Šťastný smolař

Slušný pokus o něco trochu propracovanějšího, bohužel jej sráží několik podstatných chyb. Například opět nesjednocená výprava - vidět v jednom záběru motorku, klobouky z počátku 20. století, Dvořáka v barokním ohozu a zbrojnoše v brnění je opravdu něco otřesného. Dále bych se obešel bez mnoha zbytečných minirolí známých herců, výsledkem je vždy nevyužitost a zbytečné odvádění pozornosti. A ještě mě hrozně bilo do uší a očí předabování Haničky. Nebylo by pro příště jednodušší a logičtější vybrat představitelku, která to nepotřebuje? Jinak jak říkám, bylo vidět, že si na tom dal Strach docela záležet, jako celek to rozhodně nepůsobilo odflákle, ale do zlaté pokladnice českých pohádek se to opět nezapíše. (25.12.2012)

Do téhle pohádky jsem vkládal nemalá očekávání a ta přetrvávala i poté, co musela filmové plátno vyměnit za televizní obrazovku. Bohužel, žádný zázrak se nekoná. Přesto Strachova pohádka nabízí něco, co není pro vánoční původní televizní tvorbu samozřejmé - osobitý humor, snahu o určitou poetiku, uzavřený svět s vlastními pravidly, neotřelý vizuál. Toto vše tady je, i když nedostatečně dotaženo. Humor se nebojí ironie i morbidity, ale postupně se mění v mišmaš, který nedokáže najít uspokojivou polohu mezi dětským a dospělým divákem, což by se u kvalitní pohádky stávat nemělo. Poetika dodána již zajímavým vypravěčem a neotřelým míšením různých dob a neslučitelných motivů působí dosti uměle, ale přesto občas nabídne nápady, které osvěží jednoduchý děj. Uzavřený svět a zvláštní pravidla dodává řada vděčných motivů jako setkání smolaře s chorobným lhářem, štěstěna jako protipól - prolínání těchto atributů postav dává zadělat na velmi vděčné situace, jež by měly pohánět děj, většinou však vedou jen k neoriginálním průpovídkám, samoúčelným gagům a místo, aby se splétalo něco překvapivého a neotřelého, hlavní dějový pohyb se děje na základě velmi jednoduchých berliček, jež prostě neuspokojí. Nejvíce se podařilo opět vytěžit z vizuální stránky, která navozuje správnou atmosféru, dovedně pracuje s animací a nezabíjí ji okaté triky. Výhodou je také nekomplikovaný děj bez zbytečných odboček, svižně mířící ke svému cíli, jenž však, jak jsem zmínil zcela nedotahuje nakousnuté motivy a volí spíše jednodušší cesty řešení. Pro každou pohádku je důležité, aby jednoduchou dějovou linii ozvlášťňovaly a přitom nerozmělňovaly drobné detaily, nápady a především dobře načrtnuté, výrazné postavy. Bohužel, skutečných nápadů je pomálu a s postav zaujme pouze chorobný lhář Ivana Trojana, jinak jsou postavy nezajímavé a neživotné navzdory dobrým hereckým výkonům (Filip Cíl) - tedy až na hodně unylé ztvárnění dcery Štěstěny. Jiří Strach tedy nepřekročil standard řemeslně solidní pohádky, která neurazí a přinese pár svěžích prvků. Zde je hlavní překážkou promarněný potenciál, který je z námětu a dějového východiska cítit. Snad se mu někdy podaří dostat na plátna skutečně dotažené dílo, jež by navázalo na nejlepší tradice tohoto žánru. Otázkou je, jestli je to dnes ještě možné, každými dalšími Vánocemi o tom musím stále více pochybovat... (25.12.2012)

Tak takhle tedy ne! Kam klesla česká filmová tvorba pro děti? Na panu režisérovi je hezké, že se prohlašuje být katolíkem, ale o víře a katolické věrouce neslyšel zřejmě ani z rychlíku! To, co jsem právě zhlédla, je doslova a do písmene ubohé! Bylo by také od věci, kdyby si tvůrci ujasnili, komu je pohádka vlastně určena, jaké věkové kategorii. Vtípky - velmi často trapné a nepovedené - střílí pro jistotu do všech stran! Zdá se, že tak chatrný, mizerný scénář neoslovil ani herce a neposkytl jim potřebnou jiskru! Už dlouho jsem neviděla tak slabé výkony! (23.10.2018)

Vlastně to nebylo vůbec špatné a člověk se i zasmál. Absence trapných vtipů a pitvořících se herců určitě napomohla k vyššímu hodnocení. Malinko mi logicky nevycházel závěr, ale nakonec se to na čtyři hvězdy vyškrábalo. Především díky skvělému Trojanovi a ani Dvořák nepodal vůbec špatný výkon. Rozhodně neurazí, spíše příjemně překvapí. Je to tak na tři a půl. Zaokrouhluji nahoru. 70% (29.12.2020)

7/10. Jak to na první pohled celé vypadalo poněkud bizarně a nebudilo ve mně valnou důvěru, tak se z toho nakonec vyklubala po čertech příjemná zábava. „Šťastný smolař“ je vším, jen ne typickou českou pohádkou. Spíše humorně-dobrodružným příběhem s pohádkovými prvky a kejklířskou poetikou. Pohádková road movie je možná přesnější označení. Vtipné, nápadité, neotřelé, originální. Že by náznak, jakou cestou by se mohla ubírat současná pohádková tvorba? (25.12.2012)