Goyovy přízraky

Není to malířova biografie, jak by se podle názvu mohlo zdát, ale spíš taková historická freska Španělska za Goyovy doby. Četla jsem hodně negativních recenzí, ale mě osobně se film dost líbil. Jsou tu silná témata, i když je pravda, že jsou povětšinou jen tak naťuknutá a jako celek se film trochu rozpadá. Goyovy přízraky vás sice nepřimrazí do křesla, ale takový propadák, jak mnozí říkají, to podle mně určitě není. (07.02.2007)

„Nikdo nečeká španělskou inkvizici!“ Emocí, která u mne při sledování Přízraků převažovala, byl smutek. Smutek nad nezvládnutím ambiciózní historické látky režisérem Formanova formátu. Těžko říct, v čem tkví jádro problému, snad si tvůrci odkrojili příliš velké sousto. Tři titulní postavy nejsou moc, nefungují však jejich motivace. Něco podobného lze pochopit vzhledem k režisérově snaze nevyprávět osudy konkrétní hrdinů, nýbrž po vzoru malířů fresek zachytit určité období historie (podobně jako ve svých československých filmech nevyprávěl ani tak o člověku, jako o lidu). Vypravěčské neduhy vystupují do popředí především v druhé půli („o 15 let později“), která působí zkratkovitě, často až zmatečně. Hlavní potenciál filmu tkví pod povrchem. Není to snaha hledat nové úhly pohledu, nýbrž zostřovat ty již známé. Podobně vyzrálý komentář k době minulé a současné zároveň naposledy přinesl George Clooney ve fascinující černobílé výpovědí o éře amerického honu na čarodějnice Dobrou noc a hodně štěstí. Nelze sledovat Goyovy přízraky a ignorovat paralely s totalitními režimi. Rovněž charaktery všech tří klíčových postav jsou nadčasové. Vždy zde budou bezpáteřní hajzlíci, reprezentující směr, který je momentálně v kurzu. Vždy zde budou pasivní kronikáři své doby, zachovávající její jakž takž pravdivý portrét. A vždy zde budou obyčejní lidé, ovládáni těmi mocnějšími. Závěr krásně ukazuje věčnou zmatenost světa. Goyovy přízraky by byly polovičním filmem bez myšlenek, jež nese a jež nikomu nepodsouvá a bez výborného hereckého výkonu Javiera Bardema (Portmanová a Skarsgård jsou svými výkony trochu mimo). 65% Zajímavé komentáře: kleopatra, Cival, Renton, genetique, castor, meave, anais, Crocuta, dzej dzej, Jordan, tangerine1, , sportovec, Šandík, curunir, adams89, Petkon (24.01.2009)

Nezpochybňuji sdělení a silnou myšlenku, o kterou se Forman snažil. Jenom bych použil srovnání. Zatímco takový ´Amadeus´ je jako nadívaný krocan s delikatestní nádivkou, křupavými smaženými bramborami a vydatnou zeleninovou oblohou, k tomu s rakvičkou se šlehačkou jako nádavkem a vínem Sauvignon Blanc, ročník 2004, Goyovy přízraky mi v tomhle – uznávám, prapodivném – srovnání asociují topinku s česnekem a sklenkou magnésie. Nic ve zlým, taky se člověk nají, ale s rozdílným výsledným efektem pro jeho chuťové pohárky :o) (09.03.2008)

Ač si v sobě nese jistý odkaz Amadea, je Goya v mnoha směrech jiný. Převážně díky mnohem svižnější druhé půli, kdy děj dostane, díky počátku Francouzské revoluce, novou krev do žil. Díky nulovým očekáváním se jedná o příjemné překvapení se slušnými herci a obstojnou režií. Škoda nezvládnutí některých střihů a uloudaného úvodu. Alespoň jeden český režisér nezapomněl své řemeslo. (12.01.2007)

Rozhodně se nejedná o tak špatný film, jak naznačovaly některé recenze. Ale pravdou je, že Forman umí točit mnohem lépe. Na jeho americké tvorbě se mi líbí jakási rebelská drzost, kterou vkládá nejen svým postavám, ale i filmu jako celku. A to v Goyovi chybí. Také si myslím, že měl Forman dát od scénáře v takové podobě ruce pryč, protože působí jako narychlo splácaný. Jednotlivé záběry působí celkem obyčejně, ty interiérové někdy až nepěkně kulisově, jako v každém jiném průměrném filmu. Chybí mi zde prošpikování různými formanovskými detailnímí záběry, vystihujícími skvěle pokrytectví dané doby, jako tomu bylo v Amadeovi. Výsledkem je standartní hollywoodská produkce, bez ambicí nést jakékoliv hlubší poselství. Film tak jen naznačuje cosi hlubšího, avšak jen v těch nejhrubších rysech, takže to co chtěl sdělit, je nečitelné. Mnohými chválená hudba není také v dnešní době nic víc, než prostě standartní. Postava Goyi mě fascinuje. Zhltnul jsem "životopis" od Feuchtwangera, a tak doufal jsem, že ve filmu se dozvím něco o dalším životě Goyi. To se však nekonalo, protože Goya zde není hlavní postavou. Vlastně se zde místo Goyi mohl vyskytovat jakýkoliv jiný řadový občan. Jeho postava není pro film, kromě toho, že jej dozdobuje krásnými malbami, vůbec důležitá. Pak ale název Goyovi přízraky není vůbec na místě. Charriére a Forman si měli dát záležet trošku víc, než to takhle vyplivli. Škoda. (26.11.2007)