Capote

Kdybych si před shlédnutím snímku nepřečetl jméno režiséra, téměř bych si vsadil na jméno... P. Sorrentino. Hodně podobný rukopis a to včetně pojetí hlavní role P.S. Hoffmanem, které je v dosti ohledech podobné projevu Toniho Servilla. Dva v dosti ohledech podobné lidské příběhy a přitom tak rozdílné osudy. Na jedné straně uznávaný spisovatel, co cítí příležitost napsat knihu, na kterou (a tím pádem i na něj) lidé jentak nezapomenou, na straně druhé, vrah (vězeň) čekající na odsouzení (vykonání trestu) mezi sebou vedou dlouhé dialogy, odkrývají svoje minulosti a dozvídají se o tom druhém (a zároveň sami o sobě) spoustu nových informací. Capote je stále více fascinován osobou jménem Parry Smith, až se jejich osobnosti téměř prolnou a vy si s postupujícím časem říkáte (kladete otázku), kdo z těch dvou je větší zrůda. Zda vrah Parry Smith, či Truman Capote čekající jako sup na Parryho smrt, aby mohl dokončit svou knihu, ale zároveň (tváří v tvář posledním společným okamžikům) si uvědomuje, že mu Parryho osud není zcela lhostejný a zároveň jako by si vše (před sebou samým) snažil ospravedlnit. Byť svědomí je mrška proradná, kterému člověk neporučí. Odpověď (úsudek) nechť si každý vysloví (udělá) sám. Menší výhrady bych měl (zejména mohlo být odkryto (nakouknuto) mnohem více z (do) komplikované osobnosti samotného Capota) a troufám si (zde) tvrdit, již v úvodu mnou zmiňovaný P. Sorrentino, by dokazál z tématu "vyždímat" víc, nicméně zároveň přiznávám, jedná se o debut jako řemen a rád si počkám na další Miller(ův) chystaný snímek Moneyball http://www.csfd.cz/film/255150-moneyball/videa/ . 88,8% p.s. knihu si sebou určitě přibalím na chystanou dovolenou..... (29.08.2011)

Capote je film, který se na jednu stranu snaží zachytit problematiku autorského díla ve vztahu k etické stránce skutečnosti a zároveň ukazuje neskutečně širokou škálu lidských pocitů a motivací, které je vedou k nejrůznějším činům. Z velké části může za úspěch Philip Seymour Hoffman, jehož herecký výkon se rovná dokonalé studii v níž dokáže i díky drobným hereckým nuancím (pohybů, intonace, mimiky...) vždy přesně zachytit a popsat Capoteho charakter. Ale i scénář je podobně dokonalý. V tomto ohledu jde o nanejvýš komplexní film, kde každá postava je přesně popsána a až přímo učebnicově natočena (v dobrém slova smyslu). (12.10.2008)

Celý elegantně, až trochu chladně, natočený snímek utáhne Philip Seymour Hoffman. A to nejenom mistrovským herectvím, ale i skvěle napsaným charakterem, který mu umožnil předvést třaskavou směs protichůdných emocí spojených se vznikem jedné přelomové knihy. ____ Capote netvořil román Chladnokrevně někde v klidu za stolem, ale ve vězení při rozmluvách s brutálními vrahy, s vyšetřovateli, se svědky a s pozůstalými po obětech nesmyslného a krutého zločinu. ____Román patří ke světové literatuře, ale jak by se dívala vyvražděná farmářská rodina na to, že o jejich hrozném konci si čtou školáci v rámci povinné četby? Co přátelé rodiny, jak na ně působí román, který tuhle událost neustále připomíná? A co sám spisovatel, který vstoupil do děje a stal se významnou postavou tragického příběhu? Proslavil se jako sup hodující na cizím neštěstí nebo vzdal hold nenápadné rodině z jihu, na jejíž konec by, nebýt románu, už skoro nikdo nevzpomněl? Etická rovina vzniku knihy je silně problematická. ______ Capoteho vztah s jedním z vrahů překročil očekávané pracovní setkání. Stali se ... Čím se sobě vlastně stali? Pro vězně byl Capote přítelem, který mu zpestřuje život za mřížemi a ukazuje mu jiný svět, než zbídačení a ubohost. Čím byl vězeň pro Capoteho? Právě v tomhle Hoffman exceluje, nenabídne jedno vysvětlení, jednu příčinu nebo jasný postoj spisovatele. Předvádí různorodou směs emocí, které se spolu sváří - touha po slávě a zároveň spřízněnost, kterou cítil k vězni. Rozpor mohl spisovat logicky vyřešit pouze tím, že zradí jedno nebo druhé. A protože je obojí zrada sama na sobě, odnesl si Capote ze svého slavného románu zranění, které se snad nikdy nezhojilo. ___ Hoffman je jako Capote perfektním. rozumím jeho protichůdným pohnutkám, ze kterých nebyla cesta ven. (11.03.2015)

Pamätám si, že keď som čítal knihu "Chladnokrvne", tak na mňa skutočne silne zapôsobila. Jednak svojim obsahom a jednak formou akou ju Truman Capote napísal. Doteraz ju pokladám za jednu z najlepších vecí, čo som prečítal. Struhujúci a skvele podaný príbeh dvoch mladých vrahov - Perry Smith a Dick Hickock. No ani vo sne som netušil, aký bol autor tohto románu podivínsky, homosexuálny exot. Velice výnimočný človek, ktorý napísal výnimočnú knihu. Preto som veľmi vďačný pánovi Bennettovi Millerovi, ktorý mi svojim krásnym filmom odhalil osobnosť tohto umelca. ***** (01.02.2008)

To, že Hoffman dvě hodiny mluví jako teplouš (kterého vlastně i hraje) ještě neznamená, že předvádí výkon hodný Oscara, či nominace. To, že se snímek snaží být věrohodné autobiografické drama o světovém pisálkovi ještě neznamená, že půjde o kultovní dílo, které se zapíše do dějin. Není biografie jako biografie. Někteří režiséři dokážou dát takovýmto projektům neskutečnou šťávu a v relativních mezích i invenci a dynamičnost, někteří to nedokážou. V druhém případě je to tak pouze jen suchá expozice, jejíž strohá a emocionálně odtažitá výpoveď vydrží v paměti ledatak několik minut po ouvertůře. U Capoteho mi vydržela asi tak dvacet vteřin. Jeden z nejnudnějších a nejnestravitelnějších projektů roku. (04.06.2008)