Režie:
Paul GreengrassScénář:
Paul GreengrassKamera:
Barry AckroydHudba:
John PowellHrají:
Cheyenne Jackson, Khalid Abdalla, Lewis Alsamari, Trish Gates, Omar Berdouni, Jamie Harding, Gregg Henry, Ben Sliney, John Rothman, Corey Johnson (více)Obsahy(2)
Let číslo 93 aerolinek United Airlines startoval kvůli čekání na ranveji o něco později. Když letadlo dosáhlo letové výšky, už byly dostupné zprávy o unesených letadlech. Piloti dostali textovou zprávu: "Pozor na vpád do kokpitu, dvě letadla narazila do Světového obchodního centra." O chvilku později do kokpitu vtrhli únosci, z rádia se ozvalo dvakrát Mayday, pak se řízení zmocnil únosce. Pravděpodobným cílem letadla měl být důležitý objekt ve Washingtonu, spekuluje se o sídle Kongresu nebo Bílém domě. Pasažéři uneseného boeingu se telefonicky spojili s policií, linkou United Airlines i svými blízkými na zemi. Dozvěděli se o únosech letadel a jejich nárazech do budovy Světového obchodního centra. Podle rekonstrukce událostí se pak pasažéři odhodlali k odporu. (TV Nova)
(více)Recenze (1 265)
Neubránil sem se slzám, ani sem se ale nechtěl bránit. Příběh napsaný životem, zfilmování to nejlepší, jaké mohlo být. Greengrassova roztřesená kamera bylo přesně to, co v jíných podobných filmech chybí, cítil sem se totiž zúčastněně. A chtěl sem jim pomoct, myslím že každý chtěl a každý jim do poslední chvíle fandil, i když věděl........ John Powell skoro neslyšitelnou hudbou přesně podbarvil celý film. Nemám snad ani jedinou stížnost, možná mohlo být méňě času ve všech různých střediscích a mohlo se jít rovnou na věc, ale to jsou jen maličkosti. Pocta zesnulým jak se patří, žádný přehnaný patriotismus jak je obvyklé. Posledních 20 minut jsem zapomněl dýchat, pohyby (i nepartné) by se daly spočítat na prstech jedné ruky, a Greengrass se tímto filmem zařadil mezi mé oblíbené ( posledním Bournem pouze potvrdil). ()
U tohohle snímku budete až do poslední minuty doufat, že se režisér nad pasažéry letadla slitovaje a dopřáje jim klidný život. Ale tento film je natočen podle reálné události z 11.září a proto také nekončí happyendem... ()
Moc by mne zajímalo, jak by se cítili cestující v letadle, kdyby jim tam pustili tento film? ()
Bezchybná rekonstrukce tragického letu č. 93, jehož pasažéři se únoscům postavili. A až do poslední chvíle věříte, že by se jim to mohlo postavit. jejich boj je prostříháván scénami z pozemních středisek a všechno je pojato tak dokumentárně, až člověka mrazí. "We Lost an Aeropalne!" - "Where" - "Over Manhattan". ()
Tady není moc o čem. Snad jen, že jsem se na tenhle film chystal poměrně dlouho. A i téměř osm let po oné události je Let č. 93 snímkem naprosto strhujícím, a to i přesto, že divák ví, jak dopadne. Kromě scén ze samotného letadla oceňuji i záběry z centra pro řízení letového provozu, kdy jen z pohledu na obrazovku radaru mrazilo. ()
První z filmů, kterým se Hollywood rozhodl vypořádat s událostmi 11. září 2001 není ani sentimentální ani přehnaně vyhrocený. Let číslo 93 v dokumentárním stylu rekapituluje tragické události toho dne. Fanatičtí teroristé unesli čtyři letadla. Tři z nich dorazily ke svým cílům – Světovému obchodnímu centru a Pentagonu. Poslední, jež mělo namířeno na Bílý dům, se zřítilo v Pensylvánii. Cestující se totiž dozvěděli, o co skutečně únoscům jde, a pokusili se převzít kontrolu nad letadlem. Do nejistých vod se odvážil Paul Greengrass, který má na svém kontě kromě úspěšného akčního Bournova mýtu i nadšeně přijatou rekonstrukci událostí v severoirském Derry (britští vojáci tam v roce 1972 zastřelili 13 neozbrojených demonstrantů). Režisér tedy už od začátku patřil k zárukám, že z Letu číslo 93 nebude přímočará hollywoodská popcornová agitace. Greengrass se rozhodl být co nejvěrnější skutečnosti. Do klíčových rolí obsadil úplně neznámé herce a obešel se bez hlavních hrdinů. Vedlejší role neváhal svěřit nehercům. Někteří z nich byli dokonce skuteční piloti United Airlines, kteří na plátně zastoupili své zesnulé kolegy. Jiní, jako šéf letového provozu Ben Sliney, dokonce hrají sami sebe. Díky tomu je film maximálně přesvědčivý. I děj na palubě samotného letadla působí jako věrná rekonstrukce toho, co se asi doopravdy stalo. Herci na základě informací o svých postavách pod tlakem ohrožení života improvizují, výsledek je strhující a zároveň drtivý. Není to film příjemný na pohled. Tím, jak Greengrass dokázal přesvědčivě zachytit realitu, je až děsivě působivý. Rozhodně jeden z největších filmových zážitků roku! ()
Nemůžu tvůrcům odpustit první hodinu, která byla naprosto zbytečná. Chápu že se snažili poukázat na to jak to probíhalo i mimo letadlo na různých letištních stanicích, ale ta hodina byla moc a nudila. Jinak druhá třičtvrtě hodina, byla opravdu strhující i když jsem věděla, že spadnou a že se vzbouří i přesto jsem to hltala. Jen nemohu dát plný počet za první hodinu nudnou hodinu plnou chaosu a přeřvávání přes sebe. Na mě hodně slov a málo akce a myslím si že hlavně o tu akci tu mělo jít, ale ta byla bohůžel v posledních 20 minutách 1h a 30min filmu. ()
Posledních několik minut filmu sem byl přímo posedlý, aby ty cestující dostali ty zasraný arabáče. ()
Reálně roztřepaná kamera v několika (nedávno viděných) dokumentech mi ubrala na elánu vidět další třepání. Tentokrát "umělé" natřásání v Letu 93.... a tak po 10 minutách odkládám film do šuplíku, ovšem s nadějí, že pro nás přijde druhá šance. EDIT: Druhá možnost pro film se vyplatila - akcí nabitý snímek strhává pozornost hned na několik dějových míst a postav. Studivost z lokací nekouká - snad jen arabské texty mohly být přeloženy... ()
Hodně nabité emocemi všeho druhu. Hodně drsné, znepokojující a pravdivé. ()
Tak za prvé: I úplnému retardovi musí být z fotek "místa neštěstí" jasné, že tam žádné dopravní letadlo nespadlo (aneb jak se komplet vypaří Boeing 757), takže jako rekonstrukce podle skutečné události má film nulovou výpovědní hodnotu. Za druhé: Všichni umřeli, tím pádem neměl kdo vypovídat, jak to skutečně bylo (záznamy z telefonů opravdu nestačí),tudíž celý průběh vyzní nevěrohodně - výpovědní hodnota nulová. Za třetí: Víme, že letadlo spadne - veškerá snaha o napětí nulová (o Titanicu sice taky víme, že se potopí, jenže ten měl svědky a tím se jeví úplně v jiném světle viz i bod 2) . Za čtvrté: Naprostým WTF je dramatizovaný pohled ze strany teroristů (dohadování se, jestli už je čas, výroba bomby na záchodě atd.), což je TOTÁLNÍ NEÚCTA KE VŠEM OBĚTEM 11. ZÁŘÍ! Za páté: Z věty: "Válka Spojených států proti terorismu začala", jdu zvracet. ()
Let číslo 93 je jeden z nejsilnějších filmů, kterej jsem měl tu čest vidět a nejlepší film odehrávající se v letadle vůbec.. něco tak napínavýho se opravdu nevidí zas tak často.. líbila se mi ta ,,dokumentární" kamera.. takhle se psala historie.. ()
Asi existuje nějaký přírodní zákon, který káže, že hned jak se něco hrozného stane, musí se z toho udělat film. Mně se to nelíbí, ale tento pomník je alespoň důstojný. Ovšem je to také jeden z filmů, u kterých by bylo lepší, aby neměly důvod vzniknout. ()
Desive. Vsichni si na to pamatujeme, vsichni vime o co jde. Nehodnotim tento film jako u jinych ve smyslu kvality, ale spise hodnoty a zpusobu zpracovani. Poslednich nekolik minut filmu je natolik frustrujicich, ze malokdo zustane chladnym. Freneticky souboj o holy zivot v zoufalem pokuse jeste neco zachranit a zaverecny pad mi vyrazili dech az do konce titulku. Dejme si vsichni minutu ticha a doufejme ze nic podobneho se nikdy nebude opakovat. ()
Wow. Také ticho si v kine už dávno nepamätám. Bol som napätý ako struna. Klobúk dole pred Greengrassom. Bez zbytočného pátosu, ale mimoriadne pôsobivé. Lepší filmový pomník obetiam z 11. septembra snáď ani nešlo spraviť. ()
Je to dokonale natočené ale ten film už nikdy nechci vidět, bylo to na mě opravdu moc. Ale jinak 100% bez diskuze. ()
Mistrně zvládnuté emoce, režisér přesně ví, jaký záběr kdy pustit, aby cíleně zasáhl divákovu mysl. Taktéž střihová stránka nikterak nezaostává - střídání děje v letadle a v kontrolních stanovištích letového provozu. Film má veliký spád - úvod, ač se skládá pouze z prostřihů mezi letovými věžemi, nenudí a vyvrcholení celého filmu v pilotní kabině si samo říká o Oscara. ()
11. září je podivný téma a dal bych ruku do ohně za to, že největší překvapení, co se tohohle data týče, na svět ještě čeká, jestli se teda jednou ukáže jak to doopravdy bylo. ()
Ano, i u tohoto letu jsem byl trochu mimo... :D ()
Hořící mrakodrapy na obrazovkách jsem prvně uviděl v pasáži u pražského kina Kotva, cestou z Final Fantasy, a snad proto jsem si prvních pár hodin myslel (tedy když mi došlo, že tohle je real world situation a ne upoutávka na novej katastrofickej biják), že teroristi ta letadla ovládli na dálku; smradlavá fyzičnost celé akce, tak cizí naší blyštivé hi-tech současnosti, mi docházela až v dalších dnech. Autenticitu vytřeštěných pohledů po druhém nárazu můžu potvrdit, v tu chvíli zíral nejspíš celý svět stejně nevěřícně (a málokoho asi napadlo, že se nám právě v přímém přenosu před očima hroutí bezstarostné devadesátky). Jak moc se scénář trefil v ostatních detailech, to už se nedozvíme, ale přejme čtyřiceti statečným ten pomník. Protože ano, je to paradox, ale důstojný pomník opravdu může mít i podobu bezchybně vygradované, silné adrenalinové jízdy. Jenom se nemůžu rozhodnout, jestli je to dost na film o jednom z nejdůležitějších momentů našich životů. ()