Pán času - Série 11

V jedenácté řadě prochází Doctor Who velkými změnami. Nejen že samotný Doctor prošel zatím asi nejradikálnější regenerační proměnou, ale mění se i společnice (resp. teď společníci), takže tentokrát diváka nevede za ruku známá tvář (jako Rose u nastupujícího Tennanta nebo Clara u Capaldiho) a jako kotvicí prvky zůstávají snad jen modrá budka a sonický šroubovák. Navíc se obměnily i hlavní pozice v tvůrčím týmu a odcházejícího showrunnera Stevena Moffata nahradil Chris Chibnall z Broadchurch, takže to připomíná rozjezd páté řady (nastupující Matt Smith, Karen Gillan a Moffat) a opakuje se divákův prvotní pocit, že najednou sleduje jiný seriál. Doctor je po každé regeneraci trochu jinou postavou, mění se nejen vzhled, cit pro módu a různé osobní zvláštnůstky, ale i významnější charakterové vlastnosti - některý Doctor byl vážnější, jiný lehkomyslnější. Třináctá Doctorova inkarnace s tváří Jodie Whittaker se (přinejmenším v kontextu novodobého Doctora Who) od svých předchůdců liší zatím nejvíce, a není to jen o změně pohlaví. Ty nejzákladnější, definující vlastnosti jako laskavost, inteligence nebo odvaha samozřejmě zůstávají. Třináctka je lidštější. V tom smyslu, že má blíž ke svým normálním lidským společníkům ve vztahu ke konfliktu zápletky, častěji se nechává (byť i dobrovolně) vléct okolnostmi, nemá zdaleka tolik momentů, kdy vtrhne na scénu a okázale se z problému vymluví až k jeho řešení. A celkově je méně středobodem seriálu, méně na sebe strhává pozornost, byť je i tak pořád hlavní postavou. Na to úzce navazuje nový tříčlenný tým společníků (za dob starého Doctora Who nic nevídaného). Mladík Ryan, jeho energický adoptivní dědeček Graham a jeho kamarádka z dětství policistka Yasmin. Čtyři postavy místo obvyklých dvou posouvají vztahovou dynamiku a tak místo jedné společnice více či méně visící na Doctorovi, se teď postavy obvykle rozdělí do dvou až tří skupinek (ještě v kombinaci s epizodními postavami) a prostříhává se mezi jejich scénami. Z čehož i plyne výše zmíněný menší prostor pro Doktorku. Nový tým každopádně můžu pochválit, po pár dílech se zapracuje a funguje dobře a vztah mezi každými dvěma postavami je zajímavý. Nových deset dílů a novoroční speciál opět nabízí sbírku sci-fi příběhů z prostředí exotických zákoutí vesmíru i historie Země a to tentokrát v podobě pouze samostatných epizod, bez dvojdílů. Zápletky, zvraty i rozuzlení jsou fajn, jen nejsou na úrovni až samolibě chytré scenáristiky zlatého Moffatova období (což už ovšem nebylo ani Moffatovo pozdní období). Soundtrack je analogicky k vlastnostem Doktorky méně okázalý, komornější, pryč jsou rozmáchlé orchestrální aranže z dob Matta Smithe. A vizuální efekty se drží na poměrně vysoké (i když ne špičkové) televizní úrovni. Zpola restartovaný Doctor Who nezklamává, ale má na to, aby nabídnul i víc. Snad se toho dočkáme v dalších řadách s Jodie, když už budou mít všichni nováčci seriálu zkušenosti jedné sezóny za sebou. (03.04.2020)

Kdysi se povídalo, že s příchodem Moffata za kameru a Smithe před ni seriál prochází jistým restartem, ale nikdy jsem podobné teorie nepochopil. Chápu je až teď, když se o pár let později objevily znovu s novou regenerací Doctora i hlavního scénáristy. První případ je překvapivě tou nejmenší změnou. Jodie Whittaker je kouzelná, odvážná, praštěná, geniální a dost často "tennantovská", takže jsem při každém jejím monologu nebo typické doctorovské frajeřince blažený. Nečekanou změnou je ale koncept, kdy je hlavní postava (i netradičně vysokým počtem společníků) víc než kdy dřív součástí kolektivu než extravagantním sólistou. Kouzlení sonickým šroubovákem v hodině dvanácté a spousta nesrozumitelných technicko-mimozemských drmolení s tím spjatá samozřejmě nechybí, obojího je ale nejméně v celé historii moderní éry. Chris Chibnall jako nový showrunner totiž zkouší stejnou měrou bavit jako vzdělávat a vychovávat. Mně podobný přístup nevadí, naopak, zkoušet po Moffatovi překonat velkolepé zkázy, plány a konflikty natažené klidně přes celou regeneraci, by bylo zhola nemožné. Pro moderní zmlsané a věčně negativně nastartované publikum se ale jedná o rudý hadr. Na to, že seriál odjakživa hlásí mírová poselství a zakládá si na tom, že je jedno, jak kdo vypadá a kam v životě míří, už se v tu chvíli zapomíná, protože v tomto případě se důležité myšlenky říkají na přímo a scénáristé je většinou nezaobalují do výpravných kulis. Zatímco nejen zdejší hodnocení tak v jedenácté sezóně zarážejícím (a co si budeme povídat, zaujatým) způsobem pokulhává, mně právě lidumilná Rosa, sociálně kritická Kerblam! nebo příjemně feministická The Witchfinders krásně zapadá do toho, co od dobrodružství v prostoru a času očekávám. Přes všechnu moji chválu se ale paradoxně jedná o nejslabší sezónu od Ecclestonových eskapád. Jakkoli mě baví všichni společníci (hlavně Graham), Jodie na samém startu potvrzuje, že je správnou volbou a povedl se i výběr nového skladatele, nejednou mě zamrzelo, že se až na výjimky a pár nenápadných zmínek nejedná o souvislý příběh. Rodinná linka se sice nenápadně vine více epizodami, ale jinak se skáče čistě epizodicky, ať už do minulosti, do budoucnosti nebo zpět do ozvláštněné současnosti. Žádný díl není špatný (jediný, který mě vyzněním minul, byl Demons in the Punjab), ale nejednou je dobrá myšlenka dotažena do ucházejícího nebo příjemného konce a jen málokdy do vyloženě prvotřídního. Nevadí to, bavím se spolehlivě a roční pauza mě tuze mrzí, ale zároveň moc dobře vím, že to jde ještě o třídu lépe. (14.05.2024)

Fakt, že je novým Doctorem žena, by mi až tak nevadil. Jodie to jde dobře. Je roztomilá, zábavná a tak trochu směsice jejích předchůdců. Na společníky se po chvíli dá taky zvyknout, i když tři jsou možná už trochu moc. Co ale nedokážu nějak překousnout je, že celá tahle série strašně postrádá ten Doctorovský náboj. Místo zajímavých zápletek s důležitým dějem v pozadí, sledujeme jednorázové díly a výlety. Není to ono, nebaví mě to. (06.01.2019)

Jodie mi jako Doktorka sedla prakticky okamžitě. Připomíná mi mojí oblíbenou Jedenáctku svou zmatečností a je neuvěřitelně sympatická. Ostatní společníci taky fajn, jen Ryan mě zatím moc nebaví. V druhé půlce série to nabere slušné grády a celkově mě to docela bavilo. Slušných 6/10 . Nejlepší díly: 11x06 - Demons of the Punjab, 11x07 - Kerblam!, 11x09 - It Takes You Away. (10.01.2020)

Na začátku jsem nebyl příliš optimistický. První díl byl docela nuda bez nápadu a samotná Jodie mně příliš nezaujala. Noví společníci, to ovšem byla jiná. Sympatické a nesmírně zajímavé postavy. Druhý díl už byl zajímavější, ale o schopnostech Jodie jsem stále pochyboval. TARDIS ovšem byla krásná a nová znělka se taky povedla. Pak ale přišla epizoda třetí, jedna z nejlepších v historii seriálu. Bylo tam všechno dobře. A i ta Doctorka si mně konečně naplno získala. A pak to jelo až do konce. Kromě strašlivě debilní epizody The Tsuranga Conundrum mně bavilo úplně všechno a hlavně druhá polovina (epizody 6 - 10) byla vyloženě lahůdková. Chibnall vnesl do seriálu funkční čerstvý vítr, který byl už tak dlouho potřeba. A novoroční epizoda Resolution, která je vyloženě lahůdková, jenom dotvrdila to, že tahle éra bude vážně fajn. Jen ta šíleně nudná a trapná politická korektnost tomu škodí, občas je hodně vidět, jak se z tohoto výjimečného seriálu stává politická agitka, což není dobré. Po nepřesvědčivém začátku se nebojím napálit tomu plný počet, protože je to vážně parádní. Za mně ve výsledku (díkybohu!) nesmírně povedený start nové éry, 9 z 11 epizod naprosto parádních, Jodie výborná (ale je co zlepšovat zejména ve větším prokreslení charakteru) a společníci také, atmosféra skvělá, prostě naprosto výborná podívaná. Nemůžu se dočkat dalších dílů. 90%. (23.01.2019)