Území strachu

Jedno se těmhle starým českým detektivkám musí nechat a to je mrazivá atmosféra. Ta hudba, ty záběry a ta oběť jsou vždycky trošku strašidelné, že se pak bojím večer lesem z hospody. Území strachu to ještě akcentovalo zimní depresivní lokací. Mínus hrálo přehršle postav, zamotaný příběh a složité odhalení viníka. Jedná se o průměr a ani vyšetřovatelé nechrlí charismatem. Takový Kanyza nebo Zedníček z jinych inscenací tomu dávali šmrnc. Vízner je nemastný, trošku slaný, ale k těm balóňakóvým vyšetřovatelům má daleko. (11.08.2019)

Viděla jsem x-krát a přesto teprve včera (když jsem u toho začala usínat) jsem zjistila, že by to mohlo klidně (vzhledem k nedostatku akce) fungovat i jako rozhlasová hra, protože málokdy se stane, že v jednom filmu se sejde tolik herců, kteří mají tak příjemný hlas (Molčík, Přeučil, Rímský, Schwarz). (02.08.2017)

Průměrná televizní, převážně interiérová, detektivka, která začne, vyšetřování plyne a nakonec skončí, aniž by se téměř cokoli stalo. Kromě toho, že si při výslechu podezřelých poručík (Oldřich Vízner) sedá vždy na stůl, naprosto chybí akce. Ale pravdou je, že se scénáristům podařilo dlouhou dobu udržet vraha v utajení před diváky. (08.08.2012)

Československá televizní kriminálka s poměrně překvapivým odhalením pachatele. Blízko areálu rukavičkárny je zavražděna žena, manželka tamějšího náměstka. Později je na témže místě napadena náměstkova milenka paní Borošová (Z. Schulzová) a inkriminovaná lokalita je poté nazývána znepokojenými zaměstnankyněmi továrny území strachu. Vyšetřování případu se ujímá kapitán Beránek (překvapivě klidný a sympatický A. Molčík) a poručík Velich (O. Vízner). Pachatelů připadajících v úvahu je mnoho, většina filmu zobrazuje výslechy jednotlivých podezřelých. Ve vedlejších rolích účinkovali sexuálně nevybitý náměstek J. Přeučil, P. Rímský v roli řidiče autobusu-úchyla či podváděný alkoholik J. Schwarz. Domnívám se, že se jedná o mírně nadprůměrnou kriminálku, mezi jejíž největší přednosti řadím netradiční duo vyšetřovatelů a nečekaný závěr. (08.08.2014)

No tak mně to i na tu dobu přišlo jako dost hustá nuda. Pan Molčík byl vždycky céčkový herec i na divadle a i tady je to vidět, přijde mi bez chuti a bez zápachu a bez výrazu (možná se snaží dělat to, co Gabin či Hrušínský, tedy zdánlivě nedělat mimikou nic a přesto být výrazný herec, ale každému není dáno). Přeučil je roztomilý chlípník, budiž, Syslová není špatná herečka, naopak, ale je jí tam poměrně málo. Jiří Schwarz je tragický herec, viz jeho Mácha, prostě hezkej kluk, ale herec nic. Tady tupě kouká a snaží se vypadat hluboce. Vízner nemá moc prostoru kromě toho že se sází 100:1 nebo kolik a jen tak přechází. Vyšetřování se tak postupně plácá od jednoho k druhému (což je možná reálný postup, nevím) až zbude nakonec správné odhalení. Nějaké dějové zvraty a podobně nikde. Schwarzova manželka (Zuzana Schulzová) je odhalena do košilky pěkně, ale krátce na to, abych dal více. No a narážky na realitu, o kterých se kolega Pohrobek zmiňuje, to tedy podle mne vůbec ne, byl rok 1986, kdy už se dalo daleko více. Jiří Bednář (mimochodem taky zamlada krásnej chlap , který pak herectví omezil a spíše manažoval) i Karel Štorkán byli zkušení autoři a dávali si velikánský pozor, aby náhodou nenapsali něco, s čím by měli sebemenší problém. Nevyčítám jim to, ale odvážná kritika společnosti tady podle mne zcela absentuje - to, že některé zboží není to se smělo, protože za to mohly nedostatky v zásobování apod.Není to podstatné pro tu inscenaci, ale aby se nevyvolával pocit odvážnosti tam, kde nebyl. (22.05.2011)