• misterz
    ***

    Námet ťažkého detstva mám veľmi rád, pretože mi je blízky. Chce to len dobré dramatické spracovanie, dbať na psychologickú stránku problému a úspech je zaručený. To žiaľ nie je tento prípad, ide o ukážkové premárnenie potenciálu, ktorý táto smutná téma ponúka. Asi najvhodnejšie slová, ktoré vystihujú celý film je skratkovitosť a neucelenosť. Problém sa len načal, niečo sa načrtlo a zvyšok sa nepochopiteľne odfláklo. Psychologická stránka snímku teda nedosiahla ani polovicu svojich možností, a v konečnom výsledku táto skratkovitosť pôsobila skôr rušivo ako emotívne, samotné detstvo nevynímajúc (vrátane bitiek od otca). Nápad nahrávania na magnetofónovú pásku chlapcom bol dobrý, avšak už z otcovej strany išlo o čistú vypočítavosť a o pokus o lacnú manipuláciu s pocitmi diváka. Tak to ale nefunguje, aspoň v reálnom živote. Hajzel ostáva hajzlom, na tom sa nič nemení. Tiež by ma zaujímalo, čo bolo s chalanom celé tie roky po úteku z domova a tiež čo bolo potom ako sa sám stal otcom. Skrátka bolo to nedorobené a útržkovité a v konečnom dôsledku to nič nepovedalo. Slabší priemer. 55/100(4.1.2017)

  • swamp
    ****

    Poláci točit umí - a Magdalena Piekorz není výjimkou. Musím říct, že se mi zprvu líbila spíše první polovina filmu, která byla celkem surová a působila na mě reálným dojmem. Druhá půlka, ve které je Wojciech už dospělý, daleko (fyzicky) od své minulosti, přetnula úvodní pasáž tak ostře, že jsem si na ten rázný přechod musel dosti zvykat. Přišlo mi taky, že slečna Tania má o něj zájem jakoby z ničeho nic - později mi však došlo, že se jedná vlastně o ten typ (a podobenství), který po hlavě skočí tam, kde jsou šrámy.. a snaží se je pofoukat. Rodiče si člověk nevybere, je pak složité smířit se s tím, že budete taky wOJCIECh..(4.5.2010)

  • Tosi
    *****

    V tomhle filmu zábavu nehledejte, jen strach desetiletého chlapce Wojtka, ze kterého si vlastní otec udělal boxovací bytel. Šrámy na duši z dětství mu tak předurčily život i v dospělosti. Podle mého názoru, může tento citově rozervaný film uspokojit i toho nejnáročnějšího diváka, za něhož se sice nepovažuji, ale s Wojtkem jsem v jeho utrpení sympatizoval až do poslední působivé scény. Překvapivě si tak Šrámy zařadím mezi letošní top pětku.(22.11.2015)

  • Wayne
    ****

    Polská kinematografie mi dlouho nic neříkala, teprve až před několika měsíci jsem náhodou narazil na film Místnost sebevrahů, který mě po psychologické stránce dost šokoval(myšleno pozitivně). Šrámy zachází ještě mnohem dál, přestože ten postup, kdy se Wojtek od všech více méně izoluje je tady vyjádřen jen pár větami po přeskočení několika let jeho dospívání. Právě díku tomu rychlému přechodu do dospělosti v půlce filmu se ještě ani nestačíte rozkoukat a už si uvědomujete podobnost hlavního hrdiny s otcem. Ale dost spoilerování. S vychvalováním je nutno začít u režie, Magdalena Piekorz bravurně vypolstrovala scény malého chlapce, který má ze svého otce strach, ale nechce ho opustit, který otce vlastně nenávidí, ale touží po jeho uznání. Na Polsko mimo jiné slušné herecké výkony, tím myslím ty tři - Wojtka mladšího, Wojtka staršího a jeho otce (ani jsem si nevšiml, že by tam hrál i někdo jiný). Celkově můj dojem často ovlivňuje hudba, ale tady jsem rád, že nepoužili prakticky žádnou, protože to beznadějné ticho skvěle umocňovalo všechno co se odehrávalo. Podstatou je ale samozřejmě myšlenka a odkaz té psychologické války, na kterou nám Šrámy naskýtají pohled. Abychom si uvědomovali jak moc dokážou události z dětství ovlivnit člověka. Jako třeba to, že Wojtek nedokáže svého otce dostat z hlavy ani po tolika letech. No každopádně si musím své obzory ohledně polských filmů rozšířit, protože málokdo si umí s psychikou pohrát tak jako oni. Kdybych těma 5* tak nešetřil tak by sem určitě patřili. "I po těch letech před ním stále utíkám a on mě stejně pořád dohání".(20.8.2014)

  • Hedka
    ****

    Mimoriadne citlivo natočená psychologická dráma. Som milo prekvapená a rozmýšľam, ako opísať svoje dojmy a hlboký súcit s hlavným hrdinom. Mám pociť, že Aidan to vystihol oveľa, oveľa výstižnejšie. Úplne s ním súhlasím. Ale predsa ešte jedna poznámka - spomenula som si na svoje šťastné detstvo a svojho otca (a na jeho vplyv na môj život). Neviem čím som si zaslúžila toľko lásky....ale do smrti musím zaňho Bohu ďakovať!(5.3.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace