Goyovy přízraky

Na pozadí stinné stránky novodobých španělských dějin Forman opět rozehrává svoji velkolepou hru, která omráčí výpravou, kostýmy a v neposlední řadě úžasnou atmosférou, která Goyovým krutě pesimistickým obrazům vdechuje život, který stojí za to těch 120 minut prožít. Herecké trio skvěle přihrává režisérovi do karet svými brilantně odehranými party. Stellan Skarsgård JE Goya, Natálka skóruje ještě jako nikdy (a nejde jenom o to, že se zde svlékne, jak všude hlásá podprahový marketing), a uhrančivý démon Chavier Bardem svým výstupem doslova ničí plátno. Forman se po sedmi letech vrátil v plné síle, opět si řádně promíchal žánry a výsledek je stylová podívaná, která možná nechytne hned, ale o to více rezonuje po dojezdu titulků. (15.02.2007)

90% - Miloš Forman mi tímto filmem dokázal, že i v době filmových „fast foodů“, které po strávníku vyžadují čím dál více financí a čím dál méně chuťových pohárků, on zůstává tvůrcem, který své principy nemění, a ví proč. Vlastně je to jednoduché. Vezme si motiv, o kterém se domnívá, že je nadčasový, a přetaví ho v celovečerní film. Kolik takových už udělal? A kolik jich udělá? Doufám, že ještě mnoho! Goyovy přízraky jsou opět silným příběhem natočeným tak, že v každém jen trochu přemýšlivém divákovi probudí množství alegorií, a úvah o aktuálnosti daného tématu, jakkoli historicky, či pouze opticky vzdáleného. Zde konkrétně jde o ukázku vlivu církevní i světské moci a o kombinaci jejich aparátu, který se v dějinách v různých variacích tolikrát opakuje. Goyovy přízraky nejsou filmem s nápadnou technickou stránkou. Kamera, střih, a styl vyprávění ustupují do pozadí pointám děje. V tom se právě hodně liší od většiny nových filmů současnosti. Užijete si zde úžasný příběh a výborné herecké výkony. Abych jen nechválil… Během filmu jsem byl často rušen originální hudbou, která harmonicky i instrumentačně působila v daném kontextu jako pěst na oko. Občas jsem litoval, že se v tomto ohledu Forman neinspiroval pozdním Kubrickem. Ale co… pouze se tím potvrdila skutečnost, že Formanovy filmy jsou velmi silné i bez tak mocného manipulátora emocí, jakým hudba je. Jasných pět hvězd! (20.03.2007)

Nezpochybňuji sdělení a silnou myšlenku, o kterou se Forman snažil. Jenom bych použil srovnání. Zatímco takový ´Amadeus´ je jako nadívaný krocan s delikatestní nádivkou, křupavými smaženými bramborami a vydatnou zeleninovou oblohou, k tomu s rakvičkou se šlehačkou jako nádavkem a vínem Sauvignon Blanc, ročník 2004, Goyovy přízraky mi v tomhle – uznávám, prapodivném – srovnání asociují topinku s česnekem a sklenkou magnésie. Nic ve zlým, taky se člověk nají, ale s rozdílným výsledným efektem pro jeho chuťové pohárky :o) (09.03.2008)

Typicky Formanovský příběh silného lidského individua s nosným typem hlavního hrdiny se tentokrát nekoná (sama postava Goyi není ani postavou hlavní, jak by se podle názvu dalo čekat), avšak přesto jde o mistrné podobenství poukazující na to, jak špatný je jakýkoliv systém, v němž se ideje a morální premisy nekryjí se skutečným počínáním a životy lidí v tomto systému žijících. Prázdnota velkých slov o svobodě a rovnosti, stejně jako o boží pravdě a správnosti (inkvizičního) počínání v jeho jméně, je konfrontována s násilnickou podstatou každého společenského uspořádání stojícího na nesvobodě jedince a potřebě tuto nesvobodu násilně udržovat. Ať už se jedná o monarchii, republiku či církev svatou...trpět bude vždy obyčejný malý člověk... To jsou ty Formanovsky a Carrierovsky viděné Goyovy přízraky. Historicky zdánlivě bezvýznamné příběhy lidí, které pohltila a zničila mašinérie ať již jakékoliv instituce - státu, církve, války, a to paradoxně právě na pozadí historicky vděčnějších velkých (učebnicových) dějinných událostí. Dějiny všedního života obyčejných lidí jsou ale možná mnohem důležitější... Forman k tomu použil záměrně umírněný vypravěčský styl bez velkých efektů či spektakulárně dramatických scén (emocionálně se snaží působit spíše záběry na detaily nějakých bezvýznamných věcí - např. plenění vojáků postihuje záběry na zmatené slepice hynoucí pod kopyty koní...), jde spíše o jakési konverzační drama, i když ne v jeho pravém smyslu slova. Hlavním hrdinou tohoto zajímavě komponovaného dramatu je pragmaticky se chovající otec Lorenzo v úchvatném hereckém ztvárnění španělského herce Javiera Bardema - a zvláště jeho role kněze z první části filmu je geniálně zahraná, už dlouho jsem neviděl lepší herecký výkon (zajímalo by mě, jak to ten Forman dělá, že dokáže z herce dostat takhle uhrančivý výkon, podobný pocit jsem měl při sledování Muže na Měsíci). Také Stellan Skarsgård v roli Goyi, stojícího trochu mimo čas a právě panující režimy, hraje přesvědčivě, ostatní role mi trochu splývají. Mírné rozpaky pak možná ale budí fakt, že Formanův film vlastně nemá hlavního hrdinu, ústřední partie je rozdělena mezi Otce Lorenza, Goyu a snad i Ines, ale možná měli být tyto dvě poslední postavy potlačeny ve prospěch dominujícího Lorenza... Těžko však soudit, co by bylo, kdyby... Každopádně tu máme další skvělý Formanovský silný filmový spektákl, který má silnou výpovědní hodnotu nejen o době a místě, které popisuje, ale i o době a místech současných, kde se odehrávají podobné příběhy i dnes. A jistě má sloužit i jako memento do budoucna... Podobné filmy: Kladivo na čarodějnice, Jméno růže, Nostradamus (21.03.2007)

Rozhodně se nejedná o tak špatný film, jak naznačovaly některé recenze. Ale pravdou je, že Forman umí točit mnohem lépe. Na jeho americké tvorbě se mi líbí jakási rebelská drzost, kterou vkládá nejen svým postavám, ale i filmu jako celku. A to v Goyovi chybí. Také si myslím, že měl Forman dát od scénáře v takové podobě ruce pryč, protože působí jako narychlo splácaný. Jednotlivé záběry působí celkem obyčejně, ty interiérové někdy až nepěkně kulisově, jako v každém jiném průměrném filmu. Chybí mi zde prošpikování různými formanovskými detailnímí záběry, vystihujícími skvěle pokrytectví dané doby, jako tomu bylo v Amadeovi. Výsledkem je standartní hollywoodská produkce, bez ambicí nést jakékoliv hlubší poselství. Film tak jen naznačuje cosi hlubšího, avšak jen v těch nejhrubších rysech, takže to co chtěl sdělit, je nečitelné. Mnohými chválená hudba není také v dnešní době nic víc, než prostě standartní. Postava Goyi mě fascinuje. Zhltnul jsem "životopis" od Feuchtwangera, a tak doufal jsem, že ve filmu se dozvím něco o dalším životě Goyi. To se však nekonalo, protože Goya zde není hlavní postavou. Vlastně se zde místo Goyi mohl vyskytovat jakýkoliv jiný řadový občan. Jeho postava není pro film, kromě toho, že jej dozdobuje krásnými malbami, vůbec důležitá. Pak ale název Goyovi přízraky není vůbec na místě. Charriére a Forman si měli dát záležet trošku víc, než to takhle vyplivli. Škoda. (26.11.2007)