Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Grandhotel je místo mezi nebem a zemí. Místo, kudy plují mraky a lidské touhy. Metaforický příběh je zasazený do slavného hotelu tyčícího se nad Libercem. V něm, jako strážný a vězeň zároveň, pracuje Fleischman, údržbář a amatérský meteorolog, který chtěl mít k nebi tak blízko, jak jen mu to život dovolí. A výš to už nejde. Výš můžou jen ptáci a blázni a Fleischmanovi chybí ještě jeden rok, aby se jím stal. Liberec je pro Fleischmana klec, místo, které ho svazuje dávným slibem a nechce ho pustit za své hranice. Každý den Fleischman myslí na jediné, vznést se k nebi a uletět z hotelu, z Liberce, ze života, který se mu vůbec nedaří. Blázen by sestrojil křídla, Fleischman si šije balon, ve kterém uletí. On není blázen. Mohlo to být už brzy, kdyby mu do života nevstoupila Ilja. Tichá pokojská, která jeho myšlenky táhne znovu k zemi, protože tam patří člověk srdcem. Jenže Ilja není sama, už dlouho se trápí ve vztahu s Patkou, arogantním číšníkem, který je přesně tím důvodem, proč se schovat do mraků. Patka nechce Ilju pustit, všechno, co v životě dělá, dělá přeci pro ně. Pro ni. Pro štěstí na zemi. Jenže Ilju to táhne vzhůru za Fleischmanem. (Bontonfilm)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (391)

Iggy 

všechny recenze uživatele

Grandhotel je přesně ten typ filmu, po kterém bych chtěl být podivínským meteorologem na Ještědu, mít zvláštní zájmy, nemoci nikdy opustit Liberec, zkrátka mít svůj bezrozporný svět. Tenhle pocit mám na filmech snad vůbec nejradši. Zároveň si ale uvědomuju nereálnost takové touhy, protože Fleischmanem (a ani žádnou jinou filmovou figurkou) se nemůžete stát, tím prostě musíte už být. Taky mám rád Jaroslava Rudiše včetně jeho cameo role. ()

Isherwood 

všechny recenze uživatele

Mám rád Rudišovy knižní post-punkery i Ondříčkovy vizuály jdoucí na volnou úroveň schengenského prostoru. Ale tahle fúze libereckých divnolidí drhne jak tramvaj na nebroušené koleji. Prvoplánové hlášky i chladně vysoustružená romance prostě nezakryjí, že pod povrch to jde jenom s německým oficírem a zbytek tím pluje jak ručně šitý balón. Ladně, ale pěstí na oko. ()

Reklama

Adam Bernau 

všechny recenze uživatele

Co tohle jako prostě mělo bejt? Nebo proč to mělo bejt? Reichenberg, Ještěd, nebe, mraky, ženy, happy life a sympatický magor s počasím, co opustí Liberec jedině po větru – to všechno bych jako prostě bral. Ale nesmělo by to být jako prostě v rámci podbízivé hloupé prázdnoty. Pěkné obrázky, občas hezký nebo vtipný moment uprostřed bleděmodré nudy, to jako prostě nezabírá. Hezoučky natočený dementní scénář nebo chytře bláznivý, ale prázdně natočený scénář? To jako prostě neumím posoudit. Za závěr bych možná měl přidat hvězdičku – tím nemyslím sladkou Ameriku, ale návrat do Reichenbergu spojený se slavným přeletěním cedule Liberec, Iljino „miluji tě Fleischmane“ a jako prostě ten finální pohled na hory. Ale jako prostě nepřidám. (Mimochodem, oficiální text distributora: "...v městečku na česko-německo-polských hranicích..." - co vy na to, Liberčíci?) ()

swamp 

všechny recenze uživatele

Když jsem se na Grandhotel začal dívat poprvé, v polovině jsem ho musel vypnout, nudil mě tak, že jsem ho přestal vnímat. Přesto jsem mu dal druhou šanci ('Film od Ondříčka přece nemůže být tak špatný,' říkal jsem si:)..a udělal jsem dobře. Přiznávám, že jsem se i podruhé místy nudil, musel přehlížet teatrální výkony herců (zvláště Jaromíra Dulavy), nevšímat si nespojitostí v ději a vůbec celkové nekonzistentnosti filmu..jenže najednou bylo vše zapomněno, na tváři zvláštní úsměv, tragikomické postavy (trochu připomínající Švankmajerovy Spiklence slasti) mi byly stále blíže a má empatie vůči nim se zvyšovala, posmutnělý konec mě dojal a šedivá první polovina Grandhotelu byla tatam. Celou atmosféru pak GRANDiózně (avšak nepřekvapivě) podtrhl Jan P. Muchow svými tklivými klávesovými melodiemi. David Ondříček sice na kvalitu svých třech předchozích filmů nenavázal (ano, mně se líbil i snímek Jedna ruka netleská:), vydal se trochu jinou cestičkou, a ta když není vyšlapaná, chodí se po ní těžce..ale příště bude jistě schůdnější. ()

Šandík 

všechny recenze uživatele

Stejně jako v případě jiných adaptací je i zde skvělá knižní předloha velkým problémem. Text románu je totiž navýsost literárním útvarem. Jeho převod na filmové plátno není zcela špatný, rozhodně ale mohl dopadnout lépe. Pochopitelně bylo nutné odsekat některé dějové linie, ovšem ztratila se také hlubší charakteristika postav. Především Fleischmanova osobní minulost ve filmu citelně chybí. Je také škoda, že se ztratila subjektivnost celého vyprávění, které je v knize v podstatě Fleischmanovým osobním deníkem. Subjektivnost románu tak nahradila filmová popisnost, v níž například projevy osobních fobií hlavního hrdiny vyznívají značně pitomě. Totéž lze říci i o Fleischmanových rozhovorech s majitelem hotelu. Vyplatí se srovnat s obsahově v mnohém podobnými Příběhy obyčejného šílenství, aby bylo jasné, jak přirozeně lze natočit to co v Grandhotelu vypadá pouze jako (ne)chtěná (?) trapnost. Taclík sice svým zadrháváním a zdánlivou nechápavostí, studem, neschopností mluvit, hraje svého "blázna" vcelku dobře, ale především v první polovině filmu působí dosti nepřesvědčivě. Nelze se zbavit dojmu, který v závěru filmu Fleischman dokonce jakoby potvrdí, že jeho divnost je pouze chytrou stylizací, nikoli diagnózou. To je ovšem zásadní posun oproti románové předloze a také je to citelná ztráta. Klára Issová je zcela přirozená, uvolněná, nebojím se říci krásná a také Ladislav Mrkvička předvedl skvělý výkon. I další herci hrají velmi slušně. Dokonce se dá říci, že v tomto případě jejich filmová podoba odpovídá knižní předloze. Dialogy však opravdu, zvlášť na počátku filmu, působí hodně jalově. Zde se stoprocentně potvrzuje poučka, že literární text jednoduše nelze bez úpravy vzít a vložit hercům do úst. Nejde to stejně tak, jako nelze opačně přepsat přirozený tok lidské řeči do psané podoby a myslet si, že jsme tím získali literární skvost... Vizuální stránka filmu je ovšem zcela bezchybná a Ondříček nezapře, že je synem skvělého kameramana. Zcela profesionálně působí i střih. Také hudba se skutečně povedla. Je nevtíravá, minimalistická, ale přitom výrazná... Největším problémem tohoto filmu ovšem nejsou tolikrát zmiňované dialogy, nýbrž režisérovo nepochopení základní charakteristiky celého příběhu. Pominu-li to, že některé dějové a významové linie předlohy ve filmu zcela ztrácí čitelnost (a tím v zásadě i opodstatnění), došlo totiž k podstatnému žánrovému posunu. Zatímco předloha mluví v subjektivně pojatých metaforách, používajíc přitom hojně nadsázku kombinovanou s takřka magickým sledem událostí, Ondříček točí hořkou komedii. Ne, že by v ní metafory nebyly, ovšem zcela ztrácejí metafyzičnost. Rozsypávání popela v supermarketu se tak mění v komické číslo, stejně jako závěrečný let balonem. Příchod "rosničky" (který je mimochodem filmovým doplňkem) přesně ve chvíli, kdy prší a v hotelu není ani místečko nepůsobí magicky, nýbrž nepřesvědčivě... Ondříček Rudišovy básnivé metafory "bezpečně" poutá k zemi a ze zázraků činí běžné denní lapálie. Měla to být pohádka nebo snad pověst prošpikovaná novodobými mýty (asi jako jako Wendersův Million Dollar Hotel (což ovšem zjevně taky mnozí nepochopili)), ale na plátně běží hořká komedie. Jakoby režisér nahrazoval básnivost náladou, nadsázku bral smrtelně vážně a magii preventivně rovnou vypustil, což je rozhodně škoda. Také dějové posuny románové předlohy a natočeného filmu vyznívají většinou v neprospěch filmu (pláštěnky, cesta na koupaliště, msta Zuzany, šarvátka v hotelové kuchyni), přestože místy jsou i obohacením (setkání obou "úspěšných samců" v čekárně na sexuologii, setkání Patky a Zuzany v nemocnici, Iljina jízda na kole za odlétajícím balonem). Instruktivní je také shlédnutí vystřižených scén. Opět si dovolím srovnání se Zelenkou, kde člověk zpravidla lituje vystřižení zajímavého filmového materiálu a sní o nějakém "directory cut". Ne tak u Grandhotelu. Na jednu stranu jsem opravdu rád, že ty scény jsou definitivně vystřižené (a to všechny do jedné), na druhou stranu si kladu otázku, proč je vlastně vůbec někdo umisťoval na dvd... Celkový dojem: 68% Zajímavé komentáře: Cival, Lateef, Bluntman, swamp, regulusw () (méně) (více)

Galerie (28)

Zajímavosti (16)

  • Pro mnohé diváky byl překvapením tehdy málo známý a profesně podceňovaný Jaroslav Plesl v roli Patky. Režisér David Ondříček si jej ovšem musel prosadit, k čemuž v čase premiéry řekl: "Jardu sleduju na divadle už dlouho. Zaujal mě už od první chvíle - vejde na jeviště a ať už dělá cokoliv, strhne na sebe pozornost nějakou svojí zvláštností, protože on je zvláštní. A hrozně se mi na něm líbí, že má svoje herectví pod kontrolou, pracuje s absolutně přirozenými emocemi. Řeknete mu, co se má ve scéně dít, a on to tam přes emoce, svoji hereckou techniku, opravdu dostane. Ale abych se dostal k tomu, proč jsem na jeho objevení hrdej. Když jse přinesl kazetu z castingu mezi své nejbližší spolupracovníky, což dělám vždycky, vedle se největší debata o tom, zda obsadit Marka Taclíka nebo Martina Myšičku, o Pleslovi nediskutoval nikdo. A když celá debata skončila, tak řekli: 'Ještě přeobsaď toho Plesla a bude to v pořádku.' Nad ním debatu nikdo nepřipouštěl. Říkali: 'Toho do filmu dát nemůžeš, to je ti, Davide, doufám absolutně jasný." (smích) "Přepadlo mě zoufalství, tak jsem slíbil, že udělám ještě jedny herecké zkoušky, a Jardovi zavolal s tím, že tu roli má, že jsem ho právě obsadil, ale že když bude na těch hereckých zkouškách špatný, že ho přeobsadím. Jarda se vyděsil, ale zval to, šel do toho, věděl, že na castingu byl špatnej, ale na hereckých zkouškách už byl velmi dobrej a na natáčení ještě lepší. To je pro režiséra velká satisfakce, když něco navzdory ostatním a při své vlastní částečné nejistotě prosadí, a ono to nakonec vyjde." (NIRO)
  • Při natáčení noční scény v centru museli filmaři více nasvítit hotel Ješted, aby v pozadí vynikl. (EMMY)
  • Ve chvíli, kdy konspirativně Fleischman (Marek Taclík) rozprašuje popel zemřelého, zní skladba „Ich hab' an dich gedacht“ z filmu Tango Notturno (1937), kterou nazpívala tehdejší filmová hvězda Pola Negri. (sator)

Související novinky

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

17.05.2017

Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (více)

Lék pro zakomplexovaný český film?

Lék pro zakomplexovaný český film?

20.02.2007

Nemůžeme bohužel posoudit, jaké bylo Berlinale, ale s klidným srdcem můžeme prohlásit, že to byl velký krok pro český film. Je to specificky česká vyprávěcí forma, kterou mám rád, ocenil snímek… (více)

57. ročník Německého Berlinale odtajněn!

57. ročník Německého Berlinale odtajněn!

01.02.2007

Už před několika týdny proběhla médii zpráva o účasti českého filmového hitu Obsluhoval jsem anglického krále v hlavní soutěži německého Berlinale. Ovšem až včera byl konečně odtajněn officiální… (více)

Reklama

Reklama

Časové pásmo bylo změněno