Goyovy přízraky

Být ve Španělsku na sklonku 18.století obřezaný vegetarián, co měl pradědu, který znal člověka, co bydlel v jednom domě se čtenářem Kabaly, to zavání předvoláním do Svatého kanclu, kapkou paměť osvěžující tortury, upřímným doznáním před tribunálem a následnými dohašovacími pracemi pro amatérský požární sbor města Madrid.. Forman se nezaměřil jen na líčení smyšleného příběhu na pozadí bohabojných a peníze vítajících aktivit španělské inkvizice a následujícího bouřlivého období revolucí zmítané Evropy, ale nabízí i nadčasovou kritiku moci chtivých organizací, jednotlivců a náboženských skupin, co se otáčejí jak korouhev za větrem, aby byly nakonec ve své nicotnosti semlety, teda až na tu neustále prosperující vatikánskou firmu, valícím se kolem historie. Barokní umělec Goya je tu pak jen okrajovou postavou a bezmocným průvodcem, jehož budou před smrtí v hluchotě a slepotě budit ze snů přízraky kruté minulosti. Tradičně perfektní kostýmy, jemný humor, brilantní Bardem, který plynule projde proměnou z duchovního prapředka Antona Chigurha v osvíceného pragmatika, jenž nakonec stejně ve směšné čepici ochutná nevyzpytatelnost osudu a reflexe filmařsky doposud nepříliš dotčeného historického období. To vše je perfektní, ale zkratkovitý scénář, užívající oslích můstků nejen k popravišti - ten sráží vybroušenou formu úplně zbytečně o stupeň níž. No nic, alespoň mi mistr Francisco svým kloboukem poskytl návod, jak řešit náhlé výpadky proudu.. (19.07.2011)

Ale jo... Nerozplývám se nadšením, nicméně nějaké stopy a dojmy ve mně "Goyovy přízraky" zanechaly i po roce od shlédnutí, což se nepovede většině filmů, takže mohu vyjádřit spokojenost. Velkou pochvalu si zaslouží hlavně Javier Bardem, který svým výkonem zastínil Stellana Skaarsgarda (tenhle seveřan mi do role Goyi příliš neseděl, ikdyž jej jako herce uznávám). Téma, prostředí, atmosféra i děj příběhu mě oslovily, nicméně k dokonalosti, k puncu výjimečnosti něco přece jen chybí. Film nedosahuje kvalit "Amadea", ovšem Forman se rozhodně nemá za co stydět. Není to úchvatný velkofilm, "pouze" nadstandardně solidní historické drama - 77%. (31.03.2009)

In nomine Patris et Filii et Spiritus sancti.... ,,DOZNEJ PRAVDU!" ,,ŘEKNĚTE MI CO JE PRAVDA !!"..... depresivní příběh o....??? O čem? O Inkvizici? O té době? O Inés? O Lorenzovi? Asi tak o všem a o všech! Není to žádný historický velkofilm, na to je to příliš ,,chudé". Není to však ani obyčejné. Jen mi připadá, že zvolená forma obsahu nesedí. To mohl být úplně jiný příběh. Tady neshledávám mnoho ,,Formanovského". Přesto mělo vyprávění své klady. Třeba, že to nebyla v žádném případě nuda (koho by taky doba Inkvizice ponechala v klidu). Dále herecké výkony J.Bardema a N. Portman. A také Varhanova hudba. Amen. (10.01.2008)

Zapomeňte na vznešenost Valmonta či velkolepost Amadea, tentokrát divák nestačí zírat, jak drsně to tenkrát vlastně vypadalo. Dokonce na mě Goya jako celek působí natolik depresivně, že si troufám říct, že už ho nechci nikdy vidět znova, protože Natalii Portman na mučidlech už bych napodruhé asi nerozdýchal. A to říkám i přesto, že je pro mě tenhle film neoddiskutovatelně kvalitní, sešli se vynikající herci, výborný scénář i působivá hudba a ty dvě hodiny uplynuly ani jsem nemrknul. Jediná výtka nakonec přeci jen patří Formanovi a směřuje k závěrečné scéně. Tenhle "zpěv smrti" je totiž všechno možné, jen ne působivý a mrazivý, což je v porovnání s předchozím dějem strašná škoda. (22.02.2007)

Tak tohle se Formanovi moc nepovedlo. Film nemá vůbec žádné tempo. Některé scény jsou fakt dobré a zajímavé, u jiných se zase nudím a pořád koukám na hodinky. Příběh mohl být také lepší. V první půli filmu se to slušně rozjede, aby se to později zabilo pouhým hledáním ztracené dcery. Herci jsou ale docela v poho, akorát tomu Javieru Bardemu jsem nemohl přijít na chuť. Vcelku to vypadá spíš jako televizní adaptace a ne jako dobrý historický film do kin. Velká škoda (15.07.2007)