Bjósoku 5 centimeter
5 Centimeters per Second
Režie:
Makoto ŠinkaiScénář:
Makoto ŠinkaiKamera:
Makoto ŠinkaiHudba:
TenmonHrají:
Kendži Mizuhaši, Satomi Hanamura, Ajaka Onoue, Risa Mizuno, Akira Nakagawa, Hiroši Šimozaki, Masami Iwasaki, Miki Suga, Rjó Naitó, Jošiko Iseki, Juka Terasaki (více)Obsahy(1)
Tři volně propojené příběhy vyprávějí o vztahu chlapce Takakiho a dívky Akari. Na škole si byli blízcí, a i když se museli odstěhovat daleko jeden od druhého, i nadále udržovali vzájemný vztah, psali si dopisy a drželi se myšlenky, že se jednoho dne opět setkají. Tak nejdříve sledujeme Takakiho, cestujícího na schůzku s Akari, poté vidíme Takakiho očima zamilované spolužačky Kanae, nakonec se opět k vyprávění dostává Takaki, tentokrát už jako mladý muž. Celým filmem, který si kompletně naanimoval Makoto Shinkai sám na počítači, proplouvají pomalým tempem ozvěny lásky, které nebylo souzeno se naplnit. (Natascha)
(více)Recenze (209)
Jedno z nejkrásnějších a nejdojemnějších vyznání lásky, jaké kdy bylo v hraném i kresleném filmu znázorněno. Ovšem zároveň i tuna cíleného patosu, který nelze úplně ignorovat vzhledem k tomu, že na diváka útočí vlastně z každého přenádherně naanimovaného záběru a každého hudebního motivu. Smekám před režisérem za úchvatnou vizuální stránku a kvituji i to podmanivé poetické pojetí, ale to nic nemění na tom, že z toho cukru mě tentokráte hodně rozbolely zuby. 85% ()
Srdce mě bolí, že láska nebyla opětovaná. A těžko někomu nadržovat, obě dívky si získaly mé sympatie. Film mě vedl k zamyšlení, k zavzpomínání na časy. kdy jsem se ploužila po školních chodbách s cílem spatřit mého idola, kdy jsem spřádala šílené plány jak se "omylem" potkat...kdo zapomněl na ten pocit...ted si vzpomene ()
Krásny poetický romantický príbeh o ceste chlapca a dievčaťa, ktorí sa od seba postupom rokov stále viac vzďaľujú fyzicky aj psychicky, až do úplného odcudzenia. Vizuálna stránka je skutočne krásna a veľmi kvalitná, príbeh je síce jednoduchý, ale veľmi príjemný a možno ešte viac by som si ho užil v písanej podobe. ()
Povedený destilát filmové melancholie, u jehož sledování jsem se právě při tom správném citovém rozpoložení místy málem rozplynul blahem. Jsou tam sice kýčovité obrazy, ale při jejichž pozorování jsem většinou v ústech neměl podobný pocit odporu, jako jsem měl při sledování jiných přestylizovaných snímků. Krásné v detailech, krásné ve své vnitřní skromnosti. Padající lístky sakur, poletující vločky sněhu a jeden malý lidský příběh, který jsem si dokázal vychutnat. Pan Šinkai zkrátka tyhle snímky dělat umí. –– „Hey... They say it's five centimeters per second. The speed at which the sakura blossom petals fall... Five centimeters per second.” ()
je až k neuvěření, co se dá naanimovat na kompu... a když se k tomu přidá lyrická křehkost japonského bytí, je z toho celkem příjemná hodinka drnkání na emoční struny... jen mi v některých pasážích pravda trochu padala víčka, rychlostí přibližně 5 centimetrů za sekundu... 70% ()
Óda na nevyslovená vyznání, na míjení se, na města, která snad kdesi skrývají tu, co se už nikdy nepotká. Óda na vzdálenost... kterou pro nás právě popravila éra facebooku. Homo sapiens, jenž ještě donedávna mohl zestárnout i s pokladem svých nesplněných středoškolských snů střeženým kdesi hluboko v srdci, se nyní, na počátku doby bezhranična, mění ve stalkera, co hned z webu ví o nových dětech, nových mužích a nových kariérách své dávné milé. Kolik vynálezů - snad už od časů železnice - nám bere dálku? Kouzlo bylo na dojezd, později na dolet… dnes je na dokliknutí. A člověku může být smutno, že není k čemu upnout hořkosladké smutky, protože obzory byly zrušeny a svátečno pohltil všední den. [Ale zbývá naděje: pustina kolem vede pohled k nebi. A krása, která na zemi nevyhnutelně uniká před dotekem - a přitom nepřestává zraňovat - nutí vyhladovělé volat k Neznámému, který sytí. A pokud ne On, pak nikdo…] ()
Film jímavé krásy, která si mě zcela podmanila. Zprvu se mi zdálo, že je to jen sled nádherných obrázků (místy na hranici fotorealističnosti), volně pospojovaných v lyrickém duchu do melancholického vyznění, které v posledku přechází do ušlechtilé nudy, ale není to pravda. Tento film je v první řadě výletem do hezčího světa, z něhož se nechce vracet a kde možná nahlédnete některé aspekty svého života v jiném světle. Výjimečný zážitek, který si chci uchovat v paměti co nejdéle. ()
Co rict ? Plne zivota. Nadhera. 6 hvezd. ()
Tri najromantickejšie, najsmutnejšie a najkrajšie poviedky, obalené do tej najúžasnejšej vizuálnej formy, akú som kedy videl. Malý film, z ktorého dokonalosť srší z každého okamžiku a ktorý vnímam ako jednu obrovskú filmovú báseň a obrazovú extázu. ()
Do tří krátkých příběhů rozdělené nádherně provedené zamyšlení nad smutkem, který provází osamělost a neopětovanou lásku a to celé prodchnuté posmutnělou atmosférou melancholickou jako na podzim padající květy sakury. Jedním slovem nádhera. ()
Prvá a druhá kapitola ma vôbec nebavili. Druhá sa mi páčila najviac, pripomínala mi rôzne príbehy, ktoré som čítala v knihách. Chalan povie niečo milé a dievča v duchu kričí od nadšenia... no a ja spolu s ňou a to som prežívala aj pri druhej kapitole. Tretia vo mne nezanechala takmer nič. Bohužiaľ. Asi zrejme viem viacej "súcitiť" s teenegermi ako s 13 ročným príliš poetickým chlapcom alebo dospelým mužom, ktorý (podľa toho ako vyzeral) mohol mať už dávno ženu, ktorá by ho ľúbila alebo teda aspoň na každý prst jednu. Proste som čakala niečo dojímavejšie a dramatickejšie z toho čo tu ľudia písali. No ale tretia kapitola tak pri tej som sa určite tvárila ako kameň. Jednoducho druhá vyvolala vo mne emócie a ostatné nie. Bodka. ()
Asi jsem cynik, ale zíval jsem od začátku až do konce. :( ()
Film převážně pro holky. Každopádně i já, tvrdý a testosteronem napumpovaný překrásný sexy jinoch, jsem si docela přišel na své. Trošku mi překážela ta všudypřítomná citová vydíračka, ale bez ní by to dost možná ani nebylo ono. Pochválit musím grafickou stránku filmu. Řadím se takřka mezi odpůrce anime, ale grafické ztvárnění v tomto snímku bylo zkrátka překrásné. Co se týče příběhu o nenaplněné lásce, tak ten ocení zajisté každý, kdo si tím někdy prošel, takže téměř všichni. Velice vděčné téma, které tvůrci v rámci tohoto filmu uchopili moc hezky. Pokud se rádi utápíte v melancholické náladě, tak budete nadmíru spokojení. Za mě lepší 3 kousky. ()
Kladně budu hodnotit pouze výtvarnou stránku filmu. Ohromné množství detailů a místy až kouzelná grafika nemůžou konkurovat chabému a utahanému příběhu, který ve mně nezanechal žádné pocity. :-( 35% ()
Japonské animáky umí být nádherně melancholicky poklidné, procítěné a dokonce i ty nejbanálnější situace umí naplnit neobyčejným kouzlem a nezapomenutelnou atmosférou. Makoto Šinkai to všechno ještě zpomalil a povýšil na druhou. Dokonce i ty sněhové vločky se v dlouhých záběrech snášejí tak nějak pomaleji. Ten film je jako sen, jako filmová meditace, která z hlubin paměti vytáhne ozvěny vlastních prvních naivních lásek i připomínky všeho co jsme tehdy kvůli nim byli schopni udělat a podstoupit. Na druhou stranu, užít si takový film vyžaduje nejen trpělivost, ale především to správné rozpoložení. Pokud ho netrefíte, uvidíte nudu o ničem, ale pokud to trefíte, dostanete dojemný příběh o láskách, kterým není přáno a dáno se naplnit, příběh hluboce procítěný a emotivní přesto podávaný bez velkých vypjatých gest. Jen málokdy se mi stává, aby byl animovaný film tak intimním a osobním prožitkem. ()
Vizuálně naprosto neuvěřitelné a všem jsem moc přál, ať to nějak dopadne. Jenže, jak je to krátinké, tak to ze mě i po chvilce vyprchalo a už druhý den jsem si pamatoval jen, že to hezky vypadalo. A ta vychválená závěrečná píseň je doprovázána perfektní střihem, ale samotná skladba to alespoň pro mě zabila. ()
Rozkošné ... - 7. 12. 2009 - 85% ()
Asijská kinematografie a romantický žánr jsou pro mě takřka bezchybné spojení ale v případě tohoto animáku, bohužel jen slušné spojení. Vizuální stránka je samozřejmě skvělá (jako jakýkoliv jiný japonský animák) ale ani jeden ze tří romantických příběhů na mě nedokázal zapůsobit tak abych se do filmu dokázala naplno přenést. ()
5*, protože se jedná o dílo jiné, než jsem zatím kdy viděl. Melancholické, pocitové, smutné, s krásnou animací. Stejný názor i má dcera (11). Jediné, co bych vytkl, jsou určité občasné dějové nejasnosti - které se ale spraví tím, že se na film podíváte hned ještě jednou :). Chci vidět další filmy tohoto autora! ■ P.S. Rok stará recenze na tento film z blogu Sme, která jako první podnítila můj zájem: http://snobel.blog.sme.sk/c/156661/5-centimetrov-za-sekundu.html ■ Trailer http://www.youtube.com/watch?v=wdM7athAem0 ()
A já se k Shinkaiovi přiblizuji ani ne 1 cm za rok, protože recenzi vskutku píši o pár kilometrů blíž k Japonsku než obyčejně. Legrácky stranou, jeho scénáristický styl plný fantazírování doposud nedokázal ve mně zažehnout jakýkoliv druh příjemnějšího pozdvižení a přitom úvodní příběh k tomu měl fajn náběh. Líbí se mi motivační vyprávění o překonávání hranic neznáma k dosažení vytouženého cíle a to ústřední dvojice s naivní ale zarputilou obětavostí činí. Člověka ze západní hemisféry může překvapit konečná netečnost, skromnost ve vyjadřování a projevování citů a emocí, ale přítomné milé souznění hřeje na srdci. I když chápu poselství dalších 2 příběhů, tak mám ve stínu předchozího dílu problém najít logiku chování nejen ústřední dvojice, ale celkově filosofického pojetí tématiky. I když se domnívám, že následující 2/3 anime je o poetickém smutnění nad mírnou osudovostí a citové vytrvalosti, nakonec v mé mysli se to nechtěně vyjímá jako kritika nemohoucnosti. Scénář tomu všemu nenápadně pomáhá přímým uhýbáním od vysvětlování podstatných faktů a nikdy neodpoví na úplně banální otázky typu: "Proč se opět nejelo vlakem? Proč se nevolalo a jen psalo?". I když si nemyslím, že jsem citově vyprahlý, asi jsem už přílíš zvyklý a uzemněný nekonečnou várkou japonského afektovaného a prožívaného nepřiznávání lásky, že další variace k tomuto nepochopitelnému činu a čekání na Godota mě nevytrhnou. Neměl jsem pocit, že je to láska století. Neměl jsem pocit, že jsem dostal pádné důvody k tomu, aby mi bylo líto nevykonané grandiozity anebo naopak uznale přikývl: "Jo, tak přesně takový je život!". Nejlepším prvkem, jako už ostatně vždy u Shinkaie, jsou krásné obrázky doprovázené buďto citlivě zvoleným hudebním doprovodem anebo decentním japonským popíkem. Pokud to úmorné vlečení v něčem ocením, tak je to právě vychutnávání si audiovizuálu, který je skvostný. Ale jen za něj 5* nikdy nedám. ()