Capote

Jako biografie geniálního spisovatele příliš ploché a jako film o románu zase bezobsažné. Capoteho tvůrčí genialita se zde omezuje na několik chabých zmínek o jeho předchozím díle a samotné vytváření toho nejzásadnějšího nezajde dále, než kolik je schopen si divák utvořit po přečtení Chladnokrevně samotného, popř. shlédnutí Brooksova stejnojmenného filmu. Stominutová homosexuální kreace Phillipa Seymoura Hoffmana se tak stává pouze snaživou pózou, která by možná provokovala v 60. letech, ale nikoliv dnes. Výsledek je pouze prázdná bublina, kvůli níž se v době uvedení křepčilo víc, než kolik si možná zasloužila a naopak jako pocta geniálnímu vypravěči, potažmo románu, je to asi stejně tak působivé a originální, jako kus mramorové desky. (06.05.2007)

Millerův snímek je silný v detailech (rozhovory s vrahy, závěrečná poprava), ale nebýt Hoffmana, byl by jen "jedním z mnoha", filmařsky a příběhově ničím vyjímečným a objevným snímkem. Samotný Capote je chlápek, se kterým bych si určitě nezašel na pivko. Jeho sebestředná, manipulativní a ve vztahu k odsouzeným nechutně pragmatická a vypočítavá povaha, nezřídka sahající ke lžím, je místama až odpudivá a takhle krásně napsanou kontroverzní postavu muselo být radost hrát. Zde je potřeba zatleskat lidem od castingu, typově - směsice looserství a silného charismatu - je Hoffman pro takovou roli zcela ideální. Nezklamal, byl skvělý. (24.09.2006)

Capote mi bez varování a naprosto vyrazil dech. Tohle jsem skutečně nečekala. Nevím, co dřív chválit. Asi to, co mi tenhle film zasadilo do kraje nezapomenutelnosti (že si při své upadající paměti troufám) - a tím je kromě brilantního scénáře výkon Philipa Seymoura Hoffmana, herce, kterého jsem si mockrát všimla a řekla si, jak je škoda, že dostává jen malé role, protože i z nich dovedl vykřesat .... prostě jiskru - namátkou hustý Lester Bangs v Na pokraji slávy. Jeho Capote - a budiž stokrát pochválen, kdo dostal nápad ho do té role obsadit - byl neuvěřitelný. Jak se choval, jak mluvil (a jak se zmiňoval, že ho podle toho lidi unáhleně hodnotí) a hlavně jak nejednoznačné pohnutky ho vedly trávit čas rok za rokem s vrahem, pronikat do jeho psychiky a nechat pocuchat svou - "Vlastně jsme si hodně podobní, jako bychom žili v jednom domě, jen jednoho dne on vyšel zadním vchodem, zatímco já předními dveřmi" - a k tomu být pod tlakem vlastní sebestřednosti, když poprava je odkládána a román nemá dosud konec a nemůže být vydán. Tu škálu - účast, soucit, sobectví, povrchnost - Hoffman s přehledem zahrál a Oscar nemohl být v jiných rukou zaslouženější. Román Chladnokrevně jsem nečetla, ale jsem do něj celá žhavá, protože mě kniha, která "měla způsobit revoluci v literatuře a stylu psaní" hodně zajímá. A muž, který ji napsal, též. (06.09.2006)

Zajímavě pojatý crossover dramatu a čirého životopisného přepisu s pár velmi silnými momenty a spoustou malých pravd o životě. Jen pořád nevím, jestli je Hoffman génius či jen parodie na Hoffmana. Jeho obligátní loserský projev tentokrát překročil jakousi hranici, kde se tohle dá nějak rozumně změřit. (22.02.2006)

Jelikož jsem film viděl s dabingem, lépe to hodnotit nedokážu. Phillip Seymour Hoffman je totiž gay a jako gay nejenom vypadá, on také tak mluví a pokud se nějaký člověk, co dabuje film, snaží mluvit jako teplouš, přijde mi to dost, ne zvláštní, ale přímo divný. Capote sám o sobě není špatný film a bylo vidět, že Phillip si jde pro Oskara. Ještě aby ne, kdo hraje teplýho, většinou nějakou tu sošku zkasíruje, ale tady se to nějakým zvláštním způsobem příliš nepovedlo. To také vesměs vysvětluje, proč mě film tak hrozně celý průběh nebavil. (23.05.2011)