9. rota

Sovětská filmová škola vyráběla válečné filmy jako na běžícím pásu, ale 9. rota navazuje svým obsahem i zpracováním spíše na americké válečné snímky 80. let. Volně řečeno, jde o kombinaci Olověné vesty a Čety, kterou konec konců Bondarčukův film napodobuje i svým názvem. Není to žádná laciná napodobenina, ale řemeslně velmi solidní podívaná, po pravdě řečeno, jeden z nejlepších válečných kousků posledního desetiletí. Díky velkým investicím, které jdou do ruského filmu v posledních letech, a koprodukci to není ani finančně ošizený snímek, takže divák se může pokochat pohledem na bojovou techniku, velkoryse koncipované záběry vojenské základny a velkých bojových střetnutí. Po stránce castingu, hereckých výkonů a režie nemám žádné podstatné připomínky a takových 70 % filmu jsem si říkal, že sleduju pětihvězdičkový film, který se vyznačuje mimořádně vysokou mírou autenticity. Měl jsem možnost dlouze hovořit s očitým svědkem afgánské války, který ve válečné zóně prožil osm let, a jeho vyprávění se shodovalo s atmosférou filmu. Útok na přepravní letadlo nebo přepadení vojenské kolony v průsmyku dokonale zapadá do tehdejšího způsobu války. Scéna zničení letadla je navíc divácky nanejvýš působivá. Jenže přijde závěrečná velkolepá bitva, která je sice nasnímaná a režírovaná z hlediska popkulturního diváka opět vděčně, ale je už nerealistická a připomněla mi svým heroismem obrazy sovětské éry ve stylu "poslední hrdinní obránci Sevastopolu odolávají fašistické převaze". Závěrečné titulky konec konců charakter tohoto střetnutí, pokud jde o počet obětí, vykreslují podstatně střízlivěji. Podobné otevřené bitvy byly v afgánské válce zcela výjimečné, protože se při nich projevovala lepší taktická připravenost a větší palebná síla sovětské armády. Podobné je to konec konců v současném Iráku. Jinak je zajímavé porovnat tenhle ruský snímek právě s americkými filmy o vietnamské válce. Americké filmy - i ty protiválečně zaměřené - zobrazují své vojáky jako vítěze a pokud americký voják padne, pak téměř nezbytně musí předtím postřílet nejméně deset vietnamských vojáků. Ruští vojáci umírají jako mouchy. Kulky si je nacházejí mnohem častěji než afgánské povstalce. Primárním cílem 9. roty je ukázat ruské vojáky jako muže, kteří se nebojí zemřít, ale svůj úkol splní a zároveň ukázat, že tahle válka nebyla jejich. O jejich vyslání rozhodli starci z ústředního výboru KSSS. Dnešní Rusko nenavazuje ani tak na éru Sovětského svazu, jako spíš na předrevoluční Rusko a akcentuje zejména službu vlasti a sebeobětování. Zároveň není ve filmu jediná scéna, kdy by zjevně umřel afgánský civilista. Cílem filmu totiž není sebemrskačství jako v americké produkci, ruští vojáci přece jen plní svěřené úkoly....Celkový dojem 80 %. (01.08.2008)

Afghán je pro Rusy to, co pro Amíky Vietnam. I na Rusech tento konflikt zanechal stopy. Film je natočen na motivy skutečných událostí (9. rota existovala). Na začátku filmu jsme seznamováni od náborového střediska po výcvik s jednotlivými členy jednotky a s jejich povahovými rysy. Druhá polovina filmu se věnuje jejich nasazení v Afghánistánu. Je to taková ruská obdoba Full metal Jacket. I já potvrzuji, že zpracování je nadprůměrné a celkové vyznění filmu se rovná americkým produkcím a je skutečně na úrovni. Mně osobně výcvik nevadil, trochu mně vadila poslední bitva, kde to trochu vypadalo jako v Rambovi. Myslím si, že zakopaná a těžkými kulomety ozbrojená rota by nabíhající mudžahedýny na volném prostranství zkosila jak kuželky... Závěr filmu však stojí za to a dopadl na mně. Za zmínku stojí i atraktivní záběry na nádhernou scenérii hor a perfektní soundtrack. Pro milovníky techniky SSSR je zde možno vidět v akci Hindy, BRDM, BMP a raketomety GRAD... Celkově velmi milé milé překvapení (o to víc že se jedná o Ruský snímek ) a s radostí dávám 4 rudé hvězdy!!! (29.04.2011)

Ruský válečný film. Který jistě potěší nejednoho fanouška žánru. Tak jako i mě. Tento snímek sleduje skupinu několika přátel kteří se dobrovolně přihlásí k armádě a službě ve válce v Afghánistánu. Společně projdou výcvik a poté jsou přiděleni do předsunuté základny. Ještě však netuší co je čeká. A že ne všichni se vrátí zpět do rodné vlasti. Skutečně vynikající příběh. A skvěle natočený film. Osobně se nebojim ho srovnat s kultovním snímkem Olověná vesta od Stanleyho Kubricka. (18.11.2012)

Bonus: Sněhurka       Tu ránu pažbou samopalu do zubů jsem nečekal. Na vteřinu jsem vyměkl a přestal se krýt, vzápětí jsem dostal kanadou kopanec mezi nohy a než jsem stačil popadnout dech a začít kňučet, už mi na tepnu na krku tlačil břit nože... Tohle všechno mi způsobila ta scéna se Sněhurkou a partou vojáků, kluků, co zítra odlétají pokusit se nepadnout v Afghánistánu (a taky se vrátit vcelku, se všemi končetinami). Tahle 9 rota je působivý a silný (proti?)válečný film, natočený Rusy o pro ně velice citlivém tématu, naprosto obyčejně, bez příkras nebo ideologických kudrlinek . Ze žádného zákopu na mě nečouhaly rohy pěticípé hvězdy a když četa při teoretické přípravě na to, jaký jsou Afghánci nebezpečný ludry, sborově recituje ideologické oddůvodnění proč vlastně lezou do té země a s jakým cílem, člověk to nebere jako agitku zaměřenou na diváka, ať už rudou nebo protiválečnou, ale jako prosté svědectví doby. A jednoho tragického, neúspěšného a hrozně zbytečného válečného dobrodružství. Zdravím svého kamaráda M. do Lógaru. Prý letos prostí vesničané v horách měli bohatou sklizeň. Díky skrytému, ale všudypřítomnému dozoru Tálibánu. A produkce opia je už zase na úrovni před vpádem Amíků. Stejně jako všechny armády před nimi, i oni nakonec budou muset tu zemi opustit (a tvářit se, že to vlastně žádná porážka nebyla). Z té haly jsem tenkrát utekl, Sněhurku jsem jako jediný z party nepomiloval a z Opavy do války v Afghánistánu jsem odletěl umřít jako panic. Na tu krásně zpocenou holku s něžně vykrojenými rty, tak udivenou, že jí říkají Venuše, co z mořské pěny vystoupila, klečí jí u nohou a všichni naráz je líbají, jsem už jen marně s lítostí vzpomínal... „Už ti někdo řekl, jak moc jsi krásná?“ „Co tak koukáš, zamiloval ses do mě? Tak se se mnou ožeň, a tihle tvoji kamarádi k nám budou chodit na návštěvu...“ „Jsi jako bohyně...“ „A ty jsi idiot...“ (21.12.2012)

Za opravdu výrazný úspěch tohoto filmu považuji to, že jsem ho vydržela dokoukat do konce. To se mi dosud u žádného „sovětského“ válečnému filmu nepodařilo. Nicméně ani zde nás tvůrci neušetří typického ruského patosu, i když pravda, zde trochu říznutého hollywoodštinou. Nejprve všude panuje soudružský duch a také kopa legrace. Výcvikovou selanku ukončí drobná nehoda již na letišti v Afgánistánu..to kdyby věděl soudruh voják druhého ročníku, který nemohl letět a TOLIK CHTĚL, snad by tak moc neplakal a nelitoval, že také nemohl jet sloužit Sovětskému svazu. V samotné akci chlapcům občas nastane sem tam trocha problémů, ale vše vyřeší nesmrtelné katuše na URALECH alias Stalinovy varhany. Mezitím máme ovšem možnost pokochat se např. “létající laňkou“ MI-24, sovětským jeepem UAZ a všudypřítomnými BéVéPéčky. Vzájemné střílečky soudruhů a Usamových „borců“ obstarávají samozřejmě na obou stranách nepřekonatelné AK-čtyřicetsedmičky…ale i hezké okamžiky pod minomety jednou skončí a nakonec jako vždy skoro všichni zemřou (až na hrdinného Vitalije Tlamova) ,protože soudruzi v Moskvě udělali chybu a zapomněli, že mají na kvotě 3243 ještě pár soudruhů…(v rámci zvýšení dramatičnosti samozřejmě blahosklonně odpustíme tvůrcům poněkud nepřesné počty hrdinsky padlých a zraněných členů 9.roty oproti skutečnosti) Když na závěr poslední zbytky „zachránců afghánského lidu proti imperialismu“ opouští území, můžeme tedy jen konstatovat: když už cikány z pouště nedobyli ani sovětští soudruzi, kdo jiný by to mohl dokázat? Ale nevadí..neboť jak v závěru filmu praví hrdina: My..my jsme zvítězili!! ..škoda, že nám v závěrečných titulkách nevyskočil přes celou obrazovku ještě tradiční НУ ПOГOДИ! (a pamětníci doplní: Kotěnočkin, Rusakov..) (29.10.2011)