Pád do tmy

Super hovězina s šestákovoumorálkou a fakt sexy zakrvácenou hlavní hrdinkou. Narozdíl od podobně laděné Jeskyně tady zapracovala jak skvělá režie, která si s atmosférou podzemí řádně vyhrála, tak slušný scénář, který naskládal partu buchet do jeskynního komplexu, vystavil je bandě hladových Glumů a přestal cokoli řešit. Dialogy se tak omezují na nutné minimum a člověk přežije i ten celkem jalový pokus o jakés takés vyhrocení vztahu uvnitř družiny. Fakt se mi líbil stylový konec. Čekal jsem typické nablblé klišé, ale navzdory falešnému naznačení je konec... no prostě descentní jak se sluší a patří. Neil Marshall to má v ruce a The Descent je fakticky povedeným kouskem hororového béčka s áčkovým vyzněním. Ačkoli je část před zjevením glumoidních kreatur výrazně povedenější, celkově vzato mě i emancipovaná vyvražďovačka v závěru celkem pobavila. Citace Morriconeho zvukových patvarů z Věci taky potěšila. Tak toto som nečakal. (06.01.2008)

Jednoduchý námět zapracovaný do pokulhávajícího scénáře, využil režisér Neil Marshall vcelku flexibilně ve svůj prospěch. Natočit v dnešní době dobře namíchanou směs latexových potvor, atmosférického procítění a zvukové pastvy, je téměř nemožné, téměř To, co se zpočátku zdá jako (pro partu hrdinek) beznadějný survival, přinese v druhé polovině „něco“, co dokonale usadí do sedačky. K režisérově invenci není sebemenších námitek až do závěru, který nejen že začne spoléhat na příliš „uhlazený“ děj, ale zároveň vytáhne nevěrohodnost postav až na neúnosnou míru. Neboť poloha, v jaké se nám hrdinky představí na začátku, rozhodně neodpovídá závěru, kdy se jedna z nich majestátně postaví rozkročmo nad jedním ze svých „úlovků“. Pro to a taky pro z prstu vycucanou psychologii, která je zde spíše na škodu a dělá mezi vzájemnými vazbami postav nehezký guláš, se vyhnu nejvyššímu hodnocení. A po tomhle mám lézt do Moravského krasu? (17.10.2005)

Co je horší než uvíznout v jeskyních 2 míle pod zemí? Zjistit, že tam nejste sami!!!! PŘÍBĚH:****6 ženských se smyslem pro adrenalinový sporty, zjistí, že ,,tam dole“ je totální tma a ... Příběh by snad klidně fungoval jen jako ,,jeskyní“ dobrodružství, ale ony ještě k tomu vlezou ,,něčemu“ do jídelny. Zajímavá vyvražďovačka, která díky stopáži nenudí./ HUMOR:*věčná škoda, že holky víc nehlásej, ale…/ AKCE: ***boj o život je vždycky zajímavý. Kamera celkem ujde (stejně je většinou TMAvo). Bohužel je to postupně na ,,jedno brdo“, ale trvá to jen 90 minut./ NAPĚTÍ:****pár dobrých lekaček, mrtvej jelen, divný zvuky (co taky chcete slyšet v jeskyni jinýho) a situace, které se prostě v jeskyních stávají. Postavy, jenž si sahají na dno svých schopností – i když je to jen film – PŘESVĚDČIVÉ! Dobrej zvuk, hnusní záporáci./ Ačkoliv nejsem obdivovatel hororů podobného typu, zde jsem se bavil. (16.04.2008)

Trenky plné čokolády. Chvíľami som uvažoval o absolútnom hodnotení. Vidieť v jeden deň francúzsku Noc s nabrúsenou britvou a britský Pád do tmy, to aby človek uveril, že hniezdiskom kvalitného súčasného hororu nie je Hollywood ani Ďaleký Východ, ale stará dobrá Európa. Neil Marshall zo zdanlivo primitívneho námetu (partia mladých žien v rámci relaxu zlezie do jaskýň niekde v Appalačských "Misty Mountains" a musí čeliť svorke ľudožravých Glumov) vykresal brilantný horor, z ktorého tryská napätie i krv. Klaustrofóbia funguje na jednotku a film je vďaka nej nervydrásajúci aj počas prvých 40 minút, do útoku prvého monštra. Divák sa podvedome obáva, že dobré pocity vyprchajú s nástupom nejakých trápnych gumených potvor, ale opak je pravdou - Marshall vie, že monštrum nesmie byť smiešne a to jeho veru nie. Práve naopak - jaskynní ľudožrúti sú extrémne odporní. Ľakačky sú infarktové, gore-efekty čvachtavé a poteší aj fakt, že ústredné hrdinky nie sú partia uvrieskaných amerických školáčok, ale normálne racionálne sa chovajúce baby (teda až do chvíle, než im hrôza premieša závity na šedej kôre). Pre mňa možno najstrašidelnejší filmový zážitok za posledných 5 rokov, účinkom porovnateľný s Kruhom, Nenávisťou či Tými druhými. (18.03.2007)

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)