Facka

Lino Ventura byl úžasným hercem, zde dokázal svou přítomností a výkonem povytáhnout zcela průměrný (chvílemi až podprůměrný) snímek na sledovatelnou úroveň. Slibný námět filmu bohužel nenapltil svůj potenciál. Jako komedie Facka dle mého názoru příliš nefunguje, většina těch primitivních pokusů o humor (všechny ty gagy s postavou F. Perrina jako třeba pád z přivázaného kola) působí v kontextu spíše dramatického děje dost násilně, nejednou až trapně. O to víc, když se tento film ještě navíc snaží spočátku reflektovat vážnou politickou událost (studentské bouře v květnu '68 v Paříži). Jako drama Facka doplatila na nepříliš vyvedený scénář, který v problematickém vztahu mezi otcem a dcerou v disharmonické rodině nešel do patřičné hloubky, a bohužel i na nepříliš přesvědčivé výkony mladistvých herců. Skutečně kvalitní rodinná dramata bývají na filmovém poli poměrně vzácným jevem, ty o mezigeneračních vztazích dvojnásob, bohužel Ventura neměl v tomto případě mnoho štěstí na kvalitní tvůrčí zázemí a ojedinělá herecká příležitost se proměnila (ne jeho vlastní vinou) v jeden z nejméně povedených titulů Venturovy filmografie. Jediný herecký partner, tedy přesněji partnerka (Annie Girardot) stejných hereckých kvalit, přichází bohužel až v poslední třetině filmu. Právě společné scény mezi Linem a Annie pozvedávají jinak velmi kolísavou úroveň snímku a nebojím se říct, že jejich závěrečná výměna pohledu nakonec dokázala vytvořit v tomto hodně slabém filmu jednu opravdu nezapomenutelnou scénu. 55% (03.12.2020)

Dcera bez diskuze na facku, mám pocit, že by mohla sloužit jako odstrašující příklad plánovanému rodičovství. Neumím si představit, že bych ji měla doma, krajně otravné stvoření s myšlenkovými pochody mně zcela neznámými. Nicméně Lino Ventura v roli milujícího, chápajícího, odpouštějícího otce celou tuhle tragédii vytáhl z odpadu. Pravda, pomohla mu v té těžké práci Annie Girardot, která to svým šarmem a umem popotáhla. Hodnotí se mi dnes těžce, ale nemohu jinak, jen dvě, za ty dva, nebavilo mě to a nebýt Lina, ani Annie bych se nedočkala.. (08.01.2020)

Typický francouzský film s trochou komedie i dramatu. Musím však přiznat, že kdyby tam nehrál LINO VENTURA a ANNIE GIRARDOTOVÁ, tak bych film asi zařadila níže. Je to film o boji dospívající dívky (vlastně medičky), která přecenila své síly a není schopna udělat zkoušky. Z toho vyplyne i její vztah k otci, kterého viní za rozpad rodiny. A tak dále.... Konec dobrý, všechno dobré, ikdyž film má otevřený konec a divák si tam může dosadit co chce. Já si dosadila, že chyba se napravila. (22.08.2011)

Já se tady nechci opakovat, ale nedá se nic dělat, i já se přikláním k faktu, že film začal být nejzajímavější ve fázi, kdy se na plátně objevila Annie. Jinak je to velká škoda, protože mám ráda nejen Lina Venturu, ale i vztahové propletence, to tenhle film splňoval. Výborní herci, ale evidentně zpackaný scénář a nebo špatná herecká sestava, sama přesně nevím, kam tu "facku" nasměrovat. Když je někdy řeč o polozapomenutých filmech, které mám chuť nechat oprášit, tak tenhle mezi ně, žel, patřit nebude. (08.03.2015)

Panečku ta sedla! Ale jinak v tomto filmu není žádný průkopnický materál. Ba naopak, jedná se o sotva průměrný scénář s ne moc zdařilou režii. Možná zajímavější je dobový hudební doprovod od Georgese Delerue. Netuším proč byl film ve své době dobře hodnocen domácími i zahraničními kritiky. A mladá Isabelle Adjani osvědčila svou hereckou extra třídu až v následujícím filmovém dramatu pod vedením Françoise Truffauta. 50%. Produkce: Gaumont (19.05.2018)