Snídaně na Plutu

Strhující kapitoly ze života Patricka Bradena, který je tak trochu jiný než ostatní a vzhledem k době, ve které žije, v době tuhého pánbíčkářství a nacionalismu, svým chováním zašel za hranice toho, co je pro společnost normální. Herecké kreace Cilliana Murphyho jsou neuvěřitelně přirozené za každé situace, afektované děvče s předstíranou cudností, které i podezřelé z teroristického útoku IRA se snaží nevinně nabalit svého vyšetřovatele. Když říkám, že kapitoly, myslím tím kratičké obrazy, úlomky, střípky, představy a sny, žádný seriozní životopis. Tyto fragmenty jsou pevně spjaty s hudbou, která vypráví příběhy a dotváří atmosféru, místy ironicky (Children of revolution). Výborný film "The best of Ireland." (28.12.2007)

Jak tu někdo trefně poznamenal, Snídaně na Plutu je irský Forrest Gump. Cillian Murphy si v roli sebevědomého transsexuála krade celý film pro sebe. Na rozdíl od Forresta je ale uvědomělý a i když dělá chyby, zůstává svůj. Ve filmu sledujeme Cilliana od raného dětství, kdy jej nechala matka na zápraží kostela, přes trable při dospívání s nošením ženských šatů, po jeho cestu za hledáním matky v Londýně, kde se v důsledku nedostatku peněz dostává do kontaktu s prostitucí. Celým příběhem se také táhne jakýsi konflikt Irska, jestli jsem správně pochopil, tak boj za osvobození. Ve filmu to není řečeno a souvislosti pochopí jen ti znalí. Faktem pro mě zůstává, že i když za první hodinu bych jasně dal čtyři hvězdy, začal jsem se postupně nudit, jak se příběh natahoval. Takhle je to pro mě těsně, ale za 6/10. (07.08.2014)

Ve středu jsem Snídal na Plutu. Se Cillianem Murphym. Člověkem, který vytvořil jednu z nejobdivuhodnějších filmových postav. Patricka zahrál naprosto fantasticky (dlouho mě nikdo takhle nestrhl svým talentem), jeho přirozenost hraničí až s představou, že je opravdu poloviční žena. Z počátku mi Kotě přišlo až moc přehrávaný. Prostě pochybuju, že někdo může být až tak prapodivný. Jenže při bližším pohledu, se do něho/ní zamilujete. Záporné vlastnosti přetváří v kladné, to co vás na něm zprvu odpuzovalo se stává kladivem pro vaše city. Jeho rozbouřený život mě chytil za srdce a aniž jsem si to vlastně uvědomoval, tak ke konci jsem skoro brečel. A to je úžasný, poněvadž přesně tohle na filmech obdivuju. Jordan mě na dvě hodiny vytrhl z mého života, který v tu chvíli nebyl tak úžasný, jak jsem si v danou dobu představoval. Vhodil mě do naivního světa. Světa, kde lidé pozorují život z pod těch růžovejch brejlí, které jsou někdy opravdu ku prospěchu. Patrick věřil, že pesimistický pohled na svět je totální blbost a podle toho se taky choval.__ Snídaně na Plutu mě zkrátka dostala. Stala se pro mě filmem, který budu mít zaškatulkovaný jako jeden z nejlepších, které jsem doposud viděl (a to neříkám často). Je to spíš film pro bláznivý lidi, kteří chtějí od života něco víc a možná ještě víc. A ještě jednou obrovský potlesk pro Cilliana!!!!!!!!!! (01.05.2009)

Je málo filmů, které mě posadí na zadek a příběh Patricka "Kitten" Bradena mezi nimi našel své místo. Citlivě odvyprávěná touha po identitě a potřebě lidské blízkosti, dožadující se naplnění dosti svéráznými, proto jedinečnými způsoby, v podání neskutečného C. Murphyho, provázená dobovou, skvěle vybranou hudbou, podtrhující poezii místy až geniálních záběrů - to je Snídaně na Plutu. Podstatu příběhu nejlépe vystihl sám Neil Jordan: "Film není pouze jednoduchým příběhem o transvestitovi - šlapce. Je to příběh o nevinnosti a proměnlivé síle představivosti a o tom, jak dobro mění svět - pokud to jen jde". Tak tak, i červenky to vědí:-) (26.03.2010)

Červenky s červenými náprsenkami ví všechno. Pindík je záludný, a ať mu říkáte, co chcete, nepřestane ležet. Mít svůj domeček, svou pícku a svůj stoleček. - Úsměvné, rozverné, zábavné...a najednou bum!, smrt. Sledujeme cestu, hledání, nevzdávání se a nečekané nalezení. Působivý film s naprosto vynikajícím C.Murphym, skvělou kamerou a báječnou hudbou, kdy ještě dlouho po skončení mi v hlavě zněli - Rubettes, Slade, The Wombles, T-Rex, Dusty Springfield i Van Morrison ( Madame George, Cypress Avenue). Nečekal jsem, že film, který se snaží ukázat boj s jinakostí prolínající se s bojem za svobodu, víru a nezávislost, může být tak neuvěřitelně vtipný. Atentáty ovšem působily jak šlehnutí biče s ocelovými háčky. A přítomnost zde zvrhlého Bryana Ferryho jsem si musel potvrdit v závěrečných titulcích. (26.12.2011)