Capote

Mal som tú smolu a Videl Capoteho s dabingom. Neviem, aký prejav mal Truman v skutočnosti, ale keď vidím na plátne homosexuála, ktorého orientácia je jasná pri každom vyslovenom slove a každom geste, pôsobí to trochu tak, ako keď ich niekto paroduje. Tým nechcem znižovať Hoffmanov výkon, určite sa na rolu starostlivo pripravoval. Jeho postavu som však nepochopil, na verejnosti pôsobil trochu bizarne, až nesympaticky a jeho empatia voči vrahom išla mimo moje chápanie. Knihu by som si ale rád prečítal a možno potom film viac docením. Komentár č. 4000. (08.10.2014)

Je dosť otázne, či bol v tomto filme Capote vykreslený ako kladná, alebo záporná postava. V každom prípade ako geniálna a lišiacky zmýšľajúca, chladná. O herectve Philipa Seymoura Hoffmana sa toho už popísalo dosť a myslím zaslúžene. Takže aj to prispelo už k fajn spracovaniu tejto filmovo náročnej témy, čomu zodpovedá aj nominácia za scenár. Ja som pravdu povediac o Capotem nevedel skoro nič, ale po tomto filmíku to budem musieť dohnať. Rovnako ako aj genialitu snímku, ktorá mi tiež ušla pomedzi prsty. 60%. (03.09.2006)

K filmu Capote jsem přistupoval bez znalostí o co vůbec jde. Jediné co jsem veděl je, že nějaký takový film existuje a že na plakátu je herec Philip Seymour Hoffman vypadající jak funebrák. Už během prvních minut si mě film nějakým způsobem připoutal k sobě a nepustil mě až do závěrečných titulků. Philip Seymour Hoffman zahrál roli Trumana naprosto úžasně a uzemnil mě svoji mluvou, která je naprosto jiná než skutečně herec mluví, ale absolutně podobná originálnímu Trumanovi. Navíc se mi v hlavě honila dokolečka závěrečná poprava, že už jsem něco podobného viděl. Je to film In Cold Blood (1967) režisére Richarda Brookse, který mě také nadchnul podobně jako tento film. Oba filmy mají stejné téma, ale vyprávěny z jiného pohledu. Bennettu Millerovi patří velká poklona, že si na svůj debut vybral právě takové téma a dokázal jej bravurně zrežírovat. Od premiéry tohoto filmu už uběhly tři roky a Bennettův další film je k nedohlednu. Jsem zvědav jaké téma to bude tentokrát a mohl konečně filmy přirovnat a odhalit jeho režijní rukopis. (30.06.2008)

S Trumanem Capotem jsem se do tohoto filmu setkala jen v hodinách literatury a při čtení a sledování Snídaně u Tiffanyho, takže jsem vůbec nevěděla co čekat od příběhu vzniku románu Chladnokrevně a ani od osoby autora této knihy. Film prakticky začíná momentem, kdy se Capote rozhodne jet do Kansasu kvůli zprávě o vyvraždění celé rodiny, kterou si přečetl v novinách. Se svou přítelkyní z dětství se snaží sbírat podklady pro zpracování tohoto případu. Capote je velmi komorní film zaměřený především na Capoteho samotného, který má, i přes důležité scény a hovory s jinými postavami, tu největší pozornost diváka a to hlavně díky výkonu Philipa Seymoura Hoffmana, který za tuto roli dostal oscara úplně bezkonkurenčního. Truman Capote je tu zobrazen jako výstřední člověk v prostředí, které mu není úplně vlastní a je mnohem konzervativnější než New York, ale i přes svou extravaganci si díky své inteligenci a sympatičnosti získá uznání všech, kteří mu nakonec pomůžou sesbírat podklady k napsání románu Chladnokrevně a to především obou vrahů, kterých se tyto události týkají. Hoffman hraje úžasně přesvědčivě a postavu Capoteho ani v jedné jediné chvíli nijak nekarikuje a zvládá střídání vážných poloh s těmi trochu pokryteckými až po ty rozverné na New Yorkských večírcích s takovou lehkostí, že člověk nemůže o jeho schopnostech nijak pochybovat a to je to nejlepší na celém filmu. Hoffmanův Capote z tohoto komorního snímku dělá něco od čeho se člověk neodtrhne a co diváka vtáhne úplně do života slavného literárního autora a do života zločince, se kterým si Capote vytvoří velmi zvláštní vztah prostupující celým filmem až k proměně Capoteho vlastní osobnosti a přístupu k životu. Asi to není úplně dokonalý film, ale Hoffmanovo herectví z toho udělalo něco mnohem většího než by člověk mohl čekat, takže bude pětka :). A taky to velmi účinně funguje jako reklama na Chladnokrevně, protože hned po kouknutí má člověk nutkání si tento román sehnat, aby zjistil co to nakonec Capote napsal, pokud to samozřejmě už dávno předtím nečetli :). (05.08.2010)

Jako biografie geniálního spisovatele příliš ploché a jako film o románu zase bezobsažné. Capoteho tvůrčí genialita se zde omezuje na několik chabých zmínek o jeho předchozím díle a samotné vytváření toho nejzásadnějšího nezajde dále, než kolik je schopen si divák utvořit po přečtení Chladnokrevně samotného, popř. shlédnutí Brooksova stejnojmenného filmu. Stominutová homosexuální kreace Phillipa Seymoura Hoffmana se tak stává pouze snaživou pózou, která by možná provokovala v 60. letech, ale nikoliv dnes. Výsledek je pouze prázdná bublina, kvůli níž se v době uvedení křepčilo víc, než kolik si možná zasloužila a naopak jako pocta geniálnímu vypravěči, potažmo románu, je to asi stejně tak působivé a originální, jako kus mramorové desky. (06.05.2007)