Nico - víc než zákon

První film Stevena Seagala. Je to příjemný akční film, který vnesl nového hrdinu bojového umění. Film není nějak přeakčnělý, ale i přesto ukazuje realitu a dobře sehraný příběh. Film začal skvěle, kde Steven předváděl tréning svého umění. Líbil se mi i konec, který byl dobře natočen. Bitka v baru se mi líbila nejvíc. Takže slušný Stevenův začátek. Pro mě slušných 85% = **** (26.05.2012)

Áááno, Steven Seagal před lety býval frajer. Tehdy se s distributory roztrhl pytel, na videu si divák vybíral mezi desítkami béček, která se narychlo a na koleni dabovala. Byla to éra, kdy přišel i jistý chlapík, který léta trávil v Japonsku, kde se zdokonaloval v bojových uměních. Dnes už realita dávno klepe na rameno a důrazně mu naznačuje, aby to zabalil. Po debutu mu ale béčková produkce ležela u nohou. Zásadový polda s italskými předky, který je charakterově plochý jak žehlicí prkno, má ovšem kvalitu jinde, než ve slušně napsaných dialozích. Kouzlo to má pořád, ale i lámání rukou je potřeba natočit s jistou kvalitou. A ta místy chybí. (28.09.2016)

Nástup na scénu se Seagalovi zrovna moc nepovedl. Nico je jen další průměrnou kriminálkou své doby, kterých tehdy vzniklo bezpočet a mnoho z nich bylo lepších než tohle. Na Nicovi jsou zajímavé jen asi dvě věci – každá scéna, v níž Seagal dává někomu na prdel a jedna z prvních filmových rolí (asi čtvrtý zásek) tehdy ještě mladičké Sharon Stone (v trenýrkách jí to opravdu sluší) – jenže rvaček je tady málo, mnohem více se tady střílí a Sharon se tu zase tak moc neohřeje. A o tom, že CIA je jen banda šmejdů už taky každej ví..... (29.11.2008)

Na tohle nedám dopustit. Seagal a jeho aikidó, je zde vskutku mistrovské. V dalších snímcích spíš vytahoval bouchačku. Děj taky není nejhorší, při zamyšlení je docela reálný. Není to klasický americký "hero", což také dodává snímku na kvalitě. Nico si to s nima prostě vyřídí po svým. I proti zkorumpované CIA a policii. Opravdu výborné bojové scény. (11.09.2011)

Nový filmový fenomén - Steven Seagal. Trochu zamyšlení neuškodí. Co je na tomto "herci" tak pozoruhodného? Proč ve všech filmech bezpochyby zastiňuje své zbývající kolegy? Myslím si, že je to způsobeno nebývalou upřímností jeho herectví a snad i civilního života. Jeho postavy samozřejmě nejsou jediné, které vždy přesně vědí koho, jak a proč odprásknout, ale přece jenom v jejich představitelích většinou zbyla troška herectví, aby jim přidali něco té obyčejné tuctovitosti a průměru, který je odsouvá z diváckého zájmu. To u Seagala to vypadá, jako by se bral, a asi se i tak bere, úplně vážně, jako by se považoval za novou naději lidstva, za nového supermana. A proto se nám líbí, jak Steven neuvěřitelně naturalisticky masakruje desítky neřádů, láme ruce i vazy jako stébla trávy, a dokonce i když se pustí do svého moralizování a osvětluje nám všechny možné světonázorové otázky. Seagal se totiž stylizuje(anebo jím dokonce je) do postavy knížete Myškina, u něhož je nebetyčná upřímnost tentokráte snad ještě přebita absolutní naivitou. My obyčejní, zkažení diváci tu proto podvědomě cítíme něco vyššího, ale jsme na hony vzdáleni tomu, abychom se Seagalovy neskutečné hloubky jednou dobrali bezezbytku. (27.11.2004)