Krvavý diamant

Scénář: Charles Leavitt .. Zajímavý a do jisté míry šablonovitý velkofilm, který bohužel dané velké sousto nezpracoval do dokonale vstřebatelné podívané. Příběh pracuje s tématem ve dvou rovinách. Jednak je to dobrodružná jízda, kde stojí za zmínku akční stránka, která je díky skvělé kameře přehledně podána a také jako humanitární sonda do znesvářeného Afrického kontinentu, plného genocidiích bojů a dětských vojáků. Společným jmenovatelem všeho krutého dění jsou diamanty. A o takzvané krvavé diamanty jde všem třem postavám, byť každé z jiného důvodu. Edward Zwick opět postavil hlavního hrdinu do cizího prostředí a konfrontuje ho s tamními problémy. DiCaprio roli zvládl obstojně, cynismus a prohnanost z něj přímo číší, přesto v několika momentech nepřesvědčí stoprocentně. Zato Djimon Hounsou válí v každém záběru a bez ženské postavy, nevýrazné Jennifer Connelly, by se příběh snadno obešel. Tvůrčí snaha zavděčit se všem je tak spíše ke škodě - ještě větší škoda by však byla snímek přehlížet. 85%. (27.01.2007)

Sierra Leone je rozhodně země, kam bych se nejméně chtěl podívat. Příroda je sice nádherná a samotná země je označována pod pojmem největší naleziště diamantů na světě. Ale to co je pro jiné bohatství pro ní je utrpením. Krvavý diamant pojednává na toto téma, pojednává opravdu dost autenticky a chvílemi jsem měl až mrazení v zádech, jak se k samotné zemi chová skupina magorů pod názvem R. U. F., kteří ač řikají že pro dobro, snaží se zem zpustošit co nejvíce: vypalují vesnice, vraždí lidi a z dětí dělají mašinérie na smrt. Ano, to je právě to čím jsem byl nejvíce šokovaný a po prvé jsem tomu nebyl ani schopný uvěřit. Převážně díky tomu je film tak silný jak příběhově tak emotivně. Herecké skvadra se zde také povedla a fakt, že Leonardo di Caprio dostal nominaci za Oscara značí, že se z něj stává čím dál tím lepší a viditelnější herec, tedy pro mě, ale i tak bych řekl, že Djimon Hounson jako Solomon a otec, co chce zachránit rodinu ztvárnil svoji roli ještě lépe než Leonardo. Krvavý diamant je takřka povinností vidět a i přes svoji délku a slušný hudební doprovod nepřestane nudit. Samotný dovětek jen utvrdí fakt, že toto prostě nemohl být špatný film. --- Pochop to, vláda chce, aby jste volili. Říká, že budoucnost je ve vašich rukou. My jsme budoucnost, tak si bereme vaše ruce. (05.04.2007)

Nádhera, na konci při závěrečném vzepjetí soundtracku Howarda mně neskutečně mrazilo v zádech. Zwick mi po Posledním Samurajovi znovu dokázal, že mu takovéto emocionální a velkolepé příběhy s poselstvím jdou. Tady je to poselství navíc velmi drásavé a hlavně aktuální, opravdu je mi těch lidí, kteří musí v těchto podmínkách žít, líto. Holt, Afrika na tom vždycky byla takhle a žel ještě dlouho bude. A snad nám, rozmazleným Evropanům, budou dále zruční filmaři servírovat takovéto filmy, abychom si aspon nachvíli mohli uvědomit jak to tam vypadá a opravdu nebudou kupovat konfliktní diamanty. Neuvěřitelně silný příběh bez jakékoliv předlohy, jednou nádherné, jednou hrůzné scenérie, výborný Leo i Hounsou, a jeden příběh o honbě za diamantem v prostředí všudypřítomného zla (zde RUF). Prostě perfektní a ty nominace si film opravdu zasloužil, a zasloužil by si plně i oscary. Má úcta, víc takových filmařů jako Zwick. PS: Na úvodu zmíněný James Newton Howard vytvořil asi svůj nejlepší soundtrack, který po celou dobu oblažuje diváka nádhernými exotickými tóny Afriky. A hlasy taky. Naslouchejme jim a poučme se. (23.12.2010)

Jako pět filmů v jednom. Edward Zwick (a ostatně i Leo a JNH) nám zraje jako prvotřídní archivní vínko, co do barvy, čirosti a aroma. Našlapaností svého posledního kasaštyku vysmívá trucovité výhonky ráže Slz slunce do pozice spráskaného psa, co komicky poulí zraky a vozí se po vlastní zablešené oháňce. Krvavý diamant je zacílená a precizní stylová kombinatorika se záměrně populistickou fabulí, nedostižná ve své (politické) gramotnosti a (audio)vizuální ódě na radost. Představa dalších možných Zwickových angažmá u mě vyvolává blaženou rezonanci! (16.07.2007)

Celkem obstojný blockbuster o současné Africe optikou amerického mainstreamového diváka. Hollywood je tu však ve výsledku cítit mnohem více než ta Afrika. Stejný problém jako třeba u Kazatele Kalašnikova. Ten americký pohled na svět má skutečně svá dogmatická specifika. Takový Američan se musí angažovat stůj co stůj, ale nesmí to zajít dál než před obrazovkou televize, nebo do místního kina. A pak ten jejich patos, naštěstí ale nevlály vlajky s hvězdami a pruhy, jen hrála emotivní hudba a dynamika střihu občas postupně poklesávala. A podíl scénáristova pozitivistického myšlení na polidštění hlavního hrdiny? Maximální. A cožpak teprve ty jejich happy endy, a ta záliba v krásných lidech... Koho by však napadlo, že v americkém filmu o poměrech v centrální a jižní Africe lze zaslechnout tuhle zřejmě zcela univerzální premisu: ,,Mysleli jsme si, že bojujeme proti komunismu, ale bylo to jen o to, kdo co dostane, chápeš?." Jako by mluvčí popisoval situaci roku 1989 u nás, že? Hodně slabé 4 **** (18.10.2012)