Režie:
Miloš BobekScénář:
Kristina VlachováKamera:
Milan DostálHudba:
Otmar MáchaHrají:
Lenka Pichlíková, Eduard Cupák, Ivan Luťanský, Vlastimil Bedrna, Jorga Kotrbová, Vlastimil Brodský, Věra Budilová, Bohuslav KalvaObsahy(1)
O princezně, která pochopila, co je v životě nejcennější... Příběh o princezně, která pohrdla hlubokým citem lásky moudrého krále, jsme vybrali z odkazu francouzského spisovatele Charlese Perraulta. Jako všechny pohádky tohoto mistrného vypravěče, má i tahle originální námět a je v ní ukryta moudrost, k jejímuž nalezení vede nelehká cesta. Na jejím konci už ale bude princeznička vědět, na čem v životě hlavně záleží. (Česká televize)
(více)Recenze (25)
Zvláštně pojatá pohádka - na české poměry. Neříkám, že špatně, ale... Příběh je klasika, krásná pohádka o "oslí kůži". Herecké ztvárnění celkem dobré, princezna se povedla. Studiové pojetí zde však bylo spíše na škodu, z tohoto tématu se určitě dalo "vytřískat" mnohem více. Jakkoli se příběh může zdát poetický, na mě působí spíše ponuře. Co se mi však moc líbilo, to byl konec. Princezna si nakonec uvědomí, že má ráda starého krále a ne mladého, krásného prince. Škoda, že v závěru tvůrci divákům neukázali zázračnou proměnu - král omládne, princezna zestárně... ()
V těch 80. letech hrála Lenka Pichlíková princezny v TV pohádkách docela často a musím říct, že patřila mezi jedny z idolů mého dospívání. Pohádka je samozřejmě temná, přece jen už samotný francouzský originál se vyvíjí spíše jako balada, ale přece jen na české poměry je zde té pochmurnosti až moc (včetně deprimující hudby Otmara Máchy), i když herci skvělí a ponaučení zřejmé. ()
Ježto fakt nemám rád nepřiměřené věkové rozdíly mezi partnery, neměl jsem nikdy rád ani tuhle pohádku, a to ani v její knižní podobě. Chápu to poselství, ale pokud je král opravdu moudrý, musí si uvědomit, že princezně může nabídnout ještě tak pět až deset let duchaplností (pokud je ona vůbec dokáže při své "inteligenci" ocenit), a pak dalších deset let, kdy mu bude zlý Němec schovávat věci, bude ho zlobit prostata (moudrého rádce Vašuta, který si nikdy nemusí odskočit, tenkrát ještě neměli) a jídlo mu budou muset předkousávat. A riskuje infarkt myokaru. Opravdu je tohle životní perspektiva, kterou moudrý král nabídne své nevěstě? ()
Perraultovi tady z jeho pohádky nechali jen tu oslí kůži a koláč. A to ještě v mých představách ten pohádkový koláč byl o několik levelů výš, než to, co tady, vybaleno z celofánu z nápisem Pramen držela v rukách ta poměrně šeredná princezna. Kdyby jen šeredná, hlavně blbá byla. Olíbávat se v zrcadle a pateticky hledět na slunce, protože má modré oči, jako ten onen bezvědomý princ, to chce už notnou dávku tuposti. Přiznávám, že tuhle pohádku vlastně nemám z podstaty ráda v žádné její verzi, protože mám ráda osly. Snad existuje někde verze, kde se král za ta rozmarná přání spravedlivě rozhořčí a nechá z kůže stáhnout princeznu. ()
"Copak nám osud nadělil všem stejně...??" Bróďa se svým klasickým smutným výrazem a tímto výrokem, je pouze jeden z nadprůměrných prvků v tomto pohádkovém dramatu. Opravdu skvělé dialogy, samozřejmě v rámci inscenační pohádky, nicméně mají svou moudrost a sílu. A Lenička Pichlíková? Naprosto skvělá, po stránce profesní i vzhledové. Pro mě bez diskuze jedna z nej princezen čs. kinematografie...krásná nedělní hodinka. ()
Reklama