Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Psychologické drama ze současnosti o tom, jak zážitky z dětství dokážou ovlivnit náš život v dospělosti. Wojtek nedokáže navázat bližší vztahy s lidmi, vyhýbá se citům. V dětství byl přísně vychováván. Otcova výchova však spočívala v tělesných trestech, které zanechaly šrámy hlavně na Wojtkově duši. Film je dílem debutující režisérky Magdaleny Piekorzové a vznikl na základě prózy známého polského spisovatele mladé generace Wojciecha Kuczoka. Dotýká se v Polsku tabuizovaného tématu vnitřních záležitostí rodiny. Film narušuje její posvátnost a nedotknutelnost, když ukazuje, jak destruktivně může rodina ovlivnit lidský život. (Febiofest)

(více)

Recenze (42)

Aidan 

všechny recenze uživatele

Výtečné komorní drama o narušeném vztahu mezi otcem a synem a o důsledcích, jaké mohou mít šrámy z dětství pro naši dospělost. Příběh je to vlastně dosti jednoduchý, ale výtečně zrežírovaný i zahraný. Zejména násilnický otec je vykreslen citlivě: nepůsobí jako zrůda, ale spíše jako nešťastný člověk, který nedovede správnými prostředky vyjádřit lásku, již cítí. Film stylem i tématem upomene na kino morálního neklidu, zvláště na Kieślowského Dekalog, kde je přítomen spirituální přesah, aniž by duchovno bylo servírováno polopaticky. Magdalena Pyziak zaujímá značně kritický postoj vůči autoritativní otcům - ať už jde o otce biologické, o faráře, anebo vposledku o Boha Otce v jeho vševládnosti a moci. Nezdá se mi však, že by její snímek byl bezbožný. Spíše upozorňuje na možné deformace křesťanské tradice, jaké hrozí zejména ve zbožnějších končinách jako je Polsko. V postavě Táni, jejíž zájem o nešťastného, uzavřeného, agresivního a okolím odmítaného Vojtěcha, působí z přirozeného hlediska tak nevěrohodně, se odráží leccos z nepodmíněné Boží lásky, z milosti, která stojí u dveří našeho srdce, tluče a čeká, jestli neotevřeme. Byť to asi nebylo záměrem, druhou polovinu snímku vnímám téměř jako podobenství. Režisérčiny další počiny budu od této chvíle pozorně sledovat. ()

Sarkastic 

všechny recenze uživatele

„Říká se, že se nám po minulosti vždycky stýská, protože je nenávratně pryč. Říkají, že dětství je osobní mýtus naší paměti, nezávisle na tom, zda bylo bolestné nebo věkem nevinnosti. Vždycky jsem chtěl být dítětem. Je mi 30 let, na zrcadle jsem našel zprávu od Boha. Učinil konec mému dětství.“ A tenhle úvodní monolog se postupně ukáže jako mnohem významnější, než se zprvu mohl zdát…Film je rozdělen na (o něco delší) dětskou a následně dospělou část. Už dětské období je poměrně emocionální síla a deprese. Výborně zahraná, jak od představitele tyranského otce, tak hlavně od trestaného syna. A ona striktní výchova zahrnující „správné“ tresty, „pořádnou“ stravu, disciplínu a povolenou hudbu (upřímně, to jeho „Inferno“ bylo ale fakt strašné, ehm) se na dětské duši nutně podepíše. Dějová linka v dospělosti pokračuje v nastaveném trendu. Vytrvalý zájem slečny vzhledem k chování Wojciecha je nejdřív trošku zvláštní, ale postupně se ta potřeba zachránit spřízněnou, raněnou duši dá přijmout. Konec pak bez výhrad. Solidní 4*. ()

Reklama

ProNotor 

všechny recenze uživatele

Někteří sociálně slabší a společensky neadekvátní jedinci kopírují postoje svých otců načež i přes veškerou snahu tento vzorec změnit stále kopírují své vzory a zvyk je železná košile a mnohdy se z rádoby chyb svých rodičů nepoučíme a pak ty chyby děláme sami. Samozřejmě, že si z toho odneseme jen ty špatné vzpomínky a svoje rodiče div nezatratíme s kecama: "Já takový jako vy nikdy nebudu a svoje děti v životě mlátit nebudu"! Jasný, říká to každý a skutek utek. Zřejmě při mé výchově něco zanedbali, asi mě měli víc mlátit, protože já na své dušičce moc psychických šrámu nemám. ()

misterz 

všechny recenze uživatele

Námet ťažkého detstva mám veľmi rád, pretože mi je blízky. Chce to len dobré dramatické spracovanie, dbať na psychologickú stránku problému a úspech je zaručený. To žiaľ nie je tento prípad, ide o ukážkové premárnenie potenciálu, ktorý táto smutná téma ponúka. Asi najvhodnejšie slová, ktoré vystihujú celý film je skratkovitosť a neucelenosť. Problém sa len načal, niečo sa načrtlo a zvyšok sa nepochopiteľne odfláklo. Psychologická stránka snímku teda nedosiahla ani polovicu svojich možností, a v konečnom výsledku táto skratkovitosť pôsobila skôr rušivo ako emotívne, samotné detstvo nevynímajúc (vrátane bitiek od otca). Nápad nahrávania na magnetofónovú pásku chlapcom bol dobrý, avšak už z otcovej strany išlo o čistú vypočítavosť a o pokus o lacnú manipuláciu s pocitmi diváka. Tak to ale nefunguje, aspoň v reálnom živote. Hajzel ostáva hajzlom, na tom sa nič nemení. Tiež by ma zaujímalo, čo bolo s chalanom celé tie roky po úteku z domova a tiež čo bolo potom ako sa sám stal otcom. Skrátka bolo to nedorobené a útržkovité a v konečnom dôsledku to nič nepovedalo. Slabší priemer. 55/100 ()

Marqta 

všechny recenze uživatele

Bezesporu silný film obsahově i svým zpracováním. Přišlo mi ale, že ta iluze toho, co film představuje, ta myšlenka/motiv, nebo jak to člověk nazve je o mnoho drsnější/brutálnější a hlubší než to, co se nakonec ve filmu opravdu objeví. Nevím, jestli to byl záměr, prostě jen naznačit obrysy a nechat to na divákovi, aby si na vhodná místa "domyslel" to, co se ho dotýká nejvíc/co se mu tam nejvíc hodí.. takže výsledný dojem podle mě závisí hodně na tom jak moc budete s touhle "hrou" spolupracovat a jak moc vás bude štvát "pouhé" naservírování (sice pestré škály)jednotlivých aspektů problematiky-hezky jeden po druhém. Neříkám, že to je špatně zahrané, neříkám, že to je necitlivě, nevhodně nebo nerealisticky pojaté (i když i pár takových momentů by se tam našlo). Jako celek mi to přijde lehce nic neříkající a konec tomu nepomáhá. Když to řeknu jinak- všichni pochopí co film naznačuje a o vážnosti tématu není pochyb. Nikdo také nepochybuje o tom, že to co bylo v začátku naznačeno bude mít nějaké důsledky do budoucnosti, ale hle ono zas není úplně ukázáno, jestli to tak úplně je- zase spíš jen naznačeno a to pěkně jedno hned za druhým- co scéna to jiný prvek/motiv/problém nebo jeho část. ()

Galerie (48)

Reklama

Reklama