Pád do tmy

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)

Scénář: Neil Marshall .. Jako, Liongate se výběrem námětů nezapře, přesto si opakovaně dovolím tvrdit, že současný horor je na dost ubohé úrovni a občasné vysoké hodnocení v různých databázích souvisí pouze s nedostatkem kvalitního materiálů a tím razantního snížení požadavků ze strany fandovské základny, která maximem dokáže ohodnotit kdejakou hovadinu. Sponzorování takových projektů je jen mrháním prostředků (byť se mnohdy vrátí, protože naivních vyznavačů hloupých hororů neubývá). Je to i případ filmu Descent. ___ Neil Marshall mě sice svým virus-apokalyptickým Doomsday potěšil, bohužel jeho předešlý počin za nějaké pochvalné ódy nestojí a jelikož mu chybí nadhled a humor, je průser na obzoru. Možná, kdyby nesklouzl do šablonovité vyvražďovačky s dementní motivací postav, které se vraždí navzájem a zůstal jen u klaustrofobické tmy a náročného hledání cesty ven. Jenže ne, šestice žen musí na výpravě do neprobádaných temných hlubin narazit na kolonii Glumů, která ráda masíčko. Měl zůstat jen u strachu z neznámého, touze po záchraně a (kdyby si k tomu tedy připravil půdu v úvodní třetině) okořenit to nějakým tím rozkolem, ústícím ze sporů v soukromí, který by třeba vedl k vraždě mezi některými z nich, apod. Prostě dojet do závěru na psychologii. ___ Pád do tmy navíc nevyleká a závěr nepřekvapí. Oboje je také trapně šablonovité - copak se vážně leknete, když je předkládán několika vteřinový záběr do tmy (přes infra záběr kamery holek či samostatný záběr filmu) a pak se něco zjeví? Vždyť je to tak průhledné a očekávatelné! Lekačka by se měla dělat v momentě, kde není očekávaná, tj. bez zdlouhavé přípravy! K samotné pointě resp. (ne)šťastnému konci - vždyť už při první takové dějovém „probuzení se“ bylo přece téměř jisté, že ho použije ještě jednou, nejlépe ve finále. Nechápu, proč bylo použito dvakrát, protože tím to finální zcela ztratilo náboj a intenzitu. Oba zásadní momenty tak mohou bezvadně fungovat pouze na neznalé strašpytlíky. 40%. (24.04.2008)

Nadprůměrný horor s vynikajicí hororovou atmosférou, podporovanou ještě stísněnými prostory jeskyně. Ze začátku to má sice takovej trošku volnější průběh, ale s postupem času začíná atmosféra hodně houstnout a ke konci je už drtivě mrazivá a dokonce ani ty tak trošku divný mutanti mi nepřipadli v ději blbý. K tomu se ještě přidaly někdy pěkně brutální scény a vzniknul na dnešní poměry dobrej neduchařskej horůrek. (16.02.2006)

Postavy a konflikty medzi nimi nič moc, no hororová línia výborná. Neil Marshall sa obratne pohybuje v obmedzenom prostredí, ťaží z neho hutnú atmosféru izolácie a každých desať minút otvára nové dvere. Lakačky sú perfektné, "záporáci" desiví a odporní a ich quick-motion nasnímanie pôsobivé. A finálne akčné pózy menej trápne, než by ste čakali. Plus zopár príjemných požmurknutí na hororových fajnšmekrov (hudba z The Thing, prsty v očiach z The Evil Dead...). Nadpriemerná žánrovka vykúzlená z priemerného scenára a pre režiséra po Dog Soldiers veľký krok dopredu. (12.02.2006)

Nejlepší horor roku 2005. Po průměrném vlkodlačím béčku se Neil Marshall pochlapil a stvořil film, jenž je dokonalým skloubením atmosférického napínáku a krvavých jatek. Pokud chcete na vlastní oči vidět místní potvory, doporučuji návštěvu jeskyně Rieseneishöhle v masivu Dachstein poblíž Hallstatu v Rakousku. V jednom ze sálů zde na stěnu promítají takovéhoto "gluma" a vypadá to sakra realisticky. Horror movie of the year (05.04.2007)