Avatar

Takže asi tak ... Konečně si se svoji přítelkyní udělám čas na návštěvu kina a shlédnutí Avatara v 3D ... Poprvé absolvuji tento "technologický pokrok zábavy", rovnou na tak úspěšném filmu ... Brýle mi moc nesedí, ale co ... Film začne a já všechno vidím dvojitě a trojitě (4. řada uprostřed). Do 10 minut si mozek konečně zvykne a já fakt čumím s otevřenou držkou ... Zapomínám, že sleduji film Avatar a jen sleduju tu prapodivnou nádheru, která se přede mnou odehrává a zobrazuje. Začínám mít zvláštní a příjemné pocity ohromení, spokojenosti a úžasu ... Něco v hlavě mi pořád říká "Tohle znám!!" ... Ano, hodně podobný pocit jsem kdysi prožíval pod vlivem psychoaktivních látek jako byly MDMA (tableta extáze) či LSD (trip). Docela mne to rozesmívá a říkám si, že někdo konečně vymyslel něco, co by alespoň z 10% mohlo neškodně (skutečně??...) simulovat prožitky na zmíněných psychoaktivních drogách ... Po 30 minutách si tak nějak zvykám a začínám sledovat již rovnou Avatara ... abych časem zjistil, že kromě toho, že jsem chvílemi stále unešen z propracovanosti vizuální stránky filmu, koukám na naprostý "majnstrýmový brak", který kopíruje všechny "akční-fantasy" posledních let od Matrixu, přes Pány prstenů, Hvězdné války atd. Do toho se tváří nesmírně ekologicky, což na lidi a kritiku vždycky zabere, CZ dabing mi připadne čím dál trapnější a ubožejší a třeba postavy Avatarů jsou jako z nějakého dema na videohru na PS3 či PC ... Naprosto neoriginální a nezajímavý film, který vsadil jen na efekt ... Mám rád příšerky a pralesy, mám rád akci, takže nakonec ty 4 HVĚZDY dám, ale nikdy nepochopím to celosvětové nadšení kolem tohoto předraženého braku a lidi, kteří na něj jdou více než 1x do kina ... Asi jsem divnej ... a nebo jsou prostě divní ti druzí ... (27.02.2010)

:::::::::::::::::::::::::: Jedním slovem: NEPOPSATELNÉ ! Při filmu jsem nevěděl, jestli jsem opravdu v kině nebo jestli doma spím a sním - ten nejůžasnější sen na světě. Sen, který bych chtěl, aby nebyl jen pouhým snem, ale aby to byla realita. Ach. Tak šťastný a krásně vnitřně naplněn jsem se po skončení filmu už hodně dlouho necítil ! Můj pocit byl přesně takový, s jakým pocitem se vždy probouzím z těch nejkrásnějších snů ! Tímto filmem jsme krásně vstoupili do nového desetiletí. Buďmě na Jamese Camerona pyšní ! AVATAR není jen film, je to poselství. Je to film o našem domově, o naší planetě Zemi. Matka Země už k nám dlouhá léta mluví, ale my její zprávy zaslepeně ignurejeme a tváříme se, že je nevidíme. Honíme se jen za materialismem, zaslepeni naším egem se nad druhé povyšujeme a soutěžíme o to, kdo je nejlepší, nejchytřejší, kdo je více "cool". Je mi z toho na zvracení, když vidím, co se s lidma okolo děje. Kde je proboha láska ?!? Kam se poděla ta nevinost, ta čistota, ta radost z tvoření, radost z toho, že mužu jen bouze BÝT, DÝCHAT a SMÁT se s druhými ? Každý den chodíme jen z práce do práce a myslíme si, že žijeme naplněné životy. Ach, ta nevědomost. Ano, ano, nevědomost je sladká, což pravda. Ale tohle není to pravé žití, to je jen pohé přežívání. Upěnlivě jen pozorujeme, jak si ničíme náš domov, jak si bereme naší svobodu. Proč se jen na chvíli nezastavíme ? Proč si tohle necháme líbit ? Jedno je jasné a řeklo to už mnoho proroků a vizionářu před námi: MUSÍME SE ZMĚNIT, a to hodně rychle, nebo jestli se tak nestane, proměníme naší planetu na území Temnoty, Beznaděje a velkého Zoufalství. www.svet2012.info :::::::::::::::::::::::::::::::::: (19.12.2009)

Offline epos pro generaci online- se skvostnými ručními ilustracemi, psaný obrovským mainstreamovým fontem. Vůbec nevadí, že jde o masový/lidový spektákl, postrádám ale údiv, tajemství, skryté filozofické podhoubí či palčivé existenciální otázky. Nalézáme se v omamném, perfektně vysoustruženém světě modelových postav s přehledně umístěnými odkazy, aby je pochopil sebejednodušší divák (aVATAr působí jako ekologicko-protiválečná antikolonizační pohádka, zatímco téma paralely vztahu dvojče-dvojče, člověk-avatar, úskalí virtuální existence, proměnlivost identity a její slupky v zásadě mine, což je škoda), ale polopatické a v každé minutě předvídatelné převyprávění nejlepších filmů vašeho života je pro mě málo, nedá se zkrátka číst na víc způsobů. I když má subgeniální modrozelený obal a revoluční-totiž přirozené a nenásilné, podřízené filmu- použití 3D. Král světa je nahý, ale jeho poddaní mu aplaudují. 70% (15.12.2009)

AVATARŮV největší klad a zároveň největší slabina je, že je příliš dokonalý. Dokonalý v kladném slova smyslu tím, jak bezchybně funguje jako stroj, který je nápaditě vyprávěn ústřední postavou prostřednictvím video-logů a myšlenek, promyšlenými motivacemi (vše má své opodstatnění a vyvěrá z předchozího), svým stylem vybočujícím ze současného standardu co do záběrování i montáže (převládají velké celky, jejichž průměrná délka se pohybuje kolem pěti sekund a dechberoucně se využívá hloubka ostrosti) a důslednou prací s archetypy a klišé. Dokonalý v záporném slova smyslu tím, že osobně jsou mi bližší filmy, u nichž při dalším zhlédnutí objevuji nové věci, nepotvrzuji si "pouze" jejich preciznost. Přesto mám ale za to, že výtky k "příběhové řídkosti" a "myšlenkové prostoduchosti" směrem k ultimativnímu blockbusteru, který je vyvrcholením trendu videoherních filmů a těch využívajících efektivně, nikoliv efektně 3D efekt, je dáno aplikováním špatného modelu pro porozumění a pochopení filmu (kdyť AVATAR je ukázkovým příkladem vzorového schématu!) a neobeznámeností s náplní žánrů (antikolonizační a mírové poselství o sepjatosti s přírodou i narážky na minulost i současnost jsou komplexní a neodmyslitelně spjaté se syžetem, nemusí jít do hloubky). Naopak za zcela legitimní považuji srovnání AVATARA se vzorovými blockbustery let minulých... a pro mě z tohoto srovnání vychází jako nejlepší, protože dává zažít pocit nové tělesnosti "iniciačním" vyprávěním, kdy objevujeme nový svět spolu s hlavním hrdinou. Pro mě tak platí nejenom to, že se chci vracet na Pandoru a doufat, že ji mé smysly a rozum budou někdy schopny pojmout celou, ale že chci opakovaně vidět AVATARA, protože mu nemám co vytknout (až na jeho dokonalost). 10/10 P.S. Edgar Morin a Baudrillard by z toho filmu měli radost. (17.12.2009)

Hlavni a vicemene jedinej problem filmu je, ze to nedokaze strhnout. Respektive dokaze, ale ne film jako celek, pouze nekolik scen. Cameron totiz prilis spoleha na to, ze ty vizualni orgie, co predvadi, cloveku otevrou hubu a ten bude jen zirat a zirat. Ja sem sice taky ziral, navic to 3D vypada absolutne prirozene, jenze tohle pocatecni okouzleni, kdy si clovek uziva kazdou potvoru, kazdou rostlinu, vsechny ty barvy a svetylka, za chvily odezni. Ono je totiz trosku skoda, ze si tuhle uzasne vyladenou technologii Cameron plejtva na "obycejnej" prales. Svetelkujicich rostlin totiz neni tolik, druhu zvirat taky ne, domorodci vypadaj jeden jako druhej. Nerikam, ze to po case prijde obycejny, to urcite ne, po trikovy strance absolutni vrchol a kamera taky uzasna, jenze zhruba v momente, kdy si prestanete uzivat pouze vizualni stranku, se zacnou objevovat drobny trhlinky. Ze je pribeh jednoduchej je fuk, tohle naprosto dostacuje, problem je, ze zacatek je dost pozvolnej, bitek je malo a i kdyz nic nepusobi navic nebo nudne, urcite by to slo o trochu sestrihat a tim dat celymu filmu vetsi naboj. Ze je to predvidatelny taky nevadi, protoze sice vite naprosto presne, co se stane, ale zase nevite kdy. Ani nepomuze hudba, Horner se sice snazi ze vsech sil, ale naplno to rozjizdi prave pouze behem bitev. Co se tyce hercu, jako hrajou slusne, v rolich pusobi verohodne, ale v ty zaplave triku jsou nejaky herecky vykony to posledni. Proste dokonala ukazka trikove nabusenyho blockbusteru, kterej ale pribehove vykrada kde co a krome ty vizualni stranky vicemene nic novyho neprinasi. Ale jelikoz jsem ani nic jinyho necekal, tech 5* si zaslouzi. (21.12.2009)