• Dionysos
    ****

    Kdyby Chruščov četl Čechova, byl by mezi nimi chycen hlavní hrdina. V ruském umění mnohokrát využité téma zbytečných lidí, nahlodávající duši ruské inteligence, se znovu odehrává v nitru postavy, jež je zároveň chycena mezi Moskvou a Kazachstánem roku 1961. Film je zároveň skvělou sondou do života fiktivní postavy i tehdejší doby - v krátkém mezidobí mezi pádem stalinského režimu a úplným vyprázdněním socialistických hodnot pozdního brežněvismu bylo období, kdy Svaz i jeho obyvatelé skutečně mířili ke hvězdám. Komunismus ještě mohl být dosažitelný sen - vždyť ruský člověk, syn pologramotného mužika, se chystal jako první dobýt vesmír. Kdo chtěl, mohl ještě věřit. A nebyla by tato víra - byť možná bláhová - v danou chvíli ryzejší, upřímnější a skutečnější, než klasická intelektuální skepse, egocentrismus a kariérismus? Hlavní hrdina je tak rozpolcen ve svém soukromí (hodnotami buržoazní inteligence, reprezentované manželkou), ve vztahu ke svým předkům (korelátem buržoazní manželky jsou rodiče z řad inteligence, zabití v stalinském lágru) i vůči přátelům (emigrace). German ml. dokázal zhmotnit toto dilema i v mizanscéně - je možné věřit, že z toho typicky ruského rozpadájícího se bordelu, kde se stále něco kazí, něco nefunguje, sugestivně zachyceného v bahnitém prostoru kosmodromu, může vzejít epochální událost? /// German-syn po formální stránce zcela těží z práce svého otce - práce s rámováním, hloubkou pole, mizanscénou - krása pohledět. Navíc je záslužné, že se stejně jako otec snaží polidšťovat události, jež by mohly a v minulosti často sklouzávaly k velkolepé freskovitosti (2SV, stalinismus, zde Gagarin).(16.10.2015)

  • kikuka
    ****

    Okrem tohto filmu som od Germana, ml. videla len Garpastum, takže všetky pomerky sú vo vzťahu k nemu ;-). V zásade opäť spojenie súkromnej línie s udalosťami národného (až svetového) dejinného významu. Tentokrát ľudí a ich bežností okolo vyslania prvého kozmonauta do vesmíru. Možno je to aj obdobím, v ktorom sa film odohráva - oproti Garpastu Papierový vojak (ako bol flm uvedený na ArtFilme 2009) postráda atmosféru nostalgie za "starými dobrými časmi". V zásade, niet sa čo diviť, keďže PV spadá do postalinského obdobia, ktoré sa neustále pripomína, či už väzenskými lágrami alebo úžasným portrétom J.V. Stalina lemovaného žiarovkami. Ladenie teda o poznanie ťaživejšie, temnejšie; trochu náročnejšie na koncentráciu. Samozrejme, pridajte si "klasicky rusky" dokonalý vizuál s rámovaním na milimeter.(22.6.2009)

  • Slarque
    *

    Jaro 1961 v kazašské stepi, kde se chystá start první kosmické lodi s člověkem na palubě. Bláto, pár dřevěných boud, hlína, beton, šeď, nuda. Všechno tak šedé, až jsem občas zapomínal, že koukám na barevný film. Na základně nejsou žádní pečlivě vybraní muži s výbornou fyzickou i psychckou kondicí, jak bych předpokládal, ale hroutící se neurotici. Něco jako Woody Allen, ale bez humoru. Ale dokázal jsem u toho neusnout.(15.7.2009)

  • tomeek
    *

    Jedna hvězda za jakési "umění", které jsem z toho cítil, ale pro moji generaci zcela bezpředmětný film o lidské povaze, odhodlání a patriotismu. NESKUTEČNĚ ponuré scenérie, bahno, hnus, déšť, zima. A hlavně neskutečná nuda. Ty dvě hodiny působí, jako kdyby byly čtyři. Po tomto filmu jsem ztratil jakoukoli motivaci se kdykoli v životě jet podívat do Ruska. Hodně jsem bojoval, abych neusnul. Navíc ten ruský prapodivný post-synchron (nebo co to bylo) bez jakéhokoliv herectví byl opravdu ubíjející. Jeden z filmů, které bych nikdy nemusel vidět.(28.2.2010)

  • Vančura
    *****

    Bytostně ruský snímek, jehož kvality nelze docenit bez patřičných znalostí kontextu a dobových reálií. "Papírový voják" mě odzbrojil svou dobovou autenticitou - typy herců, jejich kostýmy a účesy, pronášené repliky, atmosféra Chruščovovy destalinizace, rivalita s kosmickým programem Spojených států... Film jsem zhlédl v televizi shodou okolností krátce po 50. letém výročí Gagarinova letu do vesmíru (12. 4. 1961), což mu jen přidalo na zajímavosti, protože ukazuje odvrácenou stranu sovětského kosmického programu, symbolizovanou všudypřítomným blátem, ze kterého není úniku. Postava doktora Pokrovského je výborně napsaná i zahraná, totéž platí o kvalitách ostatních herců. "Papírový voják" je výtečný festivalový film. UPDATE 27. 3. 2015 - Film mě bavil i na druhé zhlédnutí a na původním plněném hodnocení netřeba nic měnit. "Papírový voják" je spolu s mým oblíbeným komiksem Nicka Abadzise "Lajka" výbornou ukázkou uměleckého ohlížení se zpět za odvrácenou stránkou sovětského kosmického programu. V jistém smyslu to byla vzrušující doba - nefalšované nadšení tehdejších lidí z toho, až se "člověk jako anděl vznese k nebesům a nastane lepší svět", z některých postav tohoto filmu přímo sálá - a člověk se neubrání jisté lítosti, že současná doba na dřívější megalomanské plány (kolonizace Marsu apod.) už v podstatě rezignovala, ale v jistém smyslu je to asi dobře. Jak ukazuje tento film nebo zmíněný komiks, cena za úspěchy sovětského kosmického programu byla často příliš vysoká...(8.5.2011)

  • - Ve filmu je nepřímo zobrazena smrtelná nehoda Valentina Bondarenka, člena prvního oddílu kosmonautů. Během testu v přetlakové komoře bohaté na kyslík došlo k požáru. Kyslík se prudce vznítil, vyhořel a vznikl podtlak. Bondarenko, který utrpěl popáleniny 3. stupně na 90 % povrchu těla, zůstal v barokomoře ještě půl hodiny, než se lékařskému personálu podařilo otevřít dveře. Zemřel po několika hodinách  na popáleninový šok v moskevské Botkinově nemocnici. Stalo se 23. března 1961, tedy jen několik dní před ostrým startem Jurije Gagarina. Nehodu i smrt Valentina Bondarenka vláda SSSR tajila (celý kosmický program podléhal přísnému utajení) a první zmínky o události pronikly na veřejnost v 80. letech 20. století. (Gray)

  • - Papírový voják je název písně Bulata Okudžavy a ve filmu také zazní. Zpívá se v ní o papírovém vojáčkovi (hračce), který je vhozen do ohně a shoří. (Gray)