Otec prasátek

Příjemná a zdařilá adaptace Pratchetta, která ovšem obsahuje sotva zlomek humoru jeho knih (ono se to ale dost dobře do filmu nedá dát). Nedokážu posoudit, jak moc tomu porozumí někdo, kdo Zeměplochu nikdy nečetl, ale já jsem byla zcela spokojená. Dokonce na to, že to byl TV film i triky byly dost dobré. Z obsazení byl naprosto úchvatný vrah Časnačaj a mně se ještě moc líbila Smrťova vnučka Susan. (16.06.2008)

Nadšen. Tyhle adaptace mají svoje kouzlo a radši uvidím Pratchettovky v televizním podání, než v nějaké podivné pitvořině. I stopáž se mi líbí, jen to člověk musí pochopit a opravdu si celý děj rozdělit na dvě části. Jinak je to tříhodinový nával na mozek. Takhle je tu spousta fajn postav s haldou úžasných nápadů. Otec prasátek se mi líbil daleko více než Barva kouzel. Na jednu stranu se zde řeší každá blbina a děj se sune opravdu velmi pomalu, ale na druhou je pak prožitek daleko větší. 5 hvězd nedám jen proto, že si dovedu představit ještě lepší podívanou, kterou snad dostanu v dalších adaptacích...ač ten Smrťův doslov si možná pátou hvězdu zasluhuje. (24.09.2010)

Přemýšlela jsem o 5*, nakonec jsem je nedala, protože se objevilo pár nudných míst, bylo to poměrně dost natáhlé - zbytečně..Byla jsem ovšem naprosto unešena ze smrtáka, Zuzany a časnačaje :D) .. Časnačaj a jeho dvě zajímavé oči mě fascinovaly v podstatě celý film :D) byl i bombasticky nadabovaný..Občas nějaký super vtípek, který nahodil atmosféru .. Pěkná "pohádka" na Vánoce :)) (31.12.2013)

Pamatuju, když jsem si před lety říkal, jaké by to bylo pěkné, kdyby se někdo chopil Pratchettovek a alespoň některou hodil na celuloid. Vždyť je tohle fiktivní universum tak krásně přitažlivé a barevné! Navíc si dělá legraci z toho našeho reálného. Pak jsem zjistil, že o něco se relativně nedávno pokusili soudruzi z britské televize. Ihned se mě jala velká zvědavost, zda se dokázali vyvarovat oné pověstné chyby, a jak vlastně celou složitou látku uchopili. Inu, tak trochu jako televizní pohádku pro děti se všemi nešvary, který tento druh ztvárnění příběhu může poskytnout. Nemůžu si pomoct, ale speciálně Zeměploše by slušel efektní kabátek, snad i na hranici kýče, nebo lehce za ní. Něco jako ultrabarevný svět druhého Hellboye. Holé kulisy mi tu kolikrát mírně zkazily zážitek. Pratchettův typický humor se také nepodařilo zcela převést na plátno (jaký div, když často stojí na slovních hříčkách a narážkách, poznámkách autora pod čarou a tak podobně) a stoprocentně ho nedokázal nahradit ten lehce dětský, který zde ale, vzhledem k celkovému ladění interpretace, dával určitý smysl. Přesto je obrovský rozdíl přečíst si, kterak děkan Neviditelné university prchá na lustr a pak výjev sledovat na obrazovce v podobě poměrně typické grotesky. Druhá část jednoznačně převyšuje tu první a závěrečný rozhovor Smrtě se Zuzanou konečně vystihuje zeměplošskou poetiku. A Michelle Dockery je rozkošná. Snaha se cení, to každopádně. (09.05.2009)

Platí vesměs stejné postřehy, jako jsem měl u Zaslané pošty, tedy docela slušné zpracování a místy nápadná televiznost (především u masek), což ovšem není překvapení. Otec prasátek ale trpí jedním zásadním neduhem, který mi na rozdíl od první uvedené adaptace nedovolí jít až na čtyřku, jakkoli bych ji rád udělil: rozvláčností. Nebylo nutné udělat přesnou adaptaci, ačkoli tu snahu dovedu pochopit. Ani pro mě jakožto nadšeného čtenáře zeměplošských příběhů nebylo snadné vydržet tři hodiny (přestože jsem si to rozdělil na dva dny) a nepřipadat si, že bych radši měl jít něco dělat. Je mi líto, ten film se prostě nehýbe. Jinak by to bylo fajn. (13.06.2011)