V zámku a podzámčí

Těžko říct, zda je trapnější Němcové románové citové vydírání poplatné době – který bohužel lid vezdejší stále kvůli komunistům považuje za dokumentaci reálného stavu – se vším tím ryze černo-bílým popisem, v němž ja každá postava jen karikaturou určité, do extrému vyvedené povahy – jak už měla Němcová ve zvyku – anebo provedení, s nímž se do vyobrazení těchto karikatur prorežimní herci pustili až s patologickou zaujatostí. Ale že „lidé byli určeni k obrazu Božímu, ne psi“, rovněž jako „nenajdete klidu, dokud neodpustíte“, to je pregnantní ;) (25.11.2023)

Božena Němcová vie byť pekne depresívna, ale aj nádherne poučná a to tak sympatickým spôsobom, až zviera v hrdle. Táto rozprávka je vhodná hlavne pre odrastené deti, tej drámy je tam toľko, že malý divák môže mať hokej z toho, ako sa preplieta smrť, chudoba, bohatstvo a ľudská dobrota a odpustenie. Postáv nie je málo a nečakane sa každej dostane priestoru práve toľko, koľko potrebuje. Aby každá ukázala tie ľudské vlastnosti, ktoré autorka chcela. Páči sa mi, ako Božena Němcová vedela do každého diela umiestniť aj seba v podobe múdrej Babičky, samozrejme nechýbala ani tu. Alebo je to dobová hra scenáristu, podobne ako silný sociálny apel, ale zo záverečných slov Vojtecha až zamrazilo. –––– Tak si račte vzpomenout, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni. Že lidé byli stvořeni k obrazu božímu, ne psi. (17.03.2016)

Němcové sentimentální patos s jednoznačnými postavami nebo těžce předvídatelným vývojem charakteru (hraběnka) jsem nikdy nemusel. Zdlouhavé, popisné vyprávění bez zajímavějších odboček, kde divák (čtenář) nad dobrotou lidu v podzámčí "žasne" a nad zbohatlíky s nelibostí ohrnuje nos. Průměrný výtvor přeceňované české pisatelky. A je to takové, no, socialistické. (02.09.2015)

Přijde mi to jako pokus o určitý realistický pohled, avšak s určitým zjednodušeným pohledem na celý problém, a až jistým pohádkovým vyzněním. Jak mám Rážovy filmy rád, tady to vypadá, že se nějak moc nesnažil a téma mu k srdci nepřirostlo - je to takové strojené a chladné, poněkud povrchní, jako by se některé scény jely na první dobrou. Jinak proti onomu sociálnímu vyznění nic nemám, přece jen báchorkám o tom, jak lidé zbohatli jen a jedině svou pílí, věří jen ti samotní zbohatlíci, ostatní vědí, že je to hodně o intuici, dravosti, známých, správných informacích, lobbyingu a mnoha dalších okolnostech, kde už to bývá často na hraně nebo za hranou nějaké morálky. Ale inscenace samotná mi prostě přišla utahaná, nevzrušivě natočená, a i mí oblíbení herci hrají tak nějak na půl plynu. (01.01.2018)

Božena Němcová k mým oblíbeným autorům nikdy nepatřila a kvůli averzi na povinnou školní četbu se k ní ani nikdy nevrátím. Přesto jsem vzal na milost některé filmové adaptace jejích děl. Film V zámku a v podzámčí patří k tomu nejlepšímu, když tedy pominu její pohádkové náměty. Poprvé jsem viděl film jako malý a dodnes si pamatuji tu skvěle vystavěnou depresivní atmosféru chudoby poddaných a morálně pokřivený svět šlechty, kdy více záleží na malém psovi než na lidech. Na podzim si občas říkám, jak by asi chutnal chleba z žaludů… :-) Přesto lze ve filmu najít i víru v dobrého člověka a v lepší zítřky. Navíc film kouzlo neztrácí ani z pohledu dospělého. Za silnou atmosféru a za naději i v nelehké době, dávám čtyři hvězdy. (22.10.2022)