Dalskabáty, hříšná ves aneb Zapomenutý čert

"Ichturieli, to je ohromné! Já tomu sice docela nerozuměl, ale koncepci máte, to je fakt! (...) No jistě! Hněte jim (v Dalskabátech) psýchou! Ty budou koukat, co se to v nich vrtí!" Tahle pohádka není herecký koncert, ale herecká symfonie... Jak mám ráda Moučku, tak tady ho ještě přválcovali Větrovec s Bláhou... Nádhera... Pohádka pro všechny generace (jako dítě jsem milovala Matesa Plajznerčinýho, co už nechtěl rohy ani ocas, od puberty si zase užívám tu ironickou linku fráterníků, podvodníků i pekelníků), je to prostě skvost natočený lehce a s nadhledem... Miluju! (24.01.2021)

Parádní sociální drámo s teologickou nadstavbou velice umě maskované za agitační pohádku. Můžeme se tu dlouze přít o významu Drdovské symboliky, ale osobně bych v Dalskabátech neviděl ani tak socialistickou nebo antiklerikální tendenci, jako spíš obžalobu jakýhokoli režimu, kterej zotročuje vlastní obyvatele na základě jejich lidských slabostí. Tak, jak to konecokonců báječně uměla slavná Stb. Když pak v roce 76 stará Plajznerka odmítá pokleknout před pekelným mocipánem a upsat se k donášení na vlastní sousedy, tu i ta nejtupější hlava nejspíš pozná, "o co tady kráčí". Dalskabáty jsou chytré, příběh má neskutečnej lidskej rozměr a hlavně obsazení je perfektní. Dokonce bych řekl, že tu Bohdalka odvedla netradiční výkon mimo svou zaběhlou fazónu. Takže pro mě 90%. ... Jenom škoda, že jsme u nás vždycky měli tolik Piškytlů a tak málo Plajznerek... (22.04.2014)

Že by tenhle studiový film natočený dle divadelní hry byl pohádkou? Tak to myslím, že rozhodně ne, neboť nemálo vtipů a poznámek hrdinů, hlavně čerta, který se snaží místní svést na scestí, jsou spíše dospělé a značně peprné. Z dnešního pohledu mě to upřímně řečeno nezaujalo tak, jak jsem čekal. Přitom obsazení je vskutku hvězdné. Možná tomu nepomohlo ani studiové prostředí, možná celé téma. Zkrátka, jako zajímavá poéma s výbornými herci s cestou do časů minulých budiž, jako pohádkový příběh - budiž, ale pohádka rozhodně ne. Film potěší skutečně fajnšmekry a gurmány a milovníky starých filmů. Pohádky J. Drdy, ač více méně určené pro dospělé ale mají své kouzlo. (07.01.2019)

Nadržená Plajznerka tu touží po hřmotném mužském (ofšem kdo z nás ne, že?) a možná se ho i dočká, ne však tak (o něco více nadržená) zámožná mlynářka. Tohle peklo papundeklového provedení se dá přežít jen díky geniálnímu scénáři a hereckým hvězdám. Malým dětem nedoporučuji, ani já jako malej tuto "konverzačně situační komédyji" nebýval sto ocenit. Obnaženým výstřihům zdar. (01.01.2016)

Drda byl génius. Dalskabáty nejsou žádná pohádka, ale prvotřídní pamflet. Peklo, který se může jít klouzat, když se lidi semknou, metoda soustředěného nátlaku, experimentální psychologie a na plné obrátky pracující žlázy vnitřní sekrece, to je, pane, materiál, s jakým nepočítali snad ani soudruzi v Moskvě. Špehovat lidi a donášet, to teda nebudu, prohlásí rezolutně Plajznerka a systém je v háji. Zvlášť potom, co se i takovej lidovej trouba, jakým je Trepifajksl alias Mates, vzbouří mocnostem pekelným a řev a smrad vymění za tvarohový buchty. Jediný, co mi tak nějak neštimuje, je ten kostelník. Profesionální udavač a přihrbenej slouha se ale hodí do každýho počasí, to je fakt. Bohdalka je na svém místě, stejně jako Moučka, ale tím, kdo tohle bravurní dílko doslova povznáší, je vynikající Josef Větrovec, který si svého poťouchlého kněze-ďábla pěkně užívá. Ještě, že měli rohatý v tý kartotéce takovej bordel, jinak by s náma byl ámen. (01.12.2016)