Die goldene Stadt
Zlaté mesto
The Golden City
Režie:
Veit HarlanKamera:
Bruno MondiHudba:
Hans-Otto BorgmannHrají:
Kristina Söderbaum, Eugen Klöpfer, Paul Klinger, Annie Rosar, Dagny Servaes, Kurt Meisel, Rudolf Prack, Hans Hermann Schaufuss, Ernst Legal, Jaromír Krejčí (více)Obsahy(2)
Zlaté město je kontroverzní film v duchu germánské ideologie 'krve a půdy' (Blut und Boden) odehrávající se v protektorátní Praze a na Šumavě. Snímek natočil prominentní nacistický režisér Veit Harlan, tvůrce Žida Süsse. Ačkoliv v Německu a celé okupované Evropě byl film doslova kasovním trhákem, v kinech Protektorátu Čechy a Morava nebylo jeho uvedení pro české obyvatelstvo povoleno. (Levné knihy)
(více)Recenze (23)
Z relativně střízlivého základu - příběhu o venkovské dívce, které učaruje lesk velkoměsta tak moc, až ztratí sebekontrolu, nechá se svést městským floutkem a zůstanou jí oči pro pláč - se dík potřebě předvést ve špatném světle Čechy a, snad ještě naléhavěji, prokázat zhoubnost tužeb po vymanění se z kořenů rodné hroudy, stal schematický skoroškvár. Čechům jsou přisuzovány ty nejhorší vlastnosti - lstivost, lenost, necitelnost, slabost, bojácnost a slizká úlisnost. Působí to umělě, chtěně, za hranicí karikatury - ale nijak zvlášť nenarušuje logiku děje. Snad krom toho, že je nesmírně obtížné pochopit, čím tu živelnou árijskou dívenku mohli čeští příbuzní okouzlit. +++++ Horší je to s jednáním sedláka Jobsta - velice obtížně lze přijmout jeho obrat k hospodyni Marušce či jeho zlomení hole nad dcerou jen proto, že odjela do Prahy - klidně by se mohl vztekle sebrat a jít tu holku s práskáním biče dotáhnout zpět domů. Děj si bohužel ale žádá, aby Anuschka v Praze zůstala alespoň pár týdnů a tak je to nezbytné. +++++ Rozhodně bych si ale netroufl tvrdit, že Anuschka je zahraná katastrofálně (prostě obyčejný herecký výkon) a práce s barvou Harlanovi vůbec nešla (to klidně může být docela naopak), jak se lze v jistých komentářích dočíst. Je totiž otázkou, jak moc se zachovala barevnost filmu, který X let ležel v bůhvíjakých podmínkách, zvláště uvážíme-li, že dva roky zpět měli Němci s jejich prvním barevným filmem na Agfacoloru neskutečné technické obtíže. Přízračné zlaté město z Anniných snů, jež ji láká jako svíce noční můru, se nezdá být odfláknutým. Domnívám se tak, že odsudek spíše motivuje snaha nepřiznat náckům žádný um. Proč? Vždyť dobře víme, že ovládali válčení, řečnění a spoustu horších věcí... ()
Musoliniho pohár: Herečka - Kristina Söderbaum + Barevný film ... .... .... .... Označení za protičeský film je klamavá reklama. ()
Asi v žádném jiném filmu jsem neslyšel tolikrát Smetanovu Vltavu, bohužel časem začne tento opakující se jev docela štvát. Ve snímku se střídají pasáže nudy a trapnosti vyvolávající nechtěný smích, do čehož jsou jako prvek vzrušení vmíchány nanejvýš afektované pohledy hlavních protagonistů, zvláště ústřední hrdinky. Vše pražské, resp. české je špatné, ale ani to venkovské tj. německé se tvůrcům příliš kladně vyjevit nepodařilo. Celkově 1* za sem tam nechtěný smích. Bohužel jsem film viděl pouze v cenzurované (zdá se však, že jiná už ani v současnosti neexistuje), tedy zkrácené verzi bez 10 minut těch prý nejvíce anti-českých scén, tím pádem ve mně snímek takhle možná vyvolal menší emoční efekt než by tomu bylo v případně kompletního díla. ()
Neblaze proslulý tvůrce antisemitského paskvilu ŽID SÜ3 Veit Harlan, jeden z prominentních nacistických režisérů, se v tomto filmu na další zakázku Goebbelsova ministerstva rozhodl všestranně hanobit češství. Pomineme-li schematické pojetí českých postav (sedlák Pelikán, hospodyně Maruška, čeští pražští příbuzní nebohé Anušky), kteří se bez výjimky vyznačují mravní zvrhlostí, přízemní a zábran neznající ziskuchtivostí, která doslova šustí papírem, nelze si nevšimnout nezvládnuté barvy, syžetu i klíčových dějových linií. Dcera Anuška z bohatého pošumavského statku, zřejmě ze smíšeného manželství, podlehne proradné české intrice zprvu neutrální hospodyně, usilující o ruku jejího otce a spoléhající na to, že dcera venkova podlehne svodům babylónského velkoměsta na Vltavě a bude proto svým rozbolavělým otcem zcela vyděděna. Z filmu se zcela postupně vytrácí relativně pozitivní postava inženýra Leitweina (na jeho nabídku pomoci odpovídá Šumavanka ve své prekérní situaci mlčením). Těhotenství, tehdejší Kainovo znamení pro ženu-osamělou matku bez vdavek, se vznáší ve vzduchoprázdnu; týká se to nejen neurovnané podoby a uměleckých výkonů, podávaných herci, ale i závěru, v němž schematizace sebevraždy evidentně odpovídá 19. století, ne však příběhu z třicátých let minulého století (Vltavou pluje parník s názvem ANTONÍN ŠVEHLA). Vše korunuje závěr: proradná Češka Maruška musí zapomenout na své vdavky, doposud naivní otec náhle prohlédá nad mrtvolou své Anušky. Blata, která podvakrát zapříčinila neštěstí v rodině Jobstových, jsou konečně vysušena a smuteční kámen se v závěrečné scéně ztrácí v klasoví zlátnoucího obilí. Inženýr Leitwein, který nabízí pomoc přesně pro případ, který se přihodil naivní dceři šumavského malostatkáře, mizí odsouzen autorem k mlčení, jako budná dějová linie bez dalšího zdůvodnění. Mizerný herecký výkon Kristiny Söderbaumové korunuje destruktivní dojem ze zlatého města na dolní Vltavě. Vše korunuje zneužitá Smetanova hudba, znící ve ZLATÉM MĚSTĚ při každé více i méně vhodné situaci. Horší škvár nebyli s to ve stejné době natočit ani srovnatelní čeští tvůrci. Dá se říci, že film, který se svou kvalitou blíží dnešním latinskoamerickým "mýdlovým operám", zaostává kvalitou svého zpracování i za "budovatelskou" tvorbou padesátých let. Není divu, že v českém prostředí tento kýč nebyl promítán; heydrichiáda, tragédie Lidic, vraždění nevinných bylo až příliš silnou zátěží pro drtivou většinu českého obyvatelstva. ()
Die goldene Stadt je zajímavá filmová kauza. 2. barevný říšský celovečerák, adaptace divadelní hry Richarda Billingera Der Gigant z roku 1937, která nikdy nebyla v českých zemích hrána. Je mnoho pohledů na to, jak tento film sledovat. Ve své době byl Die goldene Stadt jako protičeský pamflet samozřejmě ve slovanských zemích nehratelný (mimo Slovenský štát), v Praze jen pro příslušníky SS a NSDAP. Jaký to ale mělo smysl? Příběh je přímočarou selankou o venskovském naivním děvčeti (Kristina Söderbaum), které si vysnilo Prahu jako pohádkové město a splaká nad svým osudem, protože brzy čeká nemanželské dítě... Harlan sám by jí ještě dopřál odpuštění a změnil vyznění předlohy, ale Goebbels ji potrestal za to, že nosila pod srdcem české dítě. Fascinující je, jak tu Harlan pracuje s těmi klasickými pražskými motivy, jsou tu všechny ty Hradčany, Karlovy mosty, Chrámy sv. Víta, do Národního se jde, jak jinak, na Prodanou nevěstu. Jen to vyznění je jiné, než v soudobých českých filmech. ()
Film jsem si pořídil ze dvou důvodů, za prvé jsem chtěl vidět válečnou Prahu v barvě a za druhé mne zajímalo jak moc tendenční snímek je. Říkal jsem si barevný snímek z roku kdy byl zabit Heydrich a vypáleny Lidice a Ležáky, to bude asi mazec. Navíc se celý odehrává v protektorátu... Děj začíná na Šumavě (v Sudetenland) v oblasti blat a prostých lidí. Dcera jednoho z nejbohatších statkářů a držitelů zamokřené půdy se zamiluje do inženýra, který přijel z Prahy vyprojektovat vysušení blat, čemuž se však sedlák velmi brání (obému). Dívka za ním nakonec do Prahy (Německé) natajno odjede, ale u své tety kde přespává se zamiluje do jejího syna. To je zlodějíček a prostopášník a všechny jeho kroky vedou k tomu aby se s naivní dívkou omámenou velkoměstem vyspal. To se také nakonec stane. Děvče otěhotní, ale synáček tetky se k početí nehlásí. Těhotná dívka se vrací zpět na Šumavu odprosit otce, který ji ale mezitím zcela zavhl. Snímek končí tragédií a měl sdělit, že se nemá opouštět domovina. Samozřejmě místy nacismus čpěl, ale dalo se na to dívat. Z Prahy se tam také mihlo pár barevných záběrů. Čekal jsem ale více (od té Prahy). ()
"Protektorátny film" prominentného nacistického režiséra Veita Harlana bol v dobe vzniku kasovým trhákom ( na jeseň 1942 bežal v kinách aj v Slovenskom štáte, v Protektoráte Čechy a Morave bol zakázaný ) a získal mnoho ocenení ( Benátky ). Samozrejme sa dá polemizovať nad objektívnosťou cien, ktoré získal. Podobných presladených zromantizovaných drám bolo v tých časoch natočených neuveriteľné množstvo azda vo všetkých krajinách, ani tento neprináša nič nové. Jedinou zvláštnosťou je, že sa odohráva na šumavskom grunte bohatého statkára Jobsta a v stovežatej Prahe, ale všetky mená hrdinov sú ponemčené ( hlavná predstaviteľka Anna je oslovovaná Annuschka ), nikdy neodznie žiadny český slangový výraz, v česko-nemeckej rodine sú vždy Česi tí mamonárskí a bažiaci po majetku ( Maruschka ). Kontroverznosť pochopiteľne nie je v žánri, ale spôsobe nazerania na jednotlivé postavy na báze národnosti. Napriek tomu sa v niektorých ríšskych politických kruhoch film nepozdával a usilovali sa ho zastaviť, čo sa nepodarilo. ()
Propaganda môže mať rôzne podoby, aj melodráma je toho dôkazom. Mne, z dnešného pohľadu je úsmevné, ako tvorca nepriamo implementuje (medzi)národnú neznášanlivosť a idylické hlásanie sa k hrdým ideálom. Vtedy to ale ľudia brali inak. No a v tomto prípade si to vo veľkom odniesli Česi. Aj mimo týchto vád nevnímajúc účelovosť deja, Veit Harlan skrátka nie je John Ford. Nevie sa tak dotknúť obyčajných ľudí a vniesť ich na pokraj pochybností, robí z nich viacmenej karikaturistických štatistov. Na rodinné putá a vzťahovú konfrontáciu vyžadujem viac objektivity a využitie technických zručností k akémusi ekvivalentu rozprávačskej harmónie a hlbších emócií. Pár miest mi to pripomína, ale to sú len také orechy. ()
Propaganda jak bič. Nemám nic proti Bedřichu Smetanovi, když jsem v jistém rozpoložení, tak si ho klidně poslechnu, ale tady byl často násilně nacpán do některých scén, takže se brzy stal poněkud na nervy brnkající. Také jsem měla pocit jako by tady všichni násilně přehrávali až to nebylo normální. Podařilo se mi nějakým záhadným způsobem oprostit od německých herců a představovala si na jejich místě naše české herce a na režisérské židličce Cikána nebo Friče. Taková představa byla pro mě daleko přijatelnější. ()
ocenenia : MFF Benátky 1942 - Najlepšia herečka (Kristina Söderbaum) ()
Odsuzovat tento film je snadné. Jde sice o naivní kousek, ale především vadí zobrazovaná česká proradnost proti lidskosti v germánském pohledu na život. Je to rozhodně pravda, ale zároveň je to i pokrytecké! Mnoho českých (i předválečných) filmů zobrazuje Němce jako lidské zrůdy a mnohá komunistická agitka je ještě hrůznější. To, co nám zůstává, je mnohokrát obehrané téma o zlomyslnosti a zradě vypočítavého muže a o pádu prosté a čistě nevinné venkovské divy. Vše průhledné a předvídatelné, bez jakýchkoliv uměleckých ambicí. Snímek je sice barevný, a přesto černobíle šedý a nevýrazný. Hlavní postavou je prostá venkovská dívka německé národnosti českého pohraničí Anna 'Anuschka' Jobst (Kristina Söderbaum) se zlatým srdcem, ctižádostí a se sžíravou touhou po velkém zlatém městě. A protože jí její prudérní otec drží zkrátka, je o zápletku postaráno. K prohlédnutí ze sna o životě ve velkém světě může dojít jistě záhy, a velmi nepříjemně a s trvalým poznamenáním budoucnosti. Annin otec, velkostatkář Melchior Jobst (Eugen Klöpfer), staví na první místo lásku a úctu ke svému rodnému kraji, pracovní nadšení, tradice a zavedený způsob obživy. Třetí výraznou postavou filmu je Annin pražský bratranec Toni Opferkuch (zajímavý Kurt Meisel), bezcharakterní svůdce, který kalkuluje o bezpracné sladké budoucnosti. Z dalších rolí: Toniho upovídaná a oddaná matka Donata Opferkuch (Annie Rosar), majitelka restaurace a žárlivá Toniho ctitelka, paní Tandler (Dagny Servaes), šlechetný a zamilovaný německý inženýr z Prahy Christian Leidwein (Paul Klinger), Melchiorův předák a čestný a chápavý původní Annin snoubenec Thomas (Rudolf Prack), česká, vypočítavá a sobecká Melchiorova hospodyně Maruschka (Liselotte Schreiner), snobský inženýr Nemecek (Hans Hermann Schaufuss), či stará dobračka a služebná Opferkuchových, paní Amend (Frida Richard). Laciných příběhů o lásce a zradě je mnoho a tento zapadá do šedi průměru nepříliš zajímavých výtvorů tohoto druhu a specifikace. Protičeský postoj není pro film tím hlavním problémem. ()
Erbenův Vodník, Prodaná nevěsta, Jan Cimbura, Strakonický dudák, Pantáta Bezoušek a Král Šumavy (+úvodní listování z knihy o Praze viz Pudr a benzín) v echt rakouském námětu, podmáznutém Friedrichovou Moldavou. Nevinná romantická blbůstka, ovšem v těsném střihu závazných propagandistických relikvií. ()
Po prvních deseti minutách filmu jsem měl dojem, že Kristina Söderbaum vůbec neumím hrát, neumí gestikulovat a vůbec je špatná herečka. Ale první zdání většinou klame, Posléze jsem zjístil, že právě pro tuto roli se tak přiblbě usmívá, a roli naivního venkovského děvčete zahrála skvěle. S jakou extází v očích zahrála dívku, která poprvé vidí Prahu... I ostatní herecké výkony byly dobré, herci se ale nemohli moc rozšoupnout, protože měli zřejmě přesně ohraničenou svou roli, přes kterou se nemohli dál dostat. Nesouhlasím s tím, žeby film představoval Prahu, jako součást třetí říše, jak se píše v recenzi. O Třetí říši není ve filmu ani zmínka a ani ji nevystihuje. Film je docela dobrý, příběh sice trochu klišé, ale dobře zpracované. Jediné tzv. "protičešství" zde vidím ve vylíčení postav okolo Anischky. Nafrtěný a ziskuchtivý Tony, jeho hloupá a ošklivá matka, jeho šéfová - která marně zakrývá své tak rychle letící roky, služka - která se chce stát paní statku, přísný otec... Ano, vypadá to, jakoby všichni Češi byli buďto hloupí, naivní a nebo zlí a ziskuchtiví... To je jediný mínus filmu....Dávám průměr, *** ()
Takové poměrně typické sociální drama, v mnoha ohledech bych dodal ještě přívlastek "meziválečné" - protože známky války tam nevidíte nikde, mladí muži nejsou na vojně, život není omezen zatemněním, pochodujícími hlídkami Wehrmachtu, německé policie atd. - a nebylo to špatné, zvlášť na datum vzniku se jedná poměrně o kvalitní snímek, který se mi tedy líbil podstatně víc než mnohé jiné z tehdejší "svobodné" hollywoodské produkce :) 50% ()
Budu shovívavá-některé scény byly tak strašné, až byly vtipné. Jako komedie - k popukání, ale navážno? No tak! ()
Film tak hrozný zase není.Stojí za to ho vidět! Je zajímavé vidět, jak vypadal první AGFACOLOR. On tak přesně vypadal.Málokdo dnes ví,že v době německého totalitního vedení války, Německo vyvíjelo barevný film.Ve vývoji bylo nejdále ze všech zemí.Amerika měla sice svůj TECHNICOLOR, ten byl však drahý a v podstatně pracoval s černobílým filmem.Naprosto neznámá je skutečnost, že když byly těžké nálety na Německo, tak UFA včetně laboratoří AGFACOLOR se přestěhovaly do Prahy.V roce 1945 Američané věděli na rozdíl od jiných věcí, kde laboratoře jsou. V Praze naložili vše, včetně laborantů a odvezli do Ameriky.V roce 1950 se především na základě dokumentace AGFACOLORU, zrodil barevný KODAK. ()
Na film jsme se povinně dívali ve (spíše po) škole v rámci předmětu Teorie a vývoj médií. Po velmi nudném začátku filmu jsem usnul, protože se mi nechtělo čekat, než se Anuška konečně dostane do té díry jménem Praha, pak jsem se probudil těsně než tam odjela, pak jsme si se spolužáky dělali srandu z těch "Čechů" a zbytek jsem nějak v bolestech psychiky přežil. ()
Povedený film, ale protože ho natočili Němci za Protektorátu, tak má samozřejmě nízké hodnocení. Vlastně ani moc nechápu, co je na něm tak protičeského. Obzvláště po všech těch židovských filmech, které zesměšňují český národ, a nikdo se nad tím ani nepozastaví. Zde je alespoň krásná Smetanova hudba, návštěva Prodané nevěsty, Vltava, český venkov atd. Jen škoda, že potenciál Prahy zůstal nevyužit. ()
Chtěla jsem zjistit, zda byly nacistické propagandistické filmy stejně debilní, jako ty komunistické, protože nástroje extremistických proudů jsou téměř totožné. Musím uznat, že stejně jako v literatuře je Německo o krok před Ruskem. Vlastně to nebyl úplně špatný - starý - film. Češi byli pěkně zhýralí a vychcaní, fakt by mě zajímalo, jaké charakterové rysy by získal Žid, kdyby se tam nějaký mihnul... Hudební složka je "super" ten Smetana hraný s wagnerianskou kadencí je fakt "zážitek". ()
Nejprve stručná synopse: Na Šumavě žije statkář Jobst se svou dcerou Annou. Jobstova česká manželka se kdysi utopila na blatech, která Jobst zatvrzele odmítá vysušit. Inženýr Leidwein věnuje Anně knihu o Praze-Zlatém městě. Annu Praha, odkud pocházela její matka, přitahuje. Stejně jako inženýr Leidwein. Anna je ale zasnoubena s Thomasem, sedlákem ze sousedství. Když jednou Jobst s Thomasem odjedou ze statku, Anna nelení a jede do Prahy. Ubytuje se u své tety a potkává se s bratrancem Tonim. Toni ji přitahuje a ona se do něj zamiluje. Toniho zajímá ovšem jen Jobstův statek. Mezitím na statku Jobst svou dceru vydědí a zasnoubí se se svou hospodyní, Češkou Maruškou. Anna se tuto zprávu dozví z notářova dopisu. Toni, se kterým je těhotná, ji opustí. Anna se vrací na rodný statek právě na zásnubní hostinu svého otce a Marušky. Otec ji nepřijme. Zoufalé děvče se utopí na blatech na stejném místě jako její matka. Jobst předá statek Thomasovi jako jedinému, kdo to s Annou myslel dobře. Blata jsou vysušena a jen kamenný kříž uprostřed nového pole připomíná rodinnou tragédii... Takhle popsaný působí film neuvěřitelně, a nutno říci, že neuvěřitelně i vypadá. Nevím, jestli předloha, hra rakouského dramatika Richarda Billingera Der Gigant, trpí podobnou blbostí, ale považte: celý film svým dějem a založením působí jako patriarchální drama z konce 19. století. Přesto se nepochybně odehrává v současnosti (dvojjazyčné nápisy v Praze, na Vlavě parník Antonín Švehla apod.). Anna je velice naivní děvče, které se do Prahy vydá v národním kroji. Dokonce i dekorace a kostýmy působí jako něco z konce 19. století, ale pak se objeví traktor a sloupy vysokého napětí a kde to tedy jsme? Film byl chápán jako protičeská propaganda, byl zakázán v Protektorátě a protestoval proti němu dokonce i Henlein, takže se omezovaly jeho projekce v říšské župě Sudety. Z dnešního úhlu pohledu to není zrovna pochopitelné. Jistě, největší záporné postavy jsou české národnosti, ale hlavní hrdinka je také napůl Češka a co si pak má nebohý divák vybrat? Ovšem za okupace bylo vše mnohem, mnohem rozjitřenější. Češství se zřejmě projevuje v němčině, kterou postavy české národnosti hovoří, neumím ale německy, takže to neposoudím. Rozhodně se neprojevuje nějak jinak, i české postavy mají soustavně německá příjmení a česky neřeknou ani slovo (v celém filmu zazní jediná česká věta). Dalším a velikým kamenem úrazu je představitelka Anny, švédská herečka Kristina Söderbaumová. Její jediná kvalifikace zřejmě bylo manželství s režisérem Veitem Harlanem. Její herecký projev je velice nepříjemný a ještě většinou těká očima někde za kamerou, jako by hledala tabuli s replikami. Hrůza. Ani režisér se zrovna nevytáhl. V celém filmu je jediný pěkný nápad, vidina Zlatého města, které Annu láká svými "poklady". Mimochodem, Harlan Prahu zas tak moc nevyužije. Barevná kamera je dnes spíše jen kuriositou (jde o druhý německý barevný film). Svérázná je také hudba, založená na Smetanovi, takže kdykoli se objeví Vltava, zazní její motiv z Mé vlasti, apod. Po chvíli jsem měl Smetany plné zuby. Co dodat, film je německým protějškem takového Jana Cimbury, jen s převrácenými národnostními znaménky, naneštěstí je mnohem horší. Nacistická propaganda je prostě stejně blbá jako jakákoliv jiná. () (méně) (více)