Malá Miss Sunshine

Niekedy sa naozaj vydari film, ktory ma mozno pribeh pritiahnuty za vlasy, ale na druhej strane dokaze tak prijemne pobavit od prvej do poslednej minuty, ako som sa bavil aj ja. Dokonca ani zarasteneho Steva Carella som nespoznal. Hudba pocas filmu mi pripominala Kusturicove filmy hlavne vdaka pouzitej trubke. Vsetci herci hrali skvele, ale na druhej strane som sa cudoval (a teraz prepac Alan), ze za co dostal Oscara za vedlajsiu ulohu Alan Arkin, ked taky konkurenti Djimon Hounsou bol v KRVAVOM DIAMANTE omnoho lepsi a mal aj narocnejsiu ulohu alebo Jackie Earle Haley, ktory bol tiez nominovany za ulohu pedofila vo filme LITTLE CHILDREN. Cakal som od Arkina daleko väcsi a narocnejsi herecky vykon. Ale ako som uz spominal film ma pobavil, takze odporucam... 04.06.2008 ________ Abigail Breslin - (Olive Hoover) +++ Greg Kinnear - (Richard Hoover) +++ Alan Arkin - (Stary otec Edwin Hoover) +++ Toni Collette - (Sheryl Hoover) +++ Steve Carell - (Frank Ginsberg) +++ Paul Dano - (Dwayne) +++ Hudba: Mychael Danna, DeVotchKa +++ (04.06.2008)

Občas z americké provenience vzejde film, který je nenápadně malý a nápadně milý (Bokovka) a jeho tvůrci nám předkládají situace, kterých bychom se v běžné produkci zřejmě nedočkaly. Komediální road movie Little Miss Sunshine není moralitou o důležitosti a stálosti rodinného zázemí, neuhání nás na kýčovitosti a laciných moudrech, tolikrát viděných v lepších - předešlých. Je sice faktem, že si scénárista jednotlivé postavy staví pěkně tak, jak potřebuje (i když to místy dře s jejich potřebami – např. proč na cestu vyrážejí všichni?). Dějově nečekejte nic objevného, přesto humor není samoúčelný a inteligentní scénář předkládá řadu skvostných momentů (klakson, kde je Olive?, dědečkovy rady ad.). O brilantních hereckých výkonech nemluvě (všichni do jednoho by si zasloužili kopat za první ligu, ale buďme rádi, že si vybírají tak příjemně hřejivé projekty), stejně jako o hudebním podkreslení. Rodinka je to ale povedená. I když přesně ta, co zákonitě přiroste k srdci. Otec všem okolo vštěpuje myšlenky o tom, jak vítězit a nespadat do skupiny looserů, matka mlčky trpí a z povzdálí pozoruje manželovu stále ne a ne úspěšnou kariéru, děda je proutník a nějaký ten čas šňupe heroin, syn si nejvíce rozumí s Nietzschem, propiskou a blokem, protože už devět měsíců nepromluvil ani slovo. A ještě strýc Frank, kultivovaný gay, přední znalec Prousta a neúspěšný sebevrah. Stále jsou však lidskými bytostmi a momentálně se rozhodli udělat radost nejmladšímu členu rodiny, obrýlené a tloustnoucí Olive, která má jeden velký sen. Celá rodina se tak s různými odchylkami v nadšení ocitá v letité dodávce směřujíc na soutěž krásy, kterou se jejich dcera rozhodla vyhrát. Na přehlídce krásy (lépe řečeno přehlídce „zrůdnosti“) bude však s ohledem na figurky z mola i mimo něj všechno zašlapáno do koberce, a celá rodinka bude vypadat jako harmonicky fungující a s návratem domů bude zase o něco soudržnější!! A tak to má být.. Nadnesených, ale zasloužených 90%. (15.02.2007)

Otec kariérista, matka náladová nervačka, strýc homosexuál se sklony k sebevraždě, syn drží bobříka mlčení, dcera sní o korunce královny krásy a dědeček bere heroin. Brilantně napsané a zahrané postavy v road movie plné vtipu, přátelství a snů bortících se jak domečky z karet, u kterého vám po chvilce dojde, že tentokrát se hollywoodský kýč opravdu nekoná. (17.09.2009)

Vtipné, inteligentní, příjemně odsýpající, skvěle zahrané, podbarvené skvostným soundtrackem. Ač nezávislé, tak přístupné všem. Navíc i s velkou dávkou postupně budovaných sympatií k jednotlivým postavám, takže na konci vám zdaleka nebudou jedno a budete se s nimi jen těžko loučit... Vše je jak má být a navíc ještě v nadstandartní kvalitě. DOPLNĚNO : Po Malé Miss Sunshine ve vás dlouhodobě zůstane tak skvělý pocit pohody jako po žádném snímku z poslední doby a i na podruhé má stejný účinek. Proto zvyšuji ještě o jednu *. (05.11.2006)

„Kura? ZASA to posraté kura? Celé dni nežerieme nič iné, len zasraté kura, všade samé kura, doriti s kurami!“ – „Tak si var sám.“ – „Len som sa pýtal.“ Občas sa taký film zjaví a niekedy je dokonca z Ameriky, zaklope vám na dvere a zrazu s ním jete čokoládové špice a od smiechu sa dusíte pomarančovým džúsom. Toto je prvý film po takmer tridsiatich rokoch, ktorý sa môže sebavedomo postaviť po bok Griswoldovcov. Pritom sú to oba úplne iné (aj žánrové) kategórie. Ale trvám si na tom. Pred koncom, vysilený smiechom i dojatím, som si hovoril, že by som musel byť riadna sviňa, aby som nedal 100%. Ale povedal som si, že aby chalanom zbytočne nenarástol kohútik, dám len 80%. 100% iba pod podmienkou, že sa k hrdinom na konci s potleskom pridá ten drsný rocker v rifľovej bunde. Pridal. Veci sú to detailoch. A aj ja mám najradšej čokoládovú. „Dobre, že si sa rozhodol zasa hovoriť.“ (28.05.2011)