Kapsáři a falešný uhlíř

Čakám či češi natočia africkú rozprávku, kde budú hrať češi s tvárami nakrémovanými do čierna. Je to trapas, toto nieje japonská rozprávka, pretože vo feudálnom Japonsku neplatila "spravodlivosť pre všetkých" ako Donutil vraví v tomto paškvile. Tam mohol samuraj rozsekať roľníka, ktorý sa naňho škaredo pozrel, a nikto mu ani slovo nepovedal. Proste hlúposť. A ešte tie uniformy súdnych strážcov, úplný trapas - s realitou to malo spoločné asi toľko, čo simpsonovci s reálnym životom v USA. (10.08.2011)

Moudrá, netradiční pohádka o spravedlivém japonském soudci a jeho důvtipných metodách a rozsudcích, oděná do skromných ale dostačující kulis a výpravy, i když některé masky očividně padly hercům hůře. Inscenaci připravilo brněnské studio, tudíž je k vidění poměrně dost herců například ze seriálu Četnické humoresky. Nejvíc mne pobavila věta pronesená Miroslavem Donutilem, která by správně byla napsána jinak než ji uvedu já, ale v tom je ta podstata: "...o panaki se nestarej..." :)) (28.03.2023)

Česká orientální studiovka ze série podobných. V téhle se Donutil Ooka s falešnou pleší prezentuje coby soudce rafinovaný jak cukr a chytrý tak, že by mohl chytat myši do ruky. Ukázka toho, že pohádka nepotřebuje velkou výpravu, aby děti zaujala, a že děti nejsou blbci, aby se na ně muselo mluvit v holých větách a všechno jim předžvýkat, aby to pozřely a strávily. Ani slovem tedy nezmíním to, že soudce sám vznesl obvinění, poslal obviněné do vazby a následně bez dalšího, jako třeba bez procesu, vynesl rozsudek. Děkuji uživateli flanker.27, že mi tenhle kousek dětské nostalgie připomněl. (08.04.2013)

Hleďmež osobů Japonských v pohádce české! Však, to šalba, to klam!! Soudce jest sluhou pánů dvou, či snad banditou Koločavským! Ale hyň sa ukázala pravá jeho tvář! Však nevadilo mi, neb iluze ta dokonána do kvalit prudkých byla a zdání orientu vskutku dobře učiněno jest, snad seženu já film tento, neb stesk po pohádce oné nezvyklé a neblbé přepadl mne. Pak tedy Hurá, na warez!! 私はストーリーを覚えていない... (10.04.2013)

"Příběhy o soudci Ookovi" byla v dětství jedna z mých nejoblíbenějších knížek. V tomto filmu je z ní volně pospojováno několik příběhů. Kulisy jsou sice někde na půli cesty mezi příšerností a ohavností, ale až na pár drobných úprav film kopíruje knižní předlohu a to je dobře. V reálu by asi s některými rozsudky Ooka těžce narazil, ale jedná se o staré japonské pohádky a tak se k filmu musí přistupovat. U mě (možná trochu z nostalgie) za 5*. (07.11.2009)