Velký Gatsby

Zpracování románové předlohy Francise Scotta Fitzgeralda snad nemohlo být zdařilejší. Pomalu plynoucí čas v předválečném životě znuděné smetánky je i do filmové řeči převeden do podoby pomalu plynoucího rytmu filmu. Čas jakoby nebyl. Teprve skutečné tragédie zahýbou i s časem - pro pumpaře končí život smrtí jeho manželky, bere spravedlnost do svých rukou a jde zabíjet. Jen pro Daisy a jejího manžela stojí čas na stále stejném místě. To, co je v tomto filmu pozoruhodné - samozřejmě kromě hvězdného obsazení - je vizuální řeč motivů. Především očí coby leitmotivu. Několikrát projedou všichni kolem reklamní tabule, na níž jsou dvě velikánské oči. Oči dohlíží na celé dění svrchu, podobně jako oko boží. Několikrát použije kameraman zajímavé detailní záběry - lampa v domě pumpařově přechází pomalým pohybem kamery v jeho (pumpařův) pohled. Detailní přiblížení na přední reflektory automobilu - tak podobné očím. Rozbité “oko” po nehodě, při které umřela pumpařova žena. A jsou to právě oči, které zradí pumpaře a vedou ho za domnělým vrahem jeho ženy. Při psaní tohoto komentáře si uvědomuji, jak je vlastně na první pohled nenápadná, uťáplá postava pumpaře důležitá. Právě na něm je vidět, jak velkou tragédii mohou způsobit zdánlivě banalní “přehmaty” mocných. Stává se nositelem děje. Gatsby je naproti tomu obrazem veleúspěšné kariéry, po celou dobu se snažíme prostřednictvím vypravěče proniknout jeho tajemství. Manželé Carrawayovi obrazem neměnnosti a jakési předurčenosti, plynoucí z vyššího společenského postavení. (23.05.2011)

Co si budem povídat, není to zase až tak zdařilé. Vykreslení doby přebíjí příběh i charaktery, možná až příliš, protože samotný příběh tady zdaleka nepůsobí tak věrohodně jako v knížce, což je škoda. Velký Gatsby není špatná adaptace (čím víc graduje, tím je lepší - závěr se povedl i v této filmové verzi), jen ji nemůžete odpustit to, že není tak dobrá jako kniha, což vzhledem k ne úplně dobře zfilmovatelnému námětu asi není úplná chyba tvůrců. Za juknutí to stojí, ale doporučuji spíš knížku brilantního F.S. Fitzgeralda. 65% "Chodili na ty večírky se slaboduchostí, která byla sama o sobě pozvánkou." (15.09.2010)

Daisy je v tej svej nevinnosti taková mrcha, vhůů, to Cruella de Ville proti ní byla bezvadná žába, považte, přestože chtěla na kožich ta roztomilá flekatá štěňátka. Aspoň se u toho netvářila jako ta hodná. Chudák krasavec Gatsby žil svůj život jen pro ni, plnně se jí obětoval a naservíroval jí své srdce na stříbrném podnose. A co udělá ona? Lepší se neptat! Teda kdybyste se zeptali, tak vám to stejně nepovím, protože by to rozhodně zavánělo spoilerem, to nechcete. Pusťte si raději na gramci svou oblíbenou jazzovou desku (cédéčka ni mp3 se nepočítaj), já jedu tu od Irvinga Aaronsona, zatančete si charleston, a pak se z pohodlí svého sofa koukněte na tenhle film. Ale to jen v případě, že váš soused nepořádá elegantní mega párty s orchestrem, tím nejlepším šampaňským a ohňostrojem, to pak nahoďte oblek či šatečky a jděte to prožít, swingujte, děti, swingujte. (10.10.2014)

Kterak Francis Ford Coppola zavraždil Francise Scotta Fitzgeralda svým scénářem jistěji, než kdyby po něm hodil granát, čili jeden Kmotr bravurního adaptéra literárních předloh nedělá. Unylá vyprávěnka bez nápadu nicméně na několika místech jiskří příjemně retro záblesky a Redfordovi role padne jako ulitá, což je bohužel zazděno tím, že má ve filmu prostoru asi jako nosorožec v panelákové kuchyni. Díky tomu se mi překvapivě nejlepší zdála Mia Farrow, její Daisy ve mně budila stejnou touhu ji rozčtvrtit, spálit a nasypat do žumpy jako Daisy knižní. (14.01.2008)

Zajímavé vidět Roberta Redforda, než získal současný styl. Bylo zajímavé sledovat standardy chování dvacátých let dvacátého století (kdy bylo hysterické chování žen normálnější) dnešníma očima. Nejsrozumitelnější mě finálně připadl manžel Daisy, protože přestože byl celkem sviňák, byl celkem normální a pochopitelný sviňák. Knihu neznám. (22.07.2017)