Hry bez hranic

Jedna z mála soutěží, kde si dospělí hrají jako děti a diváci v křeslech to akceptují a předou jako kočky. Entuziasmus Adamcové působil příjemně - vypadalo to, že má soutěž a lidi kolem ráda... Zjevně jí formát soutěže sedl. Když byla hostitelskou zemí H.B.H. ČR, dost jsem to prožíval a přišlo mi škoda, že naši tvůrci nevyvinuli takovou kreativitu, jako některé jiné země. Alespoň jsem měl ten pocit. Ale možná svou roli sehrál i rozpočet, který byl asi menší, než měly bohatší země. Docela mě mrzelo, když toto roztomilé bláznivé klání skončilo a H.B.H. přestali vysílat. (07.04.2012)

677. hodnocený film: Kdo by neznal Hry bez hranic, jako by nebyl. Vynikající soutěže a přiblížení kultur Čechoslovákům, kteří znali jenom Balaton a maximálně Rumunsko z pohlednice od bohaté tety (k sakru, na Rumunsko mi nesahejte!). Vynikající, škoda jen, že už to dnes není možné na České televizi vidět. 5* už jenom za tu vzpomínku. 5* (21.02.2009)

Několik ryze sentimentálních vzpomínek na dobu porevoluční: Ty úplně první díly s českou účastí si moc nepamatuju (jsou teď reprízovány na ČT), ale hlas Martiny Adamcové ano ("jsme čtvrtí v Evropě, no to je skvělé"). Později české moderátorství převzala Marcela Augustová, a někdy v té době nastoupila také disciplína s moderátory (tehdy jsme Marcele nemohli přijít na jméno, protože většinu soutěží nám spíše pokazila), o něco později "žolíkové" disciplíny. Pak u toho byl i Petr Vichnar, pamatuju si i Čmaňu Zedníčka. Po dnešním zhlédnutí prvního reprízovaného dílu ze Santa Caterina Valfurva lze konstatovat ještě hodně slabou choreografii a výpravu disciplín, limitovanou televizní techniku, slabší zázemí, českou televizní účast omezenou na pouhý zpětný dabing převzatých záběrů, a hlavně vyjukané Čecháčky, kteří v životě neviděli skůtr, lyžovat umí jedině na dlouhých dřevěných ski z dob Krakonoše, s účesem a la vrať se do hrobu. Ale vydržte, ono se to zlepší. (04.07.2010)

Jako dítě jsem to hltal. Úplně jsem se viděl na těch překážkách. Nesplněný dětský sen. Nejvíce mi v paměti zůstal brněnský tým. Jinak jsme se spíše umísťovali v druhé polovině. S odstupem času jsem to viděl na obnovené ČT3 (než ji opět k 31.12.2022 zrušili) a to kouzlo lehce vyprchalo. Holt všechny ty Takešiho hrady atd. to posunuly dále. Na rozdíl od asijských individualních variací, zde soutěžily národní týmy reprezentované svým městem. (02.01.2023)

S nostalgií jsem uplynulé léto v nedělních ranních hodinách přilepen k dětskému kanálu ČT zhlédl reprízu ročníku 1993 a s odstupem dvaceti let jsem se kromě samotných her pobavil také tím, jak se celý pořad ukázal být prognostickým v následujících třech bodech. --- 1. Nárůst průměrného věku matek z pětadvaceti let v roce 1993 na třicet let nyní, jelikož časté a upřímně míněné dotazy Marcely Augustové na počet dětí našich sotva plnoletých členek týmu se nesetkávaly s velkým pochopením, protože proč si, Marcelo, pořídit dítě, když je konečně doba, kdy si můžeme hrát. --- 2. Osud Řecka v době, kdy v Evropě nebudou bez hranic jen hry, jelikož z deseti základních kol byl řecký tým osmkrát, a většinou s jasným odstupem, poslední, jednou předposlední a, pravda, jednou dokonce čtvrtý. --- 3. Přednostní zaměření Petra Vichnara coby sportovního komentátora na alpské lyžování místo hokeje, jelikož si se železnou pravidelností pletl při čtení časových ukazatelů minutu za sekundu a sekundu za setinu. (27.09.2014)