Goyovy přízraky

Francisco Goya i Miloš Forman mají mnoho společného. Malování i filmování je úmění. Obraz i film se ukazuje na plátně. Jejich umění a talent obdivuje celý svět. Aby vzniknul dobrý obraz i film musí být podnět. Je-li špatný podnět, talent malíře ani filmaře nemůže dílo zachránit. Přesně toto se stalo u tohoto filmu. Podnět v podobě scénáře zkazil mistrovi jeho dílo. Film má oproti malovanému obrazu jednu obovskou výhodu, ale současně i nevýhodu. Konečné hodnocení můžou totiž ovlivnit herecké výkony. Natalie Portman mé hodnocení ovlivnila a dokázala, že talent nemusí být jen malířský a filmařský, ale také herecký. Jelikož její podnět byl Miloš Forman, dokázala udělat z hereckého výkonu výhodu pro konečné hodnocení filmu v podobě jedné hvězdičky. Krása Natalie Portman je jistě múzou pro všechny talentované malíře i filmaře. (11.02.2007)

Hlavní postavou nejnovějšího Formanova filmu není ani Goya, ani Ines či bratr Lorenzo. Je to doba - doba, ať už jakákoliv, je vždy ke "svým" lidem krutá, smýká jimi v pavučině dějin sem a tam a nerozlišuje mezi "dobrými" a "zlými", mezi vinnými a nevinnými. Pokud bychom snad chtěli Goyovy přízraky srovnat s filmy jiných režisérů Formanova formátu, mohly by obstát. Když ale srovnáme Formana s Formanem, najdeme bohužel [a nebo bohudík :-) ] mnoho povedenějších, filmařsky vybroušenějších, pohyblivých obrázků. Tím nechci říct, že by se mi tento film nelíbil, jen podotýkám, že Forman umí i líp, resp. obrázky jsou pěkné, ale chtělo by to silnější příběh, (03.02.2007)

Nebýt toho konce, tvářil bych se po celý film tak nějak neutrálně, průměrně a nedbale nudně. Goya byl člověk, z masa a kůže a tak i on je zde brán jako obyčejný člověk i když to v životě neměl dozajista jednoduché. Nejhorší je, že to může člověka potkat kdykoliv, kdekoliv a osud si nevybere zdali je to bohatý, hodný, zlý nebo chytrý člověk, každopádně se s tím popral jak nejlíp dokázal. Ten konec mě, ale dokázal šokovat, tak jak to celý film neuměl. Nádherná hudba a celá ta absurdita kolem toho jen dokazovala, že tehdejší atmosféra nebyla žádné kafe. Miloš Forman rozhodně umí natáčet, ale jak zde plno lidí řiká, dokáže také natočit film a i když je průměrný, na konci si dá tak neskonale záležet, že nedokáže být špatným. Goya nebyl výrazným člověkem, jako je řada jiných, ale dokázal se podepsat na historii Evropy, takovým způsobem, že bychom na něj neměli zapomínat a díky tomuto filmu hlavně připomínat. Miloš Forman nešokuje, ale dokazuje, že absurdita je všude kolem nás. (03.01.2008)

No, mám takový dojem, že si můj oblíbený režisér ukousl moc velké sousto, které sice asi tak hodinu velmi nadějně žvýkal, pak mu však postupně přestávalo chutnat, až ho s velkým úsilím a přemáháním ke konci spolknul. Pan Forman v první půli rozehrál bezútěšnou a předem prohranou bitvu obyčejných lidí s církví a její inkvizicí, která slibovala více než solidní drama. Ale s příchodem Napoleona se celý příběh začal utápět v pochybné válečně-historické frašce ala "teď jsem na koni já a hele, už na něm sedí moje maličkost", ve které navíc režisér nechal udělat Skarsgårda hluchým, Bardema slintajícím a moji oblíbenkyni Natálku uvrtal do podivné dvojrole (na jedné straně bláznivá a zubožena oběť inkvizice, na druhé příslušnice nejstaršího řemesla na světě). Takže z tohoto bohužel průměrného filmu si budu raději pamatovat jen jeji první polovinu, výbornou hudbu a také krásnou scénu s církevním hodnostářem při "výslechu". (05.10.2011)

Nejlepší český režisér v tomto snímku svým typickým mistrovským způsobem vykresluje tvrdý život z dob Francouzské revoluce a strasti všech obyčejných lidí a hlavně v první třetině, podporován výtečnými herci, dokáže diváka bez problému vtáhnout do nadějně rozjetého příběhu. Postupně ale panu Formanovi dost dochází dech, celková zápletka je pro takto ambiciózní film strašlivě slabá a nedotažená. Konec pak přichází z čista jasna a bez větších emocí. Ano, poučil jsem se o nekopromisních metodách tehdejší inkvizice, ale to z Goyových přízraků nadprůměrné drama neudělá. (08.05.2011)