Snídaně na Plutu

Forrest Gump orientovaný do krajek a Irska v božském podání Cilliana Murphyho, který je pro Snídani na Plutu tím, čím je obrovský kus šťavnatého ovoce na už tak senzačním dortu. Jeho Patrick je"jiný" - na šedivou školní uniformu si našívá flitry, kvůli lechtivým slohovým cvičením pak na koberečku osvětluje s výrazem mrkací panny motivace, rtěnku nebo kus růžového pštrosa nenechává ladem. S odzbrojující image se vydá hledat svoji biologickou matku do Londýna, přičemž se mu dějí věci, že se to nedá na první podívání ani pobrat. Film je prošpikován dobovou atmosférou, sexem, hudbou, politikou, sociálnem, fantastikou, melancholií a jemným humorem a všechno dohromady skutečně FUNGUJE! A to je ještě našlapán písničkami mého mládí, které - věřím tomu - potáhnou kdykoli. Příklad: Murphy jako uhrančivá blondýna v klobouku veze kočárek s malým černouškem, z lešení pokřikují nadržení dělňasové a do toho se rozjíždí Sugar Baby Love od Rubettes!!! Uuuu ! Niel Jordan má ode mě už několik pětek, ale Snídaně na Plutu je z těch filmů, kterým věřím, že mi při dalším a dalším shlédnutí odhalí a nabídnou zas něco nového. (07.11.2006)

Neil Jordan mě trochu překvapil, protože tahle trans-pohádka sice obsahuje dost vážných momentů, ale přesto je výrazně humornější, než bývá u tohoto Ira zvykem. A začíná to hned půvabnými titulky doplňujícími rozhovor dvou červenek. Také klobouk dolů před tím, co tu předvádí Cillian Murphy, rozhodně tu není jen jako věšák na poněkud extravagantní oblečení. Asi to nešlo jinak, ale pokud by to nebyly jen takové fragmenty z jednoho nenormálního života, ale celistvý příběh, mohla to být opravdu paráda. (06.03.2010)

Sociální drama, fraška, vizuální ohňostroj i pohádkové snění Alenky v říši divů v jednom. Útěk do snění, flirt jako obrana a zatvrzelé odmítání mít cokoli společného s násilím, ošklivostí reality a vážností. Takový je životní postoj "Koťátka" Patricka/Patricie,kterému naprosto skvělým a vitálním hereckým výkonem vtiskl život Cillian Murphy. (21.07.2011)

Originální již tím, že hlavní hrdina nehledá otce, nýbrž matku (a sebe samého). K tomu preferuje ženské šaty, nadužívá zdrobněliny a volí zásadně nenásilné řešení konfliktů. Logicky tak padá srovnání se všemi těmi drsnými filmy o severoirské problematice (Ve jménu otce, Zvedá se vítr). Snídani na Plutu oproti nim nechybí také hravost a nadsázka, obsažená už v názvech jednotlivých kapitol (a dovedena ad absurdum závěrečným citátem Oscara Wildea). Ony a výběr songů kontrastujících s děním nejlépe vypovídá o Patrickově bezelstném vnímání světa. Ze strany režiséra šlo o velmi šikovný tah, neboť není třeba vnitřního monologu, k němuž každá adaptace knihy psané ich formou svádí. Být celý film našlapaný jako začátek a konec, možná bych z něj měl nejen chvilkovou radost, ale dlouhodobě dobrý pocit. Třeba dojem vylepší druhé zhlédnutí bez odfláknutého českého dabingu. 75% Zajímavé komentáře: kleopatra, Morien, Mahalik, dzej dzej (29.06.2010)

Herecky složité natolik, že už si musel na konci natáčení plést, čím vůbec je. Párkrát jsem se pobavila, akorát mě neskutečně vytáčela ta jeho ufňukanost a hysterická ukníkanost. Postava Patrika je jiná, opravdu hodně jiná a člověk nad ním může pociťovat akorát jistou formu lítosti, dokud nenajde sám sebe. (11.01.2015)