Sekretářka

Čo je normálne ? Kto na to pozná odpoveď ? Majú tí, ktorých konzervatívnejší z nás bez mihnutia oka označia za úchylákov právo na lásku ? Tak tento film sa snaží dať odpoveď na tieto otázky. A celkom dobre mu to ide. Dominantno - submisívny vzťah šéfa a sekretárky je riešený celkom hravou a zábavnou formou, pričom len vyvaľujete oči nad originalitou scenára, i keď je jasné, že sa rúti k happyendu. Spaderova postava je prototypom "nestability" vyvierajúcej z jeho odlišnosti a následnej frustrácie z vedomia tejto odlišnosti, Gyllenhaalovej Lee je zas zo začiatku zakríknutá, neskôr sebavedomá "otrokyňa" a práve jej premena je na jej výkone tým najfascinujúcejším. Film som možno trochu (asi o pol*) nadhodnotil, ale vôbec mi to nevadí lebo takéto filmy nevidieť každý deň. 10/10 (07.03.2005)

Romantických filmov ktoré si vyslúžia viac ako tri hviezdičky, napriek tomu, že mám takéto filmy rada je ako šafranu. tento film si ich však vyslúžil viac a to hneď z viacerých dôvodov. V prvom rade je to určite samotný nezvyčajný námet, doplnený veľmi dobrým spracovaním. Herecké výkony Jamesa Spadera a Magie Gyllenhaal sú tiež veľmi podstatnými devízami filmu, pretože v slabšom podaní by to bola skôr fraška. Film má správny spád a príjemné a zaujímavé rozuzlenie. Postavy nie sú čiernobiele, ale hýria mnohými farbami dúhy a sú krásne ľudské a to je to čo ma úplne presvedčil o svojej výnimočnosti. Päť hviezdičiek dávam len nezabudnuteľným filmom a tento k nim jednoznačne patrí. (02.01.2013)

Myslela jsem, že podobně, jako mě James Spader svou postavou uchvátil ve Sex, lži a video, bude tomu tak i v jeho právní kanceláři. Jenže tou fascinující postavou pro mě v tomto případě není James. Tak, jako jsou výrazné jeho červené zvýrazňovače, kterými rád zakroužkovává překlepy v obchodních dopisech své sekretářky, je to právě ona, kdo je tím výrazným a zářícím "klenotem", který celému snímku vévodí. Ta ženská polovina hereckého dua sourozenců Gyllenhaalových. Maggie Gyllenhaal. Její zvláštní a vysoce osobitá tvář je pro mě v jistém směru mnohem více přitažlivější a zajímavější než celé plejády stereotypně vypadajících Hollywoodských "krasavic." A v této roli mladé, trpící dívky s jistými duševními "odchylkami", Lee Holloway, která při sobě vždy nosí výbavu se "sebezničujícím" nářadíčkem, je jednoduše úžasná. Spousta lidí jistě zná tu nesnesitelnou bolest, kterou uvnitř sebe dusíme a která nás ničí. A spousta lidí jistě ví, že jediná možnost, jak se s ní dokáží alespoň na chvíli vypořádat, přemoci ji, je jiná, fyzická bolest. Ta jediná dokáže někdy utišit a přehlušit tu naši vnitřní bolest, která nás trhá a rozervává. Je to zvrácené a sadistické? Neřekla bych. Je to spíše pro mnohé jako jediný možný lék... (17.10.2011)

James Spader a jeho S/M varianta k roli v Sex, lži a video a opět neškodný. Dokonce tak, že vyhodí sekretářku, když hrozí, že jeho "odchylka" překročí únosné meze. Pak ale přijde - rovnou z psychiatrické léčebny- Lee, která vykazuje k tomuto druhu lásky i ke svému šéfovi sympatie, a jejich životy se pohnou. Vynikající scénář, vynikající hlavní představitelé a spoustu srandy nejen s pár překlepy a červeným fixem. (15.09.2004)

Po velmi dlouhou dobu musela americká studia dodržovat tzv. morální kodex a zejména tvorba velkých studií se vyznačovala neuvěřitelným šosáctvím. Pak přišlo uvolnění, které přineslo spoustu nahoty, vulgarity a zbytečných filmů, které sázely na co nejlacinější podbízivost. Sekretářka není erotický film, je to spíš úsměvný příběh o hledání sexuální identity a vyrovnávání se s ní. Zatímco homosexualita je už víckrát úspěšně zpracovaná a jako téma určitě nepřekvapí, sexuální odchylka, která hraje v příběhu sekretářky důležitou roli, má stále nádech něčeho neobvyklého, v hraných filmech jen zřídkakdy viděného. Maggie Gyllenhaal i James Spader hrají s nadhledem a Sekretářku lze považovat za příjemný snímek ve stylu americké nezávislé scény. Jde o film, který sice opatrně a mírně (ve skutečnosti se přes tragikomické a dramatické prvky pohybuje na půdorysu klasických romantických komedií) ale přece jen posunuje hranice stylu a tématu. Celkový dojem: 80 %. Je to mimo jiné snímek o toleranci a ocení ho nejspíš ti, co už dávno pochopili, že hranice tzv. normality se pohybují jinde než v předminulém století a láska má mnoho podob... (13.06.2006)