Capote

Přečtení knihy Chladnokrevně před shlédnutím otevře nové obzory (detaily Perryho života, důležité okolnosti, které byly opomenuty...). Zároveň se vám ale bude snímek zdát o to horší a k uzoufání krátký. Ovšem sledovat Philipa Seymora Hoffmana - chci říct oživlého Capoteho - je zážitek dostatečně nevšední i bez nepropracovaného pozadí nechvalně známé Holcombské tragédie. Finální scéna ve "Skladišti" je nezapomenutelná. (19.02.2008)

Jelikož jsem film viděl s dabingem, lépe to hodnotit nedokážu. Phillip Seymour Hoffman je totiž gay a jako gay nejenom vypadá, on také tak mluví a pokud se nějaký člověk, co dabuje film, snaží mluvit jako teplouš, přijde mi to dost, ne zvláštní, ale přímo divný. Capote sám o sobě není špatný film a bylo vidět, že Phillip si jde pro Oskara. Ještě aby ne, kdo hraje teplýho, většinou nějakou tu sošku zkasíruje, ale tady se to nějakým zvláštním způsobem příliš nepovedlo. To také vesměs vysvětluje, proč mě film tak hrozně celý průběh nebavil. (23.05.2011)

Tohle byl asi (ale jen zatím) životní výkon Philipa Seymoura Hoffmana, který akademici právem ocenili zlatým plešounkem. Opět zahráno tak, jako bychom se dívali na Capoteho samotného. Já jsem absolutně propadla Hoffmanově brilantně vypiplané dikci a gestikulaci. To byl prostě koncert! Hned druhý den jsem letěla do knihovny a na stalo už mi leží "In Cold Blood". A ta kniha je vážně geniální. Filmem jako by Bennett Miller vzdal knize hold. A je to nejen vkusnou režií, za zmínku stojí i krásně smutná kamera, a hlavně hudba - melancholické piano vytváří pozadí pro příběh dvou vrahů, které nelituji, ale dokážu díky Capotemu pochopit, že i jim se dá odpustit. Přestože (či snad právě protože) Capoteho toto odpuštění stálo mnoho bolesti. (01.04.2006)

Když začíná film záběry na lány obilí, je myslím jasné, co od zbytku očekávat. Pokus o hluboký film, který je ve skutečnosti nudný jak telefonní seznam. Nad vodou snímek drží Hoffman, ale jen tak tak, protože imitování Capoteho není tak silné jako jeho obvyklé charisma. Mnohem lepší než tenhle film je podívat se na staré dobré In Cold Blood. Uznávám, že celá konstrukce Capoteho je zajímavá. Teoreticky je to velmi povedený film a přemýšlet o jednotlivých motivech je nepochybně zajímavé. Sledovat to v praxi mě ale prostě nezajímalo. (07.02.2014)

Po Chladnokrevně jsem rozhodně neměl dobrou náladu a v duši klid. A Capote, který tomu příběhu dodal další rozměr, ty pocity ještě umocnil. Je to ošklivé, ale tou ošklivostí vlastně nesmírně zajímavé pokoukkání, které by bez Philipa Seymoura-Hoffmana možná tak dobré nebylo, ale to jsou zbytečné úvahy. Vyzdvihl bych ovšem i Catherine Keener, jejíž Harper Lee byla Capotemu dokonalou lidskou protiváhou. (19.11.2023)