Angel
Angel
Angel
Režie:
François OzonScénář:
François OzonKamera:
Denis LenoirHudba:
Philippe RombiHrají:
Romola Garai, Sam Neill, Lucy Russell, Michael Fassbender, Charlotte Rampling, Jacqueline Tong, Simon Woods, Jemma Powell, Una Stubbs, Tom Georgeson (více)Obsahy(1)
Film Angel se svým způsobem vymyká z filmografie francouzského režiséra Francoise Ozona, kterého známe především jako vypravěče intimních dramat svých současníků, jenž občas zabrousí do sedmdesátých let. Drama Angel natočil jako anglicky mluvený film, výtvarně bohatý projekt, podle knižní předlohy Elizabeth Taylorové (jmenovkyně slavné herečky) z roku 1957. Příběh se odehrává na přelomu 19. a 20. století a sleduje osudy hlavní hrdinky Angel Deverellové, naivní dívky, která žije mimo realitu, mimo dosavadní konvence. Přesto však se jí podaří omračujíci strmý společenský a umělecký vzestup, o to krutější je však pád zpět na zem, který se jí stane osudným. Ve filmu dále excelují Sam Neill a Charlotte Ramplingová a dnes slavný a hojně obsazovaný Michael Fassbender. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (75)
"Tak tohle byl zase jeden naprosto zbytečný film," prohlásila kamarádka po skončení projekce. Měla recht. Námět "Angela" (totiž ignorace rozporu mezi sentimentálními fantaziemi a realitou všedního dne) není kupodivu tak ohraný a dalo by se z něj určitě vytěžit mnohé, domnívám se. Zápletka snímku je však křečovitě didaktická, prosycená polopatismem a ve výsledku stejně triviální jako knihy, které píše hlavní hrdinka. Film, který několikrát nekriticky překročí hranici kýče (i ve vizuální a zvukově-hudební složce), je snesitelný snad jedině pro solidní kameramanskou a hereckou práci. Havran však kráká: Never more! ()
No, musím uznat, že se občas scénáristům podaří stvořit postavu, kterou od prvních okamžiků bytostně nesnáším. Nedávno jsem se seznámil s filmovou verzí Scarlett O'Hara, jež byla mlhavým důkazem toho, že by se tělesné tresty u dětí přece jen ještě neměly zavrhovat, ale Angel Deverell tuto mou nesmělou myšlenku změnila v jistotu. Šmarjá, to byla ale příšerná ... bytost. Tato postava patří jednoznačně do skupiny lidí, o nichž se říká, že by potřebovali malý dvůr a velký bič. Snímek byl ve své podstatě spíše komorní záležitostí, hlavní hrdinka mi byla protivná jako osina v ... jako trn v patě, příběh byl zčásti romancí a zčásti dramatem, přičemž pojednával o spisovatelce, s níž by se dnes mohla měřit například Danielle Steel nebo Rosamunde Pilcher, takže by mě na něm logicky nemělo nic bavit. No, a bavilo. Nikdo by nemohl být překvapenější než já, když vyjely závěrečné titulky a já jsem si uvědomil, že jsem se po celou dobu nenudil. Tvůrci asi museli udělat něco správně. / Poučení: Chceš pít šampaňské? Nech vývrtku v šuplíku. 3*+ ()
..takto to nejak vyzerá, keď sa stretnú (a obídu) autorská sterilita s obrazovou dokonalosťou..ani na chvíľu som neveril jedinej emócii, ktoré sa F.Ozon pokúsil do filmu sprostredkovať prostredníctvom inokedy výborných hercov. ()
Původní záměr (byl nějaký? jaký?) se zcela jistě nepodařilo jakýmkoliv způsobem poodhalit příjemci - divákovi. Těšila mě naprosto davová a cynická reakce publika v kině (art klub!!!), když došlo k prvnímu polibku hlavní hrdinky a jejího vyvoleného bonvivána. A těch protáhlých ksichtů po závěrečných titulcích!!! Kde je mých šedesát korun!!!??? 2/10 PS: u slušného filmu se publikum při úmrtích a sebevraždách nechechtá a netleská ()
The Real Life Of Angel Deverell (Main Theme) ()
Hoci, úmysel sa zvrtol v to, čo bolo v úmysle jemne parodovať. Aspoň myslím. ()
Komentář od Sulimo vystihuje moje pocity u filmu, teda až na to zkouškový...:-)) Film o spratkovi v dívčí podobě, který si šel sobecky za svým. Až zjistila, že se svět netočí jen kvůli ní, bylo již pozdě. Na nápravu všeho, i na ty kočky. Chvílemi jsem nevěděla, zda se mám smát nebo brečet, zda to bylo myšlený vážně nebo si z nás autoři dělali legraci... Byla to parodie nebo to skutečně měl být romantický film? ()
58 % - Další snímek o vzestupu nicky na oblaka slávy a o pozdějších trablích a uvadání její glorioly. Musím přiznat, že v poslední době začínám být na tento druh filmů trochu alergický. Angel mi avokovala takovou lacinou verzi Edith Piaf a nedotažený klon výborné Miss Potter. Angel pod povrchem neskrývá příliš mnoho emocí, protože herci si svými výkony o zvláštní sympatie publika neříkají. Romola Garai je ale celkem v pohodě, v poloze jízlivé a prostořeké dívčiny dokonce výborná. Tvář romantická už ale tak dobrá není. Podobně jsou na tom i ostatní herci, u Michaela Fassbendera (Esmé) člověk neví, má-li mu fandit nebo strouhat mrkvičku, podobně u Charlotte Rampling. Nejlíp mi tak ze všech supporting roles vychází Sam Neill, i když ani ten nepředvedl žádné zázraky. ()
Čo to (preboha) bolo? Absolútne zmiešané pocity. Filmu kraľovala Romola. Svojím šarmom a krásou si získala u mňa hviezdičku. Ale žeby som bola zo zvyšku nejaká očarená? Neviem v akom svete sa pohybovali tvorcovia. Chceli ukázať Angelinu snovosť, krutosť reality, byť "nestranný"...? Rozhodne celý výsledok oscilujúci okolo linky priemeru, akoby neistý, nevediaci kam sa uberať, vo mne nezanechal stopu, dobrý dojem. A pritom potenciál tam je. Téma je stále súčasná. Rojčenie, úteky od skutočnosti, vzťahy s mužmi, túžba po uplatnení sa či splnení snov... ___ Čo ešte podotknem sú občasné krásne kostýmy a ich premena plynutím času. A niektoré zaujímavé zábery. Avšak to najlepšie je žiaľ v traileri. /ktorý považujem za celkom "catchy" vzhľadom na film/. Mimochodom je zaujímavé vidieť ako sa Romola výrazne zmenila od tohto filmu. Nepoznám nikoho iného s tak znateľnou zmenou za krátky čas. /nie v zlom/ ()
U tohoto filmu obdivuji to, co mu mnoho lidí vyčítá - byl natočen přesně tak, aby zapadl do doby, ve které žila Angel, spisovatelka kýčovitých sladkobolných románů pro ženy. Přesně jako její knihy, i tento film je kýčovitý, díky teatrálním gestům herců, hudbě, barvám, použitým trikům i samotnému příběhu, ale vše záměrně. Někdy se tomu dá zasmát, jindy to nudí. Kromě téhle filmařské výzvy ale film nepřináší vůbec nic. Jediné, co si z celých dvou hodin sledování může divák odnést, je ověření si toho, že oslavovaná celebrita často upadne ještě během svého života v nemilost, zatímco opravdu slavní umělci žili během svého života v bídě a opovržení. Ostatní je jen příběhem jedné ženy - ale proč zrovna její? ()
Až na toho Fassbendera, u kterého se asi jednou uslintám do smrtelné dehydratace, to stálo za dvě věci, a Romola, kterou mám jinak moc ráda, mi tady tak lezla na nervy asi jako....no třeba jako zkouškový (ano, zejtra mám zkoušku a místo toho píšu na csfd trapný komentáře...takřka klasika).....jakože strašně moc, až bych vraždila. ()
Francoiuśe Ozona znám v lepší obsahové formě. Jinak ale co se týče obrazů prostě film obraz. Romola Garai vystřihla svou roli na jedničku. ()
Angel Deverell (Romola Garai) je mladá dívka, která netouží po ničem jiném než se stát spisovatelkou. I když je její matka přesvědčena, že je Angel úplně odtržená od reálného života, její knihy mají kupodivu výrazný úspěch, a Angel se takřka přes noc stává uznávanou spisovatelkou. Vydělává spoustu peněz, a získává nové přátele - hlavně Noru a jejího bratra Esmého, který se živí jako malíř. Angel se do Esmého zamiluje, a zdá se, že ji štěstí nemůže nic překazit. Ale světová válka i Esmého zálety ji velmi poznamenávají a vyvádějí s jejího naivního idealismu ... Já nevím - když teď o filmu přemýšlím s odstupem několika hodin, přijde mi trochu .. zbytečný. Ně že by byl špatný, to ne - ale i když si to člověk během sledování filmu moc neuvědomuje, je příběh trochu plytký, a divákovi toho moc nedává. Romola Garai je jako Angel docela fajn, i když mi její postava byla krutě nesympatická, ale i to je součást herectví. Potěší i role Sama Neilla... ()
No to se mi jenom zdá….proč tak kvalitní herec (Michael Fassbender) dokáže natočit a vzít roli v takovém braku. Příběh je podle nastavené šablony. Chudá dívka sní o tom jak se stane velkou spisovatelkou, její sen se stává skutečností. Potká muže, pokulhávajícího neznámého malíře, který vycítí z ženy jednoduchost a sympatie ke své osobě. Díky jeho prohnanosti získá spisovatelčino srdce a velké bohatství. Jenom že, peníze a sláva neznamenají vždy šťastný konec a bezmeznou a nehynoucí lásku. Hodnotím 3*. ()
Je život kýč? Něčí ano. A Ozon svým filmem, který je pro něj typičtější, než se příležitostným divákům jeho "realistických" filmů může zdát, vyjevuje, jak se to s kýčovitými lidmi má. Stanovisko * příznačně * není jednoznačné. Za prvé proto, že jednoznačné odpovědi na rozdíl od francouzských filmů lžou, za druhé proto, že Ozonův vztah ke kýči je rozporuplný, jak je zřejmé z jeho stylizovaných produkcí [8 žen, Profesionální manželka, částečně Ricky]. Hlavní hrdinka Angel je čistokrevně nechutná bytost, autenticky odhodlaná k povrchnímu životu v technikolorové lži. Její solipsismus vyplouvá na povrch nejlépe ve vypjatých okamžicích smrti - svou matku sice dramaticky opláče a psa postrádá, ale je-li iluze záplatována nějakou imitací (psův dvojník), zotavuje se překvapivě rychle. Ztráta druhého ji poznamenává až tehdy, byl-li nepostadatelný pro životnost iluze. Neteskní po něm, nýbrž proto, že chybí v záběru. Hned ve druhém plánu za labužnicky vystřiženou cukrkandlovou manýrou, jež nepomíjí snad jediné klišé [líbání v dešti a sbíhání v šatech po schodech, zadní projekce při jízdě kočárem jsou jen příklady nepřetržité ambivalentní hry s proprietami červené knihovny] je samozřejmě zlý výsměch, ale i ještě za ním se rýsují záměrné indicie pochybností, jestli je kýč vždy a opravdu tak zavrženíhodný, jak je dobrým zvykem si namlouvat. Hra, která se mezi vrstvami kýče, ironie a jejího nejistého zpochybňování zakládá baví a školí nejen stran vkusu. Vynikající film. ()
Nejlepší z celého filmu je hudba... ()
Tak to se opravdu nedalo. Klišé nad klišé. Iritující hlavní postava bohužel ztvárněna iritující herečkou. Hluboká pointa života mezi snem a realitou nepochopena a relativně nepovšimnuta. Je celkem vtipné, že jsem si původně myslela, že jdu na úplně jiný film - tato skutečnost ovšem nemaže pravdu, že jsme se v kině docela dobře bavili nad blbostí, teatrálností a přehnaným melodramatem určitých scén. Dvě hvězdičky za snahu o umělecké pojetí a vážnost vztahů mezi určitými postavami. Ta rakev je nějaká malá ... to bude tou nohou. Na takové filmy bych měla chodit častěji. Čistě pro zábavu :-) ()
Hned po prvních minutách filmu se mi hlavní postava zprotivila. Dětinská, pyšná a neustálý snílek, nevím proč, ale prostě mi připadala hloupá. Myslela jsem si, že časem se postava zlepší, sice se charakteristika změnila, ale zase úplně jiným směrem než by se mi to zamlouvalo. Místo sebevědomé ženy se z ní stala postupně ušlápnutá sobecká manželka, která byla stále dost naivní. S červenou knihovnou má film společného snad jen ten podivný milostný trojúhelník. Už alespoň vím, kde se na světě berou šílené kočičí ženské :) ()
V titulcích filmu uvedeno: rok výroby 2006. ()
Výtečné herecké výkony. Film mohl spadnout za hranici, kde už je jen trapnost, patos a těžký sentiment, ale kamera, styl vyprávění a právě oni herci (ach, Michaele, taky bych tě nechtěla pustit od sebe pryč!) drží dílo tam, kde má být. Moc jsem si jeho sledování užívala, leč obávám se, že už dneska večer se mi vypaří z hlavy. ()