Návštěvníci

Francouzské komedie jsou mnohem lepší než ty americké, které se většinou točí kolem sexu, chlastu, hulení atd…Již od úvodní scény jsem si byl jistý, že tentokrát rozhodně zklamaný nebudu. Jejich humor je nenapodobitelný a jak zde mnozí poznamenali, tak i já se vždycky na tento film podívám znovu rád. Christian Clavier a Jean Reno předvedli bravurní výkony a společně s několika vyšperkovanými scénami si ty čtyři hvězdy určitě zaslouží. (16.01.2012)

Tak tohle byla ta slavná, takřka kultovní francouzská komedie? No tak alespoň konečně vím, proč jsem se jí tak dlouho vyhýbala... škoda jen, že jsem v tom nepokračovala. Víte, kolikrát jsem se zasmála? Ani jednou. Víte, kolikrát jsem se usmála? Jednou, při koupací scéně. Víte, jak často jsem se cítila trapně, že na to vůbec koukám? Imrvére. Příšerně užvaněné, děsivě uječené, veskrze blbé (to poslední je možná klad, ale určitě se s daným tématem dalo udělat víc, aby se divák chechtal). Já radši anglický sarkasmus, než hlučné žabožroutí pitvoření - to mě mohlo bavit, dokud jsem byla děcko. Jůůů, Clavier odplivnul kemra na něčí sako, jůůů, Clavier se ubzdil u jídelního stolu, jůů, Clavierovi táhne z držky... no ha-ha-ha! 10% za ten jeden úsměv, 10% vybojoval Jean Reno, 5% za efekty a 10% za to, že mě fascinuje doba středověku. To máme 35% a polibte mi mou odvrácenou dolní tvář s tímhle druhem humoru. (14.07.2011)

Pre mňa najzábavnejšia komédia ever. Ešte pri ôsmom zhliadnutí mi od smiechu celých 100 minút tiekli slzy a bolelo brucho. Jean Reno a Christian Clavier čoby zbrojnošskí burani v našej hetickej dobe a všetky postavičky, ktoré stretávajú, sú božské. Ich vystrájanie, poňaté typicky francúzskym, rýchlym, bláznivým tempom a šialenými uhlami kamery ma dostáva. Rovnako koncipovaných je síce väčšina francúzskych komédií, ale Les Visiteurs mi prídu výnimočný a dokonalí. Aj vďaka úžasnej hudbe, milému fantasy feelingu a myšlienke filmu, ktorá je na žáner prekvapivo hutná. (09.01.2003)

Málokterý žánr mě míjí tak jako fantasy v té čisté podobě se středověkými rytíři a meči, což tady vytváří výrazný rámec. Ale ono je to skoro jedno, když se většina filmu po procitnutí dvou postav v současnosti promění v něco úplně jiného a promění se na můj vkus až v příliš divokou frašku. Tak, párkrát jsem se zasmál, byť víckrát jsem spíše trpěl, a humor typu hlodání telefonního sluchátka ve stylu hlodání kostí mi připadal spíše trapný. Svým komediálním talentem mě celkem zaujala Valérie Lermercier (a to i přesto, že mi nebyla moc sympatická a ani příliš hezká) a občas mě Návštěvníky bavilo sledovat z důvodu, že mě zajímalo, kam se děj posune. Ale ani v tomhle směru mě zpracovaní zrovna tolik nedostalo: když už občas došlo na pořádně napínavou část (návštěva tajemné komnaty za krbem s tou ženskou), stejně byla několikrát přerušena scénami odjinud. Sám jsem sice milovníkem francouzských komedií, i když často spíše těch poetičtějších a umělečtějších, ale docela si libuji v komedii v různých podobách. Popravdě jsem očekával cosi trochu víc inteligentního, možná i absurdního, ale tohle mi připadalo jen často (s přibývajícími minutami stále víc) nesnesitelně bláznivé a šílené. A taky zdlouhavé. A některé fantaskní nápady, jako např. získání prstenu z muzea v autě pomocí vyvolání(?) požáru na dálku či následný výbuch spojením dvoch vzlétnuvších prstenů, tu působí svým zpracováním tak nedomyšleně, až jsem měl pocit, že to jen tvůrce jednoho dne napadlo, tak si to prostě zrealizovali, aniž by všechny ty napřirozené fantaskní nápady nějak hlouběji propracovali a dali jim v rámci žánru patřičnou logiku či smysl. No nic, s Poirého tvorbou se zřejmě míjím ještě víc, než jsem si myslel, ač zatím stále vkládám velké naděje do jeho hudebního filmu Mes meilleurs copains (1989), tak uvidíme... [45%] (30.12.2022)

Nebudem tu obhajovať Návštevníkov, že sa mi nepáčili iba vďaka mojim vysokým očakávaniam. Tým by som urazil všetky filmy, ktoré ich naopak ešte prekonali. Návštevníci a navštívení neustále celých 107 minút melú a melú, až mi začalo byť úplne jedno o čom a o kom. A to mám rád rovnako ukecaného Blbca na večeru. Veľmi divný humor, ktorému som prišiel na chuť iba v scénkach, odkazujúcich na nemú grotesku. Čiže vtedy, keď niekomu skončí na hlave hrniec s jedlom. No a to je trochu až trochu dosť málo. Reno aj Clavier mi tu boli značne nesympatickí a mal som chuť ich poslať namiesto nazad do minulosti skôr do horúcich pekiel. Čudujem sa vedľajším postavám, že tak neučinili a podľa diváckych očakávaní sa s hosťami začali zbližovať. Možno niekedy nabudúce tomu prídem na chuť. Aspoň že záverečná pointa bola vydarená. 50%. (26.10.2013)