení a vzkříšení Krista a tento film, který byl uveden těsně po nedělním pravém poledni, byl tedy filmem pro tuto slavnostní chvíli na pravé místě. (08.04.2007)

Film o tíze viny za ukvapené a dosti nepromyšlené rozhodnutí. Občas se člověku stane, že ví, že dělá chybu, ale nemůže nebo nechce své rozhodnutí změnit. Ve chvíli, kdy Pilát posílal Ježíše na smrt, už to dobře věděl, jen neměl dost sil zvrátit běh osudu. Anebo to tak prostě muselo být? Pilátův těžký den, jak ho neznáme i známe. Výborný Munzar i ti ostatní. Minimum dekorací, výprava téměř nulová, ale výsledek vynikající. 85% (17.05.2011)

Excelentní Munzar coby Pilát, který je zde zpodobněn jako muž, co dohlíží důsledků činů vlastních i cizích. Pokusí se soudu s jedním pomateným pouličním filosofem využít v osobním sporu s veleknězem Kajfášem, ale i když dosáhne svého cíle, svého podílu na věci se nezbaví. Dobrá látka, ale já osobně bych dal přednost apokryfu Čapkovu, konkrétně tomu nazvanému Pilátovo krédo: "Když jsem s ním mluvil, viděl jsem, že za nějaký čásek budou jeho žáci křižovat jiné; ve jménu jeho jména, ve jménu jeho pravdy budou křižovat a mučit všechny jiné, zabíjet jiné pravdy a zvedat na ramena jiné Barabáše. Ten člověk mluvil o pravdě. Co jest pravda? Vy jste divný národ, který mnoho mluví. Máte samé farizeje, proroky, spasitele a jiné sektáře. Každý, kdo udělá nějakou pravdu, zapovídá všechny ostatní pravdy. Jako kdyby truhlář, který udělá novou židli, zapovídal sedět na ostatních židlích, které kdo udělal před ním. Jako by tím, že se udělá nová židle, byly zrušeny všechny staré židle. Konečně je možno, že nová židle je lepší, krásnější a pohodlnější než ty ostatní; ale proč, u všech všudy, by si člověk unavený nemohl sednout na kteroukoliv mizernou, červotočivou nebo kamennou židli? Je unaven a zlomen, potřebuje oddechu; a tu vy ho zrovna násilím taháte ze sedátka, na které klesl, aby se přestěhoval na to vaše. Nechápu vás, Josefe." (16.08.2016)

Jedna z lahůdkových televizních inscenací období pozdní normalizace a prvního polistopadu. Špičková historická dramatika a posléze i režie nedoceňované Daňkovy osobnosti byla vždy pastvou pro znalce a ambrózou i nektarem pro diváka. Současná témata vnímaná na historickém pozadí - v exilu s úspěchem tuto metodu uplatňoval Ferdinand Peroutka (mj. román POZDĚJŠÍ ŽIVOT PANNY) - umožňují přístupy a pohledy, které v současné pohledu jsou buď obtížně, nebo vůbec neuplatnitelné. Že to je vždy i vynikající příležitost pro skutečně dobré herce, kteří mohou zapomenout na mizerný scénář a věnovat veškerou pozornost detailnímu propracování svých rolí, se rozumí samo sebou. To všechno tato inscenace v sobě obsahuje, to všechno režisér Daněk prokázal. I po letech mu do nenávratna, kam před časem proti své vůli odešel, děkuji. Z hloubi srdce. (26.08.2007)

Příběh Piláta nejen v této adaptaci mě vždycky přitahoval. Je to mytí rukou, které je neuskutečnitelné rozežírání vnitřního černobíla v pestřejší a o to nejednoznačnější pocity. Jeden z všeobsažných traumatických témat v historii lidstva, který v tomto zpracování snese srovnání s nejlepšimi. A také mimochodem nejlepší role Jaromíra Hanzlíka.90% (07.01.2008)