Kvarteto

Komu sedí Krobotův režijní styl v Díře u Hanušovic s dlouhými záběry, promyšlenými kompozicemi a přesně načasovanými replikami, kdy ani jedno slovo není nadbytečné a humor vzniká jakoby mimochodem, těžko může být Kvartetem zklamán. Navíc jsem v Olomouci, kde se natáčelo, prožil vysokoškolská studia a Jaroslav Plesl byl během diskuse po předpremiéře filmu uvolněný, milý, vtipný a skvěle imitoval Marka Taclíka. (24.11.2017)

Opravdu hrozný film o lidech, kteří neumí žít. Nevědí co dělat, aby byli šťastní. A to nejenom postavy z mladší střední generace ale i jejich rodiče. Ti starší se chovají snad ještě hloupěji a hůř než jejich odrostlé děti. Jakoby chtěli autoři naznačit, že ta neschopnost vyrovnat se s dnešním světem je dědičná. (Neskutečně zlý výraz "Tvůj bývalý otec" nebo věta "Nerozvedla jsem se, abych ti nezpůsobila trauma." z úst matky hlavního hrdiny.) A jak se pak mají "mladí" chovat, když vidí tu tragiku vlastních rodičů? Ve filmu není jediná sypatická postava snad kromě prodavačky ve zverimexu. Představitel Funese je naprosto tragický stejně jako zakladatel kvarteta. Strašné dialogy, nikam neplynoucí děj, herci nemají co hrát. A tak divák trpí a čeká na nějaký impuls, změnu, jestli se film někam pohne. Nedočká se. Při sledování tohoto nudného filmu si klidně můžete popovídat s přáteli. Během dlouhých hluchých pasáží o nic nepřijdete. Vyhozené peníze ČT z koncesionářských poplatků a z Fondu pro rozvoj české kinematografie. (29.12.2017)

Hvězdička jen za Olomouc. Jinak je to typické pražáčkovské intelektuální hrabání se v hovně. Téma samoty, osamocení, zda není člověku lépe být sám. Kdyby film alespoň skončil hromadnou souloží - taková olomoucká čtyřka - nebo holky s holkama, kluci s klukama, tak to má alespoň nějaké vyústění, katarze. Ale takhle to celé vyšumělo do prázdna. Docela mne děsila každá další scéna, kde lidé pózovali jako sochy nebo robot, kde zněla další kakofonická hudba, kde se lidé chovali jak z nějaké sci-fi právě o robotech. Chvilku jsem doufal, že třeba postava Polákové je z jiné dimenze, a proto lidi odpuzuje (jako je tomu v románu Clifforda Simaka Prstenec kolem slunce, ale ani tak daleko se v tomto myšlenkovém a na náznaky bohatém filmu nedostalo. Jo, a komedie to není ani náhodou. Btw - všechny postavy byly samotáři - kde je potom nějaký kontrast? Kde je třeba nějaká životná postava? Jenže ono by pak nešlo cucat z prstu tu vymyšlenou intelektuální premisu, která by při jakémkoliv kontaktu se skutečnou realitou shořela jak vzducholoď Hindenburg. Vlastně jediná reálná věta, která zde zazní, je, že člověk musí být nejprve sám šťastný, aby činil šťastnými lidi kolem sebe. (09.12.2018)

Kouzelný film plný humoru na nějž jsme zvyklí z Dejvického divadla. Krobotovi se podařilo natočit vtipný film o smutných věcech - zjevné či skryté osamělosti současného člověka. Ačkoli jsem v Olomouci studoval pět let, nikdy mi to město k srdci nepřirostlo, myslím ale, že se Krobotovi podařilo zachytit jeho atmosféru a udělal Olomouci hezkou reklamu. A Jiří Schmitzer aspiruje na nejlepší vedlejší roli roku. (02.12.2017)

Svým pojetím to připomene Díru u Hanušovic. Poklidný děj, kdy se zdálivě nic neděje je zachován i zde. Hanušovice se mi ale líbily víc, tady to už do nudy sklouzávalo mnohem častěji. Je to vlastně trochu zbytečný film o čtyřech lidech hledajících štěstí, aby na konci zjistili, co jim to štěstí přináší. To závěrečné zjištění, že nejvíce šťastni jsou, když jsou spolu a mohou sdílet svou společnou zálibu, není nic objevného. Žádný zvrat v ději nečekejte, jen náznaky. A komedie? Pár vtípků se povedlo (vtipy o ovečkách nebo záchranná "akce" dvou policistů na lešení), ale je to spíše úsměvný film, než komedie. Jako v životě. Míru Krobota mám rád jako herce. To jeho úsporné herectví přináší humor jaksi nechtěně. V režii čekám od něj na nějakou pecku. Zatím točí jen dost zapomenutelné filmy. (07.07.2018)